Tak zvíře je věc jo?

1. září 2012 v 15:25 | Mett. |  Zápisky
Na úvod bych chtěla podotknout, že nejsem ani psycholožka nebo bioložka. Prostě to tak vidím. Žiju s různými zvířaty od mimina a mám dost zkušeností s budováním vztahu a komunikací mezi zvířetem a člověkem. Mimo to jsem si aspoň prozatím přečetla knihu o psychologii psů, která je do určité míry odborná, ale pojatá tak, aby ji pochopil každý blb, co není líný přečíst nějaký odstavec dvakrát, nebo třikrát, pokud ho hned nepochopí. Na tenhle úryvek věty nikdy nezapomenu, dodnes mě baví: Tím prokázala teorii o neotenii, čímž pes zůstává navždy juvenilní a my in loco parentis. (název knihy - "Psi v lásce nikdy nelžou", populárnější kniha od stejného autora se jmenuje "Když sloni pláčou") Další inspirací mi je fiktivní příběh plný zajímavých a reálných poznatků "Výlučná vlastnost člověka" od Merleho - vřele doporučuji každému, i když podle mého to není zrovna jednoduché, natož odpočinkové čtení. Dále se chystám na Montyho Robertse, světoznámého zaříkávače koní. Ještě se k němu dostanu. Nuže, jdem na to...




Tohle téma mi vrtá hlavou už tak dlouho, že nevím, kdy mě to napadlo poprvé. Stále se ale kolem mě objevují zprávy, které to ve mně probouzí znovu a znovu. Ani tak ne zprávy o týrání zvířat, jsou lidé, kteří jsou schopní týrat vlatní dítě. Spíš jde o diskuze, které se pod nimi objevují.
Naposledy mi opravdu zvedly mandle některé komentáře pod zprávou o smrti gorilího chlapečka Tatu. Když vynechám ty, kteří neprávem plyvali po ošetřovatelích, objevili se i typičtí lidsští burani. Čím se takový buran vyznačuje?

Takový Lidský Buran je často nevzdělaný, nebo při nejmenším budí takový dojem. Především ale trpí pocitem nadvlády, protože on je člověk - já jsem Homo Sapiens Sapiens, kdo je víc! (těžko říct, jestli takový Lidský Buran má povědomí o tom, co ten výraz znamená). Začíná to už vztekem a ročilováním se nad tím, že zvíře zemřelo - nikoli pošlo, chcíplo atd..
Lidský Buran je zkrátka nejčastěji vcelku ubohý člověk. Není si jistý svojí existencí, svým životem a o smyslu své ubohé existence se ujišťuje tím, že on je přece člověk, něco víc, všechno ostatní je pouze věc. Z jeho pohledu je živé zvíře pouze něco, co tady je od toho, aby to sloužilo člověku k potravě, zábavě, ukojení bestiálních psychických poruch, ale hlavně necítí. Protože ten ublížený chudák co cítí bolest nebo emoce může být jenom on. Pokud se tak dostane do konfrontace s tím, že i to pitomé zvíře (čti věc), dokáže cítit stejné věci jako on, nebo komunikovat a budovat vztah s člověkem (což on dost možná neumí), snaží se aspoň sebe ujistit o tom, že není taková "sračka".
Výrokem že zvíře zemřelo, nikoli chcíplo, se tedy Lidský Buran cítí velice ponížen.

To je tedy má kategorizace typického člověka, co považuje zvíře za necítící věc. Jedná se o věc velmi individuální, tenhle typ mi ale připadá jako ten nejrozšířenější, se kterým se setkávám dnes a denně.

V žádném případě není mým cílem znevažovat výjimečnost lidského druhu a to co dokázal. Výsledky lidské civilizace jsou v kontextu pozitivní/negativní dost diskutabilní a dalo by se o tom přemýšlet celé věky, ale to už je mimo mísu.
Ovšem to, že já tady sedím a ťukám do klávesnice ve spolupráci s úžasným vynálezem počítače a internetu neznamená, že zvíře je věc, protože to neumí ani to nevymyslelo.
Život vznikl ze stejné složky a až potom se jeho cesty začaly rozdělovat různými směry k rostlinám, zvířatům, lidem a jiným výjimečným a záhadným organismům jako jsou houby a mořské sasanky. Máme stejný původ. Čím je organismus složitější, tím víc se blíží i nám a je schopný s námi komunikovat. Musejí ale chtít/umět oba.
Pro příklad - pokaždé, když jsem někde četla o týrání dětí, o které se matka nestarala a nesocializovala je, svědci o dětech mluvili jako zanedbaným tvorech, kteří se chovali jako zvířata. Docela důležitý poznatek. Nebudu to rozebírat dál, kdo na to má, pochopí proč to zde zmiňuji.

