Fotografické lahůdky: Upravovat či ne? To je oč tu běží.

24. března 2014 v 14:32 | Metteorwa |  Fotografické lahůdky

Považuji tohle téma za celkem dost diskutované. A můžeme se setkat s mnoha různými názory, ale také s velkými omyly, které jsou kolikrát fakt k smíchu. Já fotky upravuji z prostého důvodu: Čip není film. A budu ostrá, asi i ironická a místy velmi zlá. Možná.


Nejednou jsem se setkala s názorem, že upravovat digitální fotky je špatné, ne-li dokonce, že jde o deformování reality. Jiní rozumbradové se zase kasají, že dříve, když bylo možné fotit pouze na film, tak taky nebyl Fotošop - čemuž se osobně musím hrozně smát. A proč?
Protože jsem osobně přesvědčená, že každý, kdo tohle vyřkne, nemá páru, o čem mluví. Předně, i přes apokalyptické předpovědi s nástupem digitálu, analog stále žije. Filmů (ať negativů, pozitivů, kinofilmů, svitků a tak dále...) existuje nepřeberné množství. Každý má svůj obrazový charakter, jiné podání barev/černobílé a já nevím čeho všeho. Takže, když se to trochu zjednodušší, už výběrem konkrétní značky a typu filmu si fotograf tu realitu tak trošku přizpůsobuje a "deformuje" podle svého. Chci jemné, co nejpřirozenější barvy? Vemu Kodak Portra. Třeba. Chci výraznější kontrast a živé barvy? Vemu Kodak Ektachrome, který byl ve své době velmi oblíbený. Vlastně nemám tušení, jestli se vůbec ještě vyrábí. Bohužel mám pocit, že ne.

Nepamatuji si na který film bylo focené tohle, pardon. Dole je téměř totožná fotka z digitálního kompaktu před a po úpravě (trošku podělaná expozice, radši koukám skrz hledáček, displej mě sejří).

A pokud mám hodně chytat za slovíčka a rejpat se v tom maximálně...musíme začít od toho, co je pro naše oko vlastně realita. Ač jde technologie dopředu jak chce, neexistuje žádný fotoaparát, který by měl tak vysoký rozsah jako právě naše oko. Zvlášť, pokud přijde na tvrdé sluneční světlo. Naše oko to, ač s občasnými obtížemi, celkem zvládá. Znáte ten pocit, jak vás pálí oči, když do sněhu pálí sluníčko plnou silou a bez slunečních brýlí máte pocit, že vám při pohledu na něj shoří sítnice? To je takový ekvivalent přepalu ve fotohantýrce.
Ale ne vždy to je tak zlé. Ale, i když vy třeba zvládáte vnímat celou scénu (vyjma koukání přímo do slunce, nebo jeho odlesku od čehokoli, samozřejmě), foťák to prostě nedá. Můžete se tedy rozhodnout, jestli budete fotit siluetu, nebo předmět s totálním pepalem jeho okolí - v případě protisvětla. Po světle se totiž v takovéhle situaci fotí docela špatně. Nebo tak nějak napůl a uvidíte, jak to vypadá. Komu ovšem expozice nic neříká, pravděpodobně ví úplný prd, co mám na mysli. To samozřejmě neni hřích, ale jsou lidi, co si hrajou bůhví na co a neznají ani absolutní základy, tedy spíš na to serou z vysoka.

Zde šlo pouze o podporu kontrastu.

A když jsme u toho kontrastu...víte vůbec chytráci, že při vyvolávání filmu se kontrast výsledných fotografií dá řízeně ovlivnit? Stačí to nechat máchat trošku dýl, než je v návodu a šup, kontrast letí nahoru. O ostatních vychytávkách a technikách za zlatých časů filmů snad ani nemusím psát. Stejně by mi z toho bouchla hlava. A vám taky. Avšak vězte, že i v letech př.Ph. (tzn. před Fotošopem) se vesele upravovalo, deformovalo a fotošopovalo po starém. Včetně klasických retuší a často velmi zdařilých montáží. Jedním dechem však musím dodat, že jsem zastáncem nefotošopování fotek z filmu. Samozřejmě však existují výjimky - když se vám tam vsere chlup, máte to poškrábaný, nebo vám to při vyvolávání někde zajiskřilo, nevím, proč by bylo od věci "to dát pryč", když to tam někde dělá neplechu, či to tam prostě nechcete. A také se může stát, že skener trošku poškádlí barvičky. Ale hlavně, výslednou vizuální podobu fotek výrazně ovlivňuje už výběr filmu, takže hrát si s tím potom ještě ve Fotošopu mi připadá jako blbost.

