Předsudkáři

7. února 2015 v 20:09 | Metteorwa |  Malůvky
Když už je to téma týdne "Předsudky", tak nějak si nemůžu odpustit návrat k mému šmudlovi, první seminární práci na Hollarce. Zvlášť, když jsou teď filmy nahrané i na youtube. On si o to dost říká, když jsem ho nazvala "Předsudkáři". Přijde mi zbytečné se znovu déle rozepisovat, původní článek tedy najdete ZDE.
Samozřejmě jsou na youtube nahráne i filmy mých spolužáků, takže o pár z nich vás také nepřipravím (a na další se můžete doklikat sami). Jen se pak ve stínu mnohem lepších filmů budu muset pak ještě více stydět za ten svůj, achjo. No nic, hurá pod perex.

 


Svatební

2. února 2015 v 19:13 | Metteorwa |  Série

To se stalo jednoho Října. A bylo to hezký. A kecy kolem jsou zbytečný.


Zazvonil zvonec a...Zenitem ještě pořád s láskou

30. ledna 2015 v 15:38 | Metteorwa |  Série

Jo. Zazvonil a možná definitivně. Všechno by mělo být ok a třetí semestr by měl být uzavřená kapitola. Juch :). A z klauzur jsem dokonce dostala jedničku, jako jedna z dvou, všichni ostatní měli dvojku. To znamená že jsem oficiálně šprtka. Aspoň jednou a z něčeho :D.
Před několika chvílema jsem tedy konečně naskenovala filmy z Vánoc. Taky se načekali, chudáci. Nu, a řekla jsem si že k tomu přihodím ještě pár jiných cvaků. Nějaké nově objevené z Camargue a pár šuplíkovek, většinou opravdu starých, třeba i pět let. Nechce se mi totiž moc psát, tak aspoň vysypu hroudu fotek, aby se neřeklo. Muhehe.

Fotešek je tentokráte opravdu celkem ranec, takže pardon za případné týrání vašeho čehokoliv.


Fotodeníček a zelené pohlazení

20. ledna 2015 v 13:31 | Metteorwa |  Série

Začíná mě zlehka zalévat pocit, že už bude brzo lépe. Dva týdny se spánkovým režimem "kolem třetí-čtvrté ráno jít konečně spát a v sedm nejpozději vstát" mě ničí. Ovšem, jeden den o víkendu jsem spala asi 8 hodin, a asi dvakrát/třikrát jsem usla odpoledne na půl hodiny, max. hodinu. Už mi to leze krkem, jsem jako zombice. Ze zkoušky na zkoušku, domů jít pracovat na zkoušku, nebo aspoň jít do práce, nebo na workshopu předstírat, že nejsem vyčerpaná na umření. Ale už to bude, už to bude...líp. Fakt. A bude se spát. Dokud nenaspím aspoň 12 hodin v kuse, tak nehraju. Ještě týden a je po všem. Kristova noho, jak já se na to těšim.
Teď dřepím ve škole a čekám už někdy od půl desátý, až se dostanu na řadu. Kruci. Ale což, uvidíme. Třeba budu mít dobrej den a nebudu muset znovu do noci něco předělávat. Třeba si dneska večer budu moct prostě pustit nějaký velmi jednoduchý film (na nic silnějšího fakt nemám) a usnout do minuty od chvíle, co si ho pustím.
Hrabala jsem se i v mobilních fotkách a udělala si na blog takový mobilo-foto-deníček s popiskama. Asi už mi hrabe. Nejlepší je, že je vlastně chronologicky obrácenej. Ale na začátek ještě něco uklidňujícího a zeleného. A aspoň trošku prosluněného.
A ty dva poslední filmy naskenované nemám. To mě extra krká. Ale dnes to možná stihnu, mám totiž sto chutí s dnešní extra porcí stresu, zkouškového dusna a vyčerpání v takové míře, že se mi podlamujou nohy seknout. Aspoň na jeden den. Klidně risknu nějaké možné komplikace. Stejně už skoro všechno mám.

Nu což študáci, nemáme to úplně lehké. Uklidňovačky a úchlný fotodeníček pod perexem.

Miláčci a tak dále

12. ledna 2015 v 18:41 | Metteorwa |  Série

Sluší jim to co? Jo, vypadají na tý pseudofotce jako dva blbouni. Ona je to jaksi tady asi novinka, že potkany už nějakou dobu mám tři. Jen starší Anežka se nechce moc kamarádit, a jak dvě malé rostou a víc se projevují, dochází mi proč. S Amálkou byla celkem v pohodě (ta skoro plešatá s dumbo ušima), za to Elišku (japonka), tu prostě nesnesla. Anežka s Eliškou si jsou totiž hodně podobné - jak vzhledově, tak i povahově. Zjednodušeně řečeno jsou obě rozené alfy - ze začátku vykulený chudinky a pak rostou a rostou a jsou z nich namachrovaný šéfky. Proto asi Anežku tak štvala a prozatím jsem je musela oddělit a nechat situaci odležet a seznamování zkusit nanovo až bude víc času (což teda nikdy víc asi nebude). Kdežto Amálku jako submisivního blbouna by Anežka určitě snesla. Ovšem Amálka taky trochu klame tělem, zas tak úplně blbá neni, umí být i slušně vychcaná, pokud jde o něco k snědku. Žrádlo je v podstatě středobod jejího světa a je to úžasnej mazánek můj blboučkej :)).
Ale víc k věci. Trochu mě mrzí, že jsem jaksi letos vysabotovala PéeFko. Nějak nebylo kdy. (škola, škola, práce, práce, práce, spát, škola, škola, škola, práce, spát). Teď už nějak považuju za zbytečné to nějak dohánět. Asi radši budu dělat že nic. Nebo si to nechám až nějak budu mít více času (ne, nebudu mít více času). Zkouškový se mi teprv rozjíždí a je fakt, že na celé vánoční prázdniny jsem si naprosto schválně dala pauzu od počítače a nechala ho dva týdny spát (zběžné několikaminutové probrouzdání webu jednou za čtyři dny pomocí tabletu nepočítám). Osobozující.

O Vánocích jsem navíc vypráskala další dva Kodaky Portra 800. Pořídila jsem si je jako dáreček sama pro sebe a rovnou je vypráskala. Fotky hodlám skenovat dnes, ač nutno uznat, že bych měla dělat spoustu jinejch věcí (škola, škola, škola), než si fotit potkany, psát na blog a skenovat si filmy. Ale znáte to.....fotky pod perexem...

Další články



Kam dál