Anorektička?

4. srpna 2010 v 20:03 |  Zápisky
Píšu protože se potřebuju trochu vyvztekat. Jak mám svému drahému udělat večeři když ten podělanej sporák nefunguje? -nesnášim elektrický sporáky, těším se domů na náš smradlavej na plyn, to je jen škrt, puf, a za chvíli je uvařeno - A já mám taky sakra hlad! :)). No nic. Když tak přemýšlím nad tím sporákem a tím jak mám hlad, tak mě napadlo o čem bych mohla psát. Velice sebestředné a narcistické téma. Všimla jsem si jednoho komentáře k mým fotkám. Bylo to něco ve smyslu, že ze mě lezou žebra a že to není hezké - což chápu, jsem na to zvyklá, i když to nevypadá zdravě, v mnoha ohledech se to dá šikovně využít - To co mě u toho zarazilo byl "přívětek" v době drastických diet, nebo něco takového. Nevím jestli to byla narážka na to, že tím můžu provokovat jiné slečny, aby hubly, nebo snad dokonce že se já dopouštím něčeho takového, jako je dieta. Ano, nedodržuji správnou životosprávu, málo piju, a nejím pravidelně, ovšem když jítm tak s chutí a často i hodně. Ovšem nemění to nic na tom, že asi u všech slečen a dam záleží i na psychickém rozpoložení. Když jsem na tom špatně, za jeden den sním dva kousky čokolády a tím to hasne. Ano, je to špatně, ale nestává se to často. Ovšem za vinu to může mít i nedostatek spánku a dostatek pohybu. Nesportuji, ovšem v době školy se nachodím dost, včetně procházek se psem - je to agresor a vášnivý stopař, musí být na vodítku, nejedná se tedy o procházení se, ale o rychlochůzi s účinným posilováním rukou - a taky se naspím okolo pěti hodin denně, což je málo.
A co víc? Nejsem věchýtech od hlavy k patě. Každému se v těle tuk ukláda trošku jinak, mě především na stehna. Nejsem žádný mastodont, ovšem v poměru k tělu mám macatý stehna a tlustý lejtka, celuditida mi taky není cizí.
Ovšem nic se tím nespraví. Při výšce 169 cm mám 49 kg. - váha se různě mění, nikdy ale nepřekročila 52, a to už je pěkná doba zpátky -  
Mám tedy přibližně 16 kg podváhu, s přihlédnutím na váhu ideální v poměru věku, výšky, váhy, rozdílu mezi boky a pasem.
Jsem prostě taková sama od sebe, ničím drastickým a už vůbec ne hladověním jsem toho nedosáhla. Problémy žen držících diety ovšem špatně chápu, protože při své váze držet dietu by pro mě byla sebevražda, a hlavně to nepotřebuji ani z estetických, ani zdravotních důvodů - to asi spíš naopak - Ovšem rozdíl je mezi tím chtít něčeho dosáhnout, zlepšit si sebevědomí a zdraví, nebo ztratit soudnost a překročit hranici. Bohužel v tom druhém případě už se asi jedná opravdu o nemoc, kterou je potřeba léčit, a hlavně začít včas.
A věřte že chlapi hubené neradi ;)
Popravdě dokola poslouchat jak jsem hrozně hubená, nezdravá, jak určitě vůbec nejím - což není pravda - není taky zrovna k popukání.
Možná bych byla schopná rozepsat se víc, ovšem myslím že už by toho bylo moc a tím pádem by to bylo zbytečné, tak se mějte hezky a já jdu rozmlátit ten podělanej sporák!!!

Pac & Pěstí Metteorwa
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Deadly Destiny Deadly Destiny | Web | 4. srpna 2010 v 20:23 | Reagovat

:) Taky jsem vždycky byla hrozně hubená a s podváhou... znám, ty řeči atd. Ale to je už pryč... Tlustá nejsem, ale vychrtlá fakt ne. A jsem ráda...

2 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 4. srpna 2010 v 20:27 | Reagovat

Jsem na tom podobně, skoro pořád slýchávám poznámky že "jsem jak oteklá niť" nebo "anorektiřka" případně "kostra s kůžou" .. ale já to už ignoruju, máme to v rodině.. rychlé spalování... takže ať jím cokoliv nikdy nepřiberu :D což je ale občas výhoda :D ....
A malá pidipoznámka ke sporáku ... hmmm, mám ráda tu "romantiku", když se něco vaří na plynovým.. plamínky pod hrncem ... paráda :)

3 Lady Letty Lady Letty | Web | 4. srpna 2010 v 20:29 | Reagovat

Ách, konečně můj člověk. Já mám sice svou postavu danou z genetických důvodů (stačí se kouknout na moje rodiče), ale kecy jako: "Ty jseš hrozně hubená! Nejsi anorektička? Jíš vůbec něco? Taková špejlička," a podobně mě tedy vůbec netěší. No...Snažím se to neřešit. Lidi, kteří mě znají, ví, že žádný takový problémy nemám, ale u těch cizích jsou tyto řeči poměrně obvyklé. Docela to naštve, ale co můžu dělat. Přesvědčovat je o opaku? To bych je v jejich omylu ještě utvrdilo.
Pevné nervy se sporákem! x) Snad si to rozmyslí a začne fungovat díky tvým pěstní schopnostem xD x)
Hezký článek, potěšilo mě, že nejsem sama. x)

4 pavel pavel | Web | 4. srpna 2010 v 20:48 | Reagovat

chlapi mají nejraději akorát :-D

5 Sikar Sikar | Web | 4. srpna 2010 v 20:48 | Reagovat

Ano, chlapi hubené neradi! Všichni v sobě máme kus neadrtálce, co chceš ženskou za něco chytnout!