Dostávám se ke komunikaci. Mnoho lidí má totiž tenhle pojem což se týče výchovy zvířete trochu pokroucený. Stejně jako u dětí, tak například u psa je občas potřeba dát pohlavek. Pokud mi sem někdo bude psát, že jsem tyranka a na dítě se nesmí vztáhnout ruka (ve smyslu pohlavek, přes zadek, pokud si o to svým chováním koleduje), nebudu na to reagovat. Vím o tom své (např od. sestřenky která nějakou dobu musela pracovat "v zemi svobody" jako vychovatelka). Takoví lidé totiž podle mě trpí podobným syndromem jako Lidští Burani a takovými kravinami si jen snaží dokázat, že jsou něco víc, že nejsou jako "hloupá zvířata".
Dobrým příkladem komunikace mezi člověkem a zvířetem jsou zaříkávači koní. Můžete se podívat na film stejného jména. Ano, je to jenom film, ale když jsem se nad scénami s koněm zamyslela, našla jsem tam skutečnou logiku. I zde totiž docházelo k věcem, které by mnoho ušišlaných puberťaček a módních (čti supidních) ochránců zvířat označilo za týrání. To by ale bylo na velmi velmi dlouho, abych to tu rozebírala.
Jednoduše, právě např. zaříkávači koní jako je Monty Roberts, nejsou žádní kouzelníci. Jsou to obyčejní lidé kteří díky své píli porozumněli jazyku řeči těla koně a dokázali to dále aplikovat. Napište si na youtube Monty Roberts, určitě něco najdete. Stihla jsem už přečíst pár stránek z jeho knihy, kde je řečena velmi důležitá věc.
To, co dokáže on, dokáže s trochou píle každý. Podle jeho slov jeho kovář zvládl do patnácti minut to samé, když mu vysvětlil co a jak. Samozřejmě že u člověka, co vidí koně poprvé v životě by proces trval déle.

Tímto se tedy můžu dostat k tomu nejdůležitějšímu.
Drazí Lidští Buranové. Domenstikovaná zvířata jako psi, koně, sloni, která se pohybují v lidské společnosti si dokáží pamatovat a porozumnět ne desítkám, ale stovkám lidských slov. Vyražte tedy někam na kopec, do pralesa, nebo si třeba sedněte na prdel do obýváku, mně je to jedno. Hlavně, naučte se ovládat základy některého ze zvířecích jazyků. Nemyslím pouze rozumět, ve smyslu že když pes cení zuby a má stažené uši k hlavě, asi vás chce kousnout. Ne, to je málo. Naučte se vést dialog. Naučte se komunikovat s jakýmkoliv zvířetem aspoň zkomoleninou jeho řeči. Učení a výsledky Montyho Robertse dokazují, že nejde o nic nadlidského ani velmi těžkého. Pokud to nedokážete, je to jasné. Věc bez citu jste v první řadě Vy. Pokud ano, není úplně pravděpodobné, že zvíře, které s vámi vedlo dialog, budete nadále považovat za věc.

Dodatek
Chtěla bych jen upozornit na to, že nejsem nijak zaujatá vůči lidem, co zvířata "nemusí". Většinou k tomu mají nějaký důvod. Copak se nikdo z vás ještě nesrazil s blbcem? Myslíte že u zvířat to je jinak?
Mám kamaráda, který to tak má. Sám otevřeně přiznává, že zvířata nemá rád a dodává k tomu, že si myslí, že oni jeho taky ne. Není to ale Lidský Buran. Je to člověk s budoucností, který nemá potřebu si něco dokazovat tím, že ze zvířat bude dělat věc, aby si připadal lepší. Jen si s nimi prostě moc nerozumí a nevyhledává jejich přítomnost (i když po návštěvě zoo byl naprosto unešen), toť vše.

______________________________________________________________
mimo mísu

Dnes mi přišla zpráva od jednoho fotografa, že nějaký šikula na deviantartu stvořil dílko podle naší společné práce a povedlo se mu to, to bez debat. Obě si můžete zobrazit ve velkém, pokud otevřete obrázky v novém okně.

Původní fotka:

Dílko:

ps. Klidně upozorněte na nějaké hrubky, u dlouhých článků toho vždycky nasekám víc a číst po sobě to můžu třeba dvacetkrát, vždy mi něco unikne

Pac & Pěstí Metteorwa
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 1. září 2012 v 15:37 | Reagovat

Já zvířata nemusím...některá. Když jsem byla malá, vystartoval po mě pes a nemám je od té doby ráda. Jo, jsou zvířata, co bych ráda i chovala, ale od malička mi je tvrzeno, že žádná mít nebudeme a tak k nim nemám vztah.

Ale co se týče toho jestli je člověk nadřazený (tedy toho že si to někteří zarytě myslí), tak já si myslím, že člověk je důležitý zase jen pro člvoěka a pak pro ty, o které se stará. Pro miliony živočišných druhů je člověk naprosto nepodstatná veličina.

2 Metteorwa Metteorwa | Web | 1. září 2012 v 15:43 | Reagovat

[1]:Děkuju, toho jsem chtěla docílit, že nejde o to "mít rád/nemít rád" ale o pocit nesmyslné nadřazenosti, který nikam nevede.

3 Dragilia Dragilia | Web | 1. září 2012 v 16:02 | Reagovat

Zajímalo by mě, co by lidští burani říkali na zcela rozdílné osobnosti dvou kocourů, kteří prošli mým životem. :-)

4 Fantaghira Fantaghira | Web | 1. září 2012 v 16:04 | Reagovat

Já myslím, že je to o vzájemném respektu. Ne respektu mezi lidmi, ale respektu mezi mnou a zvířetem. Já sice mezi zvířaty vyrostla, ale i tak... Důležité je snažit se zvířatům všechno vysvětlit, ukázat jim, jak to myslím, protože mi nerozumí. Ne bezhlavě křičet rozkazy a čekat, že mě poslechnou. Ano, pokud to po dobrém nejde ani na desáty pokus je třeba přistoupit k nějaké té ráně. Vychovala jsem si vlastního psa od štěněte a vím moc dobře, co všechno umí, ale občas se mu nechce. A když zařvu, tak už ví, že je to špatně a s hrůzou se ke mně připlazí, i když jsem ho nikdy drasticky nezbila, ale pro něj je i ta jedna rána hrozné utrpení. Stejné je to s koňmi - pokud s ním nikdo nic nedělá, je jasné, že nebude vědět, jak má chodit na vodítku, jak má zvedat nohy... Ale musím mu to nejdřív ukázat a vysvětlit a ne ho mlátit, že mě vláčí v poli a kope po mě. Navíc zrovna u koní docela platí metoda "kopneš mě=kopnu tě". Pak jsou zase týraní koně (a nejenom koně), kteří útočí na člověka jenom ho vidí, protože mají zaficxováno, že člověk je ten, kdo ubližuje. Tam je to potom mnohem horší, špatně se zase získává jejich důvěra a musí se na ně hodně, hodně opatrně.
Uf, docela jsem se rozepsala :-) Ale ještě se vrátím k původní myšlence, která nejspíš úplně zanikla - když člověk respektuje zvířata, ona respektují jeho a všichni spolu můžou spokojeně žít bez větší újmy. ;-)

5 Bleskoblesk Umeme Uma Bleskoblesk Umeme Uma | 1. září 2012 v 16:29 | Reagovat

Pro mne zvíře věc není. Já mám doma jen pavouka a šneky,protože mám silnou alergii-ale i tak se nevzdávám jízdy na koni. Já zvířata zbožňuji a je to pro mne zázrak.

6 Metteorwa Metteorwa | Web | 1. září 2012 v 16:41 | Reagovat

[5]: Rozhodně se jízdy na koni nevzdávej. Ségra je silná astmatička, ale teď už má dva vlastní koně, psa...aspoň v některých případech se to skutečně dá skloubit, pokud se člověk nevzdá :)

[4]: To známe, s Toníkem to ze začátku bylo těžké. Holt, pětiletý pes z útulku. Bylo hlavně za začátku potřeba důrazně prokazovat dominanci a bez občasné rány to prostě nešlo. Být nad zvířetem dominantní neznamená ho nerespektovat. Ovšem, my se o něj staráme, platíme veterinární péči a krmíme ho. Musí nás poslouchat, aby neublížil sobě nebo někomu jinému. Že jsou k nám rodiče dominantní taky neznamená, že nás nemají rádi a nerespektují nás. :-)

7 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 1. září 2012 v 21:40 | Reagovat

Myslím, že člověk a zvíře má v přírodní harmonii stejnou cenu. nic není horší, nic není lepší, obojí je nějaské, má nějaké vlastnosti, schopnosti, ale obojí je živý tvor.

