Se čtvrtkem má naše třída klauzury jako takové za sebou - chybí už jen obhajoba. Nesnáším obhajoby, koktám při nich, klepe se mi hlas a dostávám nevhodné záchvaty smíchu z nervozity. Překvapivě se u mých obhajob často pobaveně směje i komise. Opravdu jsou to "velice příjemné" chvilky.

Ovšem snad poprvé za celou dobu jsem se svojí klauzurou vcelku spokojená. Technické zpracování by zcela jistě mohlo být o pár tříd výš, bohužel však čas při klauzurách tlačí takřka vždy. Není tedy prostor k tomu láteřit nad každou maličkostí, hlavně když výsledek drží pohromadě a panně (popř modelce z masa a kostí) sedí a nerozpadnese při pokusu o svléknutí. I když se k technologii samozřejmě přihlíží, nejdůležitější je nápad, vystižení zadaného tématu a schopnost si výrobek obhájit. Pokud chcete svoji práci při zkouškách tohohle typu obhájit tím, že se vám to prostě takhle líbí, neobstojíte. Ano, já mám sánky ráda a cpu je všude, ale, obhájit si to musím. A tentokrát to byly právě sánky, co mi přinesly inspiraci a daly tak mé práci další rozměr. Střih a aplikace se sánky mě totiž napadly jako první. Hledala jsem čím bych mohla obhájit zejména ty sánky...a napadla mne rýžová políčka, hlavně ta stupňovitá na kopcích. Tak jsem se dostala k Číně a nakonec utlačovanému Tibetu.

Je to sice trošku opačný postup, ale to neva, komise to vědět nemusí - hlavně že to má v rámci možností hlavu a patu. Bohužel mi ve čtvrtek kleknul foťák, i tak jsem si sukni prostě chtěla okamžitě zdokumentovat (možnosti k lepšímu nafocení ještě budou). Jinak řečeno, fotky mám, ale jsou z mého normálního/obyčejného mobilu, který fotit zrovna moc neumí.

Nic moc nového na fotkách neuvidíte, změna je pouze v pár (i když důležitých) detailech.

Přibyl (ne moc světoborný) pasový límec s aplikacemi - ozdobné kovové knoflíky s řetízkem (inspirace vojenskou uniformou). Také už je hotová koncová záložka.

Pohled z boku (s tím pasovým límcem to fatk vypadá líp). Ten nacpanej koš v pozadí je taky k popukání.

Pohled zezadu - nedivte se, že je to křivý, měli byste se totiž smát tomu, jak ta panna křivě stojí :)). Jinak - krátký rozparek, záměrně červený zip, zapínání pomocí šňury protažené dvěma průchodkami (jednu jsem tam vtloukla opačně, asi budu muset komisi přiznat, že jsem byla jaksi roztržitá)

Pohled na druhý bok, abychom to měli kompletní.

Patří k tomu samozřejmě i návrhy. Tentokrát jsme naštěstí museli odevzdávat pouze pět - po minulých klauzurách a odevzdávání první části maturitní práce fakt brnkačka. Dělala jsem je až naposled, chtěla jsem mít jistotu, že sukni budu mít včas hotovou. Zbývalo mi na ně skoro půl hodiny, takže v pohodě. Z prvního dne klauzur jsem totiž měla připravené malé náčrty - tentokrát jsme odevzdávali vše na A3. I když...ty návrhy jsou dost otřesné a odbyté - kreslenou takovou tou černou lihovkou/tlusťoškou. Ale což, komise to přežije...

Ano děcka, takhle to tedy dopadlo.

Pac & Pěstí Metteorwa