6 Bels Bels | Web | 4. srpna 2010 v 22:03 | Reagovat

Podle fotek vypadáš docela hubeně, ale nijak drasticky, a jak už jsem kdesi psala, postavu máš pěknou. Já těm od přírody štíhlým celkem závidím, že můžou sníst co chtějí a nemusí se ohlížet na to, že tohle a tamto by neměly, jinak budou tlusté. To já jsem celkem lenoch a po genetické stránce mám pěknou smůlu, takže se musím omezovat každou chvíli a stejně na tom nejsem ideálně. :-?

7 poetiza poetiza | 5. srpna 2010 v 6:28 | Reagovat

[6]: Podívej se na ta žebra. Drasticky hubená.

8 monyka monyka | Web | 5. srpna 2010 v 9:52 | Reagovat

takovýmdle lidem jako seš ty strašně závidím...já jsem asi od 6 třídy až do druháku měla pořád 45kg,což na mojí výšku skoro 170 cm bylo taky extrémně málo,ale nikdy jsem se neomezovala,a už od základky mojí láskou byl mekáč a večere o půlnoci:D...ale ve třeťáku jsem začala extrémně rychle přibírat,i když jsem jedla pořád stejně jako vždycky...až když jsem se po roce vyšplhala na opačný extrém a to 65kg,tak už jsem začala být zoufalá,u doktora byla diagnóza: v háji štítná žláza:D a od té doby se musím sakra hlídat,nejíst skoro žádný sladký,mekáč si doprát tak maximálně jednou za měsíc,každý druhý den vynechávat večeře....a hrozně mě to sere,protože jsem vždycky byla zvyklá se strašně přejídat....teď mám 55kg a jsem za ně docela ráda:D

9 Shariony Shariony | Web | 5. srpna 2010 v 21:04 | Reagovat

Co dodat? Jsem na tom dost podobně...:-(

10 Tehla Tehla | Web | 5. srpna 2010 v 21:31 | Reagovat

Toto poznám. Ale trčiace rebrá nič neznamenajú. Mám zatiaľ 169cm a donedávna aj 39kg. Tie reči sú dosť iritujúce, hlavne keď cudzí vedia veľké nič.

11 Lena Lena | Web | 5. srpna 2010 v 22:48 | Reagovat

Mám 2 kamárádky, které jsou skutečně hodně hubené (taky geneticky, jí úplně normálně a nezdravě taky) a věty o tom, jak jsou anorektické a jistě nejí, slyší stále. Vím to, protože jsem hodně často u toho. Obě jsou vždycky strašně naštvané, jde to na nich vidět a většinou ty lidi pěkně spraží. Chápu je (takže i tebe), sama mám s takovými lidmi svoje vlastní zkušenosti, i když kvůli něčemu jinýmu...

12 Přemil Přemil | 5. srpna 2010 v 23:30 | Reagovat

Hehe, 16 kg podváhu? 49+16 zhruba vážím já.-) Myslím, že ideální váha je značně individuální a nějaký "chytrý vzoreček" je potřeba brát hodně s rezervou... Prostě máte se ségrou celkem "útlé" postavy (a já taky). Na nějaké kecy se můžeš vykašlat, důležité je, jak se cítíš...

(To závisí třeba i na té zmiňované "životosprávě", ale jsou čistě tvoje priority a tvá rozhodnutí.)

Jinak tě samozřejmě chápu, taky jsem si podobných komentářů vyslechl už hodně (hlavně od [pra-] rodičů) a občas mě to i nasere, když to slyším pořád dokola, ale pak na to zas rychle zapomenu...

13 dandelion dandelion | 6. srpna 2010 v 21:34 | Reagovat

Mě se Tvoje postava líbí. Je to takový můj ideál. Vysoká, štíhlá, vystupující žebra. Nejsem kdovíjak tlustá, ale chtěla bych zhubnout, abych nemusela pořád zatahovat břicho... Chtěla bych vypadat tak nějak křehčeji. Je mi jedno, co si myslí ostatní, chci být spokojená hlavně já. Ať už hubená, nebo víc při tělě - momentálně budu spokojená s pěti kily dole. A Ty... Jsi prostě krásná.

14 Bob Bob | Web | 20. srpna 2010 v 15:53 | Reagovat

Znám takový bláboly, kamoli přijedu, tak mi říkaj, že se mám najíst a že jsem hubená a kecy v kleci... Není to příjemné, když vím, že nejsem anorektička, ani dietu či co nedržim. Jím, když mám chuť a nandám si tolik kolik snim, bohužel pro ostatní, víc se toho do mě nevejde. Mám 48 kg a při mých 143cm ( i když nedávno jsem ještě měřila 144cm:-?), je to též málo. A upřímně, na ostatní kašlu, vím, že jsem "normální" a dobrovolně určitě hladovku nedržím... 8-O :-)

15 Nellie Happyness Nellie Happyness | Web | 21. srpna 2010 v 23:26 | Reagovat

To uplně znám..
Strašně moc lidí se na mě dívá jako na anorekticku, bulimičku nebo co všechno je ještě za nemoci týkající se malé váhy.
A takovým lidem můžeš 100x dokola říkat,
že jíš tak jak bys měla,
ale máš prostě takový organicmus že nepřibýráš,
oni ti to stejně nevěří - v této době..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama