Anežka opět vyrazila do přírody. Spíš jsem ji k tomu tak trošku přinutila, ona radši sedí na rameni nebo se válí v kapuce, v bezpečí, než aby někde lítala divočinou. Tentokrát to mám zdokumentované barevně. Nuže, hurá pod perex...

Ano, jarní pokusy o nekýč. Jarní příroda je nádherná, voňavá a svádivá, ovšem, podle mě, je taky kýčovitá. Na fotkách dvojnásob. A moje snaha se tomu nějak oklikou vyhnout a vymknout se jarním fotícím stereotypům je marná. Minimálně aspoň částečně. Už se těším na příští rok, kdy moje ambice nekýčovitých jarních fotek budou tradičně pošlapány.

Že by bylo lepší jarní focení probouzející se přírody vynechat? To nemůžu, už dávno jsem závislák.

Nuže, hurá pod perex a prohlédněte si fotky, které jste viděli už stokrát, i přes to, že je to dnes jejich nefalšovaná premiéra...

Po nějaké době, pro změnu, zase série psí. A dokonce, i přesto že psí, tak ne Antonínová. Tentokrát je to Kony. A doopravdy se to píše Kony, má to na známce :). Foceno klasicky Nikonem, tak cca dva týdny zpátky. Nuže, šup pod perex.

Víkendová série přeplácaná Anežkou. Poprvé byla na brutálnějším výletu venku a byla proháněná po louce, aby nebyla nedomrlá a bez kondice. Často je sice na výletě skoro celý den, ale to si jen někde válí šunčičky, nebo rovnou spí. Trochu škoda, že žádná fotka nevyšla tak, aby bylo vidět, jak má jedno oko dvakrát větší, než to druhé (obě naštěstí aspoň na pohled zcela zdravá).

Jinak roste jako z vody, utrácím prachy za špičkový potkaní granule z Belgie (stojí za to si připlatit, když jsem je poprvé koupila zesnulé Božence, zlepšila se jí už na pohled i omak srst a vůbec byla taková zdravější a čilejší).

Nu což...

Totální výletní mišmaš. Asi první hezkej teplej den roku 2013. A večer jsme byli dodatečně zaplatit útratu (a omluvit se) do Malostranské besedy, když jsme dva dny před tím tak nějak nevysvětlitelně zdrhli bez placení.

Maxikremrole byla naprosto neodolatelná, kdo by ji tam nechal? Byla tam sama, chudinka.