8 m. m. | Web | 2. září 2012 v 17:09 | Reagovat

S článkem souhlas a ten obrázek je luxusně zrobenej :)

Lidi, no... člověk je úžasnej tvor, ale lidi jsou neskutečně blbá, bezmozká pakáž.

9 Pr-e-mil Pr-e-mil | 4. září 2012 v 0:03 | Reagovat

máš pravdu, člověk je taky zvíře :)

a lidští se píše bez "s" (ne lidsští) ...jako když "lid davově močí" (lid "ští", hmm, to je asi jen "moravsky ";-)

10 Víla Víla | Web | 10. září 2012 v 22:13 | Reagovat

Jako mladší jsem zvířata moc ráda neměla, bála jsem se snad všeho a ke všemu jsem měla respekt. Co jsem s přítelem, tak máme zvířátek plno, počínaje pejskem, přes kočku, želvy, papoušky a všechny ty zvířátka beru jako kamarády. Jak jsem zjistila, mají totiž mnohdy lepší charakter jako lidé, když je párkrát nakrmím, vyčistím, vyvenčím atd, tak si to pamatují a napříště už mě vítají. Neumí zklamat tak jak dokáže člověk. Proto pro mě zvířata nejsou a nikdy nebudou věci, ale mně rovní "kamarádi" :))

11 pavel pavel | Web | 10. září 2012 v 23:00 | Reagovat

Ta se mi líbí. Jsi na ní ty? Ani jsem tě nepoznal.

12 Anne Anne | E-mail | Web | 14. září 2012 v 14:05 | Reagovat

Mám doma 6 posů a opravdu mezi náma probíhá komunikace :-) Oni jsou úžasní Mají spoustu výrazových prostředků, které jsem se za léta praxe naučila rozeznávat (jsou to seveřani, takže jich mají víc, než vyšlechtěná plemena). Ačloli naše "rozhovory" probíhají na přátelské a mazlící úrovni, už se mi mockrát stalo, že mi některý ze psů "vynadal", když si myslel, že to, co po nějm chci, je naprostá pitomost :-D (naše Viki to umí, vždycky skloní hlavu, kouká na mne a vydá takové hrdelní hluboké huu :-D)...nikdy to nemyslí zle, ale jen prostě vyjadřuje svůj názor :-D A ano, už jsemza svůj život byla pokousána od psa několikrát, ale vždycky k tomu měl nějaký důvod a já jsem se v dané situaci zachovala špatně (šla jsem na slepého psa moc rychle a on se lekl, jednou mi vyjela po krku stará fena, kterou celý den někdo otravoval a ona byla nervózní...pár kousanců mám z psích rvaček, kdy ti naši vzteklouni nekoukají okolo sebe a koušou do všech a do všeho-oni si ale většinou včas uvědomí, že drží člověka ane psa a nestihnout škuboput. Koním bohužel moc nerozumím, ale myslím si, že to je azse jen a jen o praxi. na chování každého zvířete si člověkmusí zvyknout. Zkušenosti jsou v tomto ohledu k nezaplacení a nejdou ničím nahradit

13 Jackeline K. Taylor Jackeline K. Taylor | Web | 18. září 2012 v 18:07 | Reagovat

Souhlasim! Tenhle článek se mi strašně líbil, už  dlouho jsme nečetla takhle dobrý na toto téma. Taky nemám ráda Lidské burany a to jich znám dost. Jedna moje kamarádka taky moc zvířata nemusí, nevdí jí, ale domu by je nechtěla, ale když přijde ke mě domů, kde psy běhají po dvoře  tak jí to nevadí, nemusí je milovat, ale chápe že jsou to živý tvorové, to by si někteří měli uvědomit.  Jinak knížku " Psi v lásce nikdy nelžou" si možná koupim :)

14 María María | Web | 29. září 2012 v 14:53 | Reagovat

Skvělý článek  :-)
Podotýkám, že pokud jde o zvířata, vyskytují se dva typy buranů. Jednak ten, který jsi popsala, který považuje zvíře za věc, a pak ten, který považuje div ne za věc a za podřadnou formu bytí člověka. To jsou ti, kteří prohlašují, jak se stydí za to, že jsou lidi, a vymýšlejí nejrůznější formy mučení a pomalé smrti, kterými by trestali ty, co podle jejich názoru týrají zvířata ( třeba i když dají psovi pohlavek ) :-?

15 kesa kesa | Web | 10. listopadu 2012 v 23:09 | Reagovat

Perfektný článok! Súhlasím s tebou, tiež nepochopím ľudí, ktorí sa cítia najdôležitejší na svete alebo dokonca zvieratám ešte aj ubližujú pre ich potešenie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama