Zvedám kotvy

20. ledna 2016 v 12:54 | Metteorwa |  Zápisky

Nikdy jsem popravdě úplně nečekala že to fakt přijde. Přeci jen, tenhle blog funguje bez zásadnějších změn už přes šest let - a před tím na stejné adrese fungoval další měsíce, možná roky. Jednou mi však ruplo, že chci začít odznova, tak jsem ho smazala a znovu založila. Ale událo se mezi tím mnoho, zásadní v určitých chvílích byly samozřejmě krize v Ak a nepochopitelné a místy doočíbijící postupy vedení Blog.cz, ne pouze v rámci Ak. Až jsem se lidově řečeno nasrala a demonstrativně z klubu odešla. Už v tu chvíli jsem plánovala odchod celkový a zaparkovala jsem doménu. Ale znám se...některé věci mi trvají dlouho. Rok jsem tedy pouze parkovala, pak jsem se nakrkla že jen parkuju, tak jsem zaplatila hosting...a dalsi rok web prakticky lezel ladem.
A pak jsem se do třetice nakrkla a řekla si, že to prostě zkusím. A vyšlo mi to. Ještě s tím bude práce, ne že ne. Nejsem ajťák a se spoustou věcí si úplně nevim rady. Nevadí.

Web je celkově samozřejmě podaný trochu jinak, ale pořád zůstává v základu blogem. Jen jsou veškeré příspěvky schované pod položkou "články". Narozdíl od zdejšího pojetí, většina horního menu odkazuje na jednoduché galerie.

Co s "mateřským blogem" ještě uvidím. Smazání nepřichází v úvahu, jen si nejsem jistá, jestli je nutno jej opravdu ukončovat. Plán A je být zde stále trochu aktivní...třeba když budu mít pár nových fotek, ale na webu je jen tiše mrsknu do galeríí...a tady o nich něco malinko napíšu. Nebo sem můžu dávat třeba jednou měsíčně přehled, co nového na webu. Co já vím. Když nebude fungovat plán A, přijde plán B, který zatím neexistuje.

Navíc, jsem teď poslední dobou celkem vyhořelá...ale tenhle blog přetéká archivem plným článků, z nichž některé můžu recyklovat a už na tom vlastně pracuju. Když totiž vidím prázdný archiv, nějak mě to svírá.

Nu což, na Blog.cz jsem začala a pokračovala dalších 11(!) let. Pamatuju si ho ještě ve skutečně "plenkovém" stavu. Samozřejmě jsem dlouho tápala, než jsem skončila zde. Ale asi už stačilo. Chci už být ve svým a narozdíl od předchozích let jsem už schopná si web platit. Dlouhodobě jsem Blog.cz měla opravdu ráda, ale nic není věčné, ani sláva a lesk mého hostitele. Popravdě, přijde mi, že i když prachy z Novy mají možná na svědomí tu spoustu vylepšení, kterými Blog.cz prošel...zároveň ho Nova stáhla do svého bahna. Pomalu a potichu. Mějte se tu moji milí blaze. Děkuji za roky Vaší přízně.

Je čas zvednout kotvy.



Pac & Pěstí Metteorwa
 

Pár podzimových

17. listopadu 2015 v 19:32 | Metteorwa |  Scéna


Ven si zafotit jsem se dostala samozřejmě jen když bylo zataženo a šedivé nebe - na focení nic moc. Všechny ty krásné slunečné podzimní dny jsem byla buď ve škole nebo v práci. To nasere. Něco jsem si ale nacvakala. Jen tak. Už je to taky minimálně dva týdny vlastně...mně dneska nějak neni do řeči koukám...nevadí. Fotešky pod perexem. Ňuf.


Měsíc v Seville bez nabíječky na foťák

15. listopadu 2015 v 20:52 | Metteorwa |  Série


Hned na začátku musím říct, že je velká chyba váhat, pokud se vám naskytne taková příležitost. Ne že by vám to zrovna zajistilo lepší šance na trhu práce, ale zkušenosti se prostě hodí vždycky. A hezké vzpomínky. Tohle ovšem nebyl Erasmus jako takový, ale podprojekt "young creatives". Pobyt tedy trvá "pouze" měsíc.

víc pod perexem...
 


Jak Zenit vyjel na svůj největší výlet, který ho odrovnal

12. listopadu 2015 v 9:08 | Metteorwa |  Série


Dlouho dlouho mi trvalo, než jsem to dala do kupy. Nemám těch fotek zrovna hromadu, ale což. Více povídání o výletu lze přečíst v předchozím článku zde: Jednou stopou do Arménie ♥. Teď přišly na řadu fotky ze Zenitu, toho který mám kratší dobu. ETéčko. Bohužel pro něj Arménie byla osudná. Sice jsem s ním ještě odfotila měsíc ve Španělsku, ale dál už to nepujde. Už od začátku mi přišlo že zlobí, trochu drhne - možná taková nemoc nepoužívaných foťáku na poličku...můžou časem zatuhnout, třeba. Co já vím.
Pravděpodobně mu dost uškodila jízda v kufrech na motorce. Ač byl zabalej v mikině, evidentně to úplně nedokázalo utlumit ty ukrutné otřesy z nehladkých cest. Obzvlášť Náhorní Karabach a zdejší štěrk z kamenů o velikosti vajec. Ve Španělsku z něho vypadl jakýsi šroubek, nepřišla jsem na to odkud. Nakonec se zasekla závěrka a už se prostě nerozchodila. Šlus. Sic je to možná opravitelná věc, moc se mi do toho nechce. Možná si ho rozpitvám, pokud mi to nebude líto. Každopádně odvedl celkem dobrou práci, mazlík. Minutu ticha za Zenita můžete držet pod perexem.



Jednou stopou do Arménie ♥

13. října 2015 v 21:03 | Metteorwa |  Série

Že by konečně? Doufám. Všechno mi dává nějak zabrat. Jsem líná jako prase. Jakmile nic nemusím akutně, nedělám nic. Zhola nic. Říkám tomu odpočinek, ale v podstatě je to lenivé nicnedělání, čumění do blba nebo na blbosti, a marnění času. Ostudné.
Každopádně už je vážně čas na to dát dohromady Arménii. Tak nějak to shrnout. Navíc se mi to bude hodit i do školy, nějaké ty texty potřebovat budu a tímhle si ušetřím trochu času. Demeš na to? Demeš. Sladké vzpomínky na dechberoucí výhledy, nesnesitelné horko, zimu, bolest a strach. Juch.

Upozorňuju ale, že fotek je hodně a jsou prokládané i pár krátkými videi, což slabšímu připojení nemusí být po chuti...a taky je to dost zdlouhavé čtení. Asi i nudné. Tak si když tak jenom projeďte ty obrázky.


Další články


Kam dál