Dále třeba věc světla. Populární a pro focení velmi užitečné je přirozené měkké světlo. Já mám ale zkušenosti s třemi typy. Dobrým tipem je, že když je venku zataženo, neznamená to, že se fotit bude blbě - naopak. Má to však svá ale. Někdy se stává, že vrstva mraků, i když to nevypadá, je velmi tenká a slunce pálí skrz plnou palbou (pokud je tedy kolem poledne, při západu už je to fuk). Na pohled to není tak zřejmé, ale podíváte-li se směrem, kde asi to slunce přibližně je, pálí to do očí jako čert. A stíny, ač jsou mnohem méně zřejmé, než při poledním slunci plnou palbou, a skoro odpovídají těm měkkým, mají ostré hrany. Pak to taky může být krásně tak akorát a přes oblohu se vytvoří perfektní přírodní softbox. No...a pak je zataženo a fotit se nedá ani v pravé poledne, protože na obloze je taková deka, že světlo není pěkně mekké a tvárné, ale nijaké. Příklad níže:

Zrovna jsem si koupila nový objektiv a prostě za každou cenu jsem ho musela vyzkoušet, tak jsem se stavila na náplavce. Ke zdůraznění a většímu prokreslení peří jsem použila kontrast a trochu zřetelnosti (tj. jedna z možných jezdítkových úprav v RAWu).

Dále, pokud se mám ještě držet toho lidského oka, nepíšu poprvé o tom, že lidskému zraku pravděpodobně nejbližším ohniskem je klasická pevná padesátka. Takže různé širokáče a brutus zoomy v podstatě také tak trošku deformují naši realitu...v extrémnějších případech, jako např. rybí oko, dokonce tak trošku brutálně deformují realitu...to jen tak na okraj.

A co černobílá fotografie? Stejně rozličná a různorodá jako ta barevná. Jestli si myslíte, že černobílá fotografie znamená jen stáhnout barvy na nulu...no, tak si v tom žijte dál. Začala jsem u typů filmů a můžu pokračovat třeba barevnými filtry. Když totiž, jednoduše řečeno, budete fotit např. na černobílý kinofilm skrz červený filtr, zázračně vytáhnete a zdůrazníte mraky na obloze. Ve fotošopu k černobílým fotkám využívám jistou obdobu - RGB filtry. Červený čistí pleť, ale dělá bílé rty, krásně však zvýrazňuje ty mraky. Zelený je trošku nemastný neslaný, ale často se hodí nejlépe, někdy však naopak zhoršuje pleť. Modrý mám velmi ráda, má zvláštní nádech, ale musí se dávat mnohem větší pozor na to, jaké barvy se objevují na fotce - cokoliv žlutého, nebo jen velmi blízkého žluté prakticky zčerná, což samozřejmě vypadá velmi nepřirozeně. A protože se tím pádem každý filtr na něco hodí a na něco zase vůbec ne, často je mezi sebou různě prokresluji, nebo prolínám...je to ale potřeba jen málokdy.

Tady šlo jen o převod do černobílé a nějaký ten kontrast.


A když půjdu k trochu extrémnějším úpravám:

Anežka je sice krásná, ale svojí kontrastností pro foťák trošku problematická. I když je originální fotka na první pohled dost "podexpo", stále je na hřbetě patrný celkem velký přepal (A to bylo pěkné měkké světlo, žádná sluneční vražda). To jsou chvíle, kdy jsem opravdu ráda za RAW (něco jako digitální negativ, mnohonásobně pružnější než JPG). Znatelným podexponováním jsem chtěla zminimalizovat ztrátu dat v bílé části kožíšku. Kdybych to dohnala do krajnosti, bylo by to sice bez přepalu, ale všechno ostatní už by bylo hůře zachranitelné. V RAWu jsem přepal dále eliminovala a vytáhla stíny. Dále jsem tomu trochu pomohla v křivkách, kontrast a je to. Žádná věda, práce na tři minuty - maximálně. Každopádně si můžete všimnout i ořezu. Taky se to občas stává no. S Anežkou to focení je docela náročné, je to potvora raketová, neposedná.


A teď zase příklad, kdy mají neupravovači občas pocit, že trávíte nad fotkami hodiny a hodiny a bez toho by ty vaše výtvory byly úplně na hovno. Tohle přesvědčení má mnoho důvodu. Spousta z těch lidí neumí pořádně fotit, nebo spíš fotí příliš málo na to, aby si dokázali všimnout zajímavých efektů, jaké dokáže vykouzlit obyčejné slunce nebo expozice. Potom, třeba když v měkkém světle objektu září oči plné odlesků, automaticky, bez přemýšlení a pečlivějšího prohléfnutí fotky začnou s fotošopovými kouzly. Jenže vždycky to tak není, příklad níže.


Tady se jedná pouze o momentku, ale jako příklad hezky poslouží. Situace byla taková, že do okna pálilo ostré světlo. Slečna však už byla stínu, ale všudypřítomné bílé stěny roztříštily světlo tak, že je krásně, měkce osvětlená. Samozřejmě i stěna v pozadí je ve skutečnosti bílá, tam už byl ale takový stín, že vyšla šedá. Ostře osvětlený zbytek pokoje přímo naproti ní dále vytvořil docela výrazné odlesky v očích. To je celá záhada. Fotka nahoře je originál, pak dvě různé úpravy s odstupem možná i rok. V obou případech se však jednalo o úpravu pět minut a níž.



Abych to trošku shrnula a podala jednodušeji. Když někdo fotky prožene postprocesem, neznamená to, že je neumětel. Vsadím se, že velké procento hejtrů Fotošopu (a jiných fotoeditorů) jsou ve skutečnosti ti největší neumětelové. Když to na začátku zkoušeli, tak tu fotku vždycky akorát dosrali, nakonec to vzdali, začali se tvářit jako borci co úpravy nepotřebují (protože to neumí a pracovat na tom se jim nechce), a každý, kdo uznává jistý (i když velmi jemný) postrproces, je lůza, co neumí fotit. A že by sáhli na analog? Kde že, moc složitý, moc práce. Ale protože o tom prd vědí, tak se hned odvolávají na to, že když nebyl Fotošop blablabla. A když to nestačí, tak rovnou přijdeme s realitou. No jistě. A víte co? Realitě nejpodobnější, díky stále za naším zrakem zaostávajícímu rozsahu fotoaparátů (dynamický se mu říká ne?), je citlivě a pečlivě provedené HDR nějaké krajinky. A to někým, kdo skutečně ví co dělá a má dost zkušeností a citu na to, aby docílil oku přirozeného dojmu. A to vyžaduje co? Spoustu zkušeností, cit a dokonalé ovládání...no, třeba toho Fotošopu. Tak se prosím neohánějte s realitou.
Já znám třeba i fotografy, co fotky sice upravují, ale zavrhují pro změnu RAW, který já používám. Jedná se však spíš o focení v ateliéru, kde člověk světlo tvoří čistě sám a není závislý na počasí a jeho častém vrtošení a naschválech.
Pokud někdo fotí do JPG, s dnešními foťáky si krásně může přednastavit různorodé věci. Barvy (ne pouze v rámci vyrovnávání bílé - white balance, WB), různé "verze černobílé", i kontrast. Pokud se ale pak chce tvářit, že tím pádem je borec, ráda bych ho vyvedla z omylu. Ono se totiž v principu jedná o to samé. Bohužel jsem si zapomněla vytvořit/dohledat nějaký příklad, ale pokud si ve foťáku nastavím ukládání v obou formátech - RAW & JPG, absolutně bez zásahu jakéhokoliv editoru, stejná fotka vedle sebe, ve dvou různých formátech, vypadá úplně jinak.
Sama občas fotím pouze do JPG, když na to jsou vhodné podmínky. U fotek to i automaticky uvádím, ale ne abych se předvedla, lidi se mě na to prostě občas ptají. Tak pak aspoň vědí, že tohle z toho foťáku takhle vypadlo a to jak fotka vypadá je výsledkem různých přednastavení foťáku. Někdy je fakt úleva ty fotky prostě jenom vysypat, připravit pro web a mít klid.

Každý někdy začínal, já taky. A pořád je co se učit, v čem se zlepšovat. Já začala jako patlal, co fotky (které ani samy o sobě za moc nestály) ještě víc ničil a dosrával. Taky jsem nad fotkou dokázala strávit třeba i patnác minut, někdy dokonce půl hodiny. Teď jsem se dostala na rozmezí několik vteřin - 5min. jako maximum. A pokud je to víc, už se jedná spíš o retuš, než samotný postproces. Jako když jsem fotila nějaké ty modely pro studentky z VOŠONu a sem tam bylo potřeba odretušovat špendlík, a tak podobně.
A skončila jsem u křivek, které pro začínajícího vypadají jako kvantová fyzika. Jak težce a složitě vypadají, tak jsou jednoduché a dobře slouží. Člověk má s nimi maximální kontrolu nad tím, co dělá. A to je oč běží mně. Každý ať si dělá co chce a s fotkami nakládá tak, jak jemu vyhovuje. Osobně postproces digitální fotky považuji za dotažení práce do konce a vdechnutí nějakého rukopisu navíc. Nic víc, nic míň. Úplně blbou fotku žádný postproces nezachrání a úplně pitomou úpravou se i dobrá fotka dá pěkně dosrat. Což se týče toho prvního, bohužel se velmi vymakanou úpravou nechají obalamutit překvapivě velké počty lidí. A to já nechci. Buď fotku považuju za dobrou a upravím/doladím ji, nebo ne a fotka jde do archivu pro případ, že bych časem změnila názor. A nejednou se mi stalo, že se fotka líbila, ale nešla mi za boha nějak upravit. Tak jsem ji nechala bez úpravy a tečka. Proč se s tím párat že jo.


A jak to máte vy? Upravujete nebo ne? Nevypustili byste za žádnou cenu neupravenou fotku? Nebo naopak postproces digitálních fotek odsuzujete? Pokud upravujete, tak v jakém programu? Používáte automaticky přednastavené úpravy (např napodobující staré filmy atp.), nebo upravujete co nejvíc ručně (např. ty křivky)?

Ps.Koukám že je to nějaké dlouhé, ale připadá mi, že jsem neřekla vše, co bych chtěla. Možná bude druhý díl.
Pps. Ještě nikdy se mi nestalo, abych z časových důvodů musela psát článek asi na čtyřikrát, jako tenhle. A teď musím ze školy letět domů, se psem, na focení a pak rychle na pátou do práce. To chci vidět, jak to stíhám.

Pac & Pěstí Metteorwa

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David Nogol David Nogol | E-mail | Web | 24. března 2014 v 14:45 | Reagovat

Zrovna nedávno jsem na tohle téma taky psal článek: http://www.fototipy.cz/clanky/nic-jako-neupravena-digitalni-fotografie-neexistuje

Takže souhlasím. Většina těch odpůrců upravování jsou jen mamlasové, co to neumějí a jen se vymlouvají :)

2 Treff Treff | E-mail | 24. března 2014 v 16:50 | Reagovat

Pekne napsany clanek o nekdy az moc diskutovanem tematu, jinak budu rad pokud bude i dalsi dil:)

ja upravuji i retsusuji vetsinu fotek, fotky bez zadne upravy temer nevypoustim vzdy upravim aspon expozici a kontrast (pokud je to treba)

ikdyz obcas se mi zda ze uz to prehanim kdyz u fotky travim vic jak hodinu :-D ale to pripisuji hlavne uceni se se ruznym postupum atd ... jinak upravuji co nejvic rucne nebo podle akci/profilu co jsem si uz driv vytvoril

3 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 24. března 2014 v 17:27 | Reagovat

Veľmi pekný a aj poučný článok. O fotografii a fotografovaní sa rozhodne mám čo učiť, hoci ja som popravde skôr ten typ, čo skôr cvaká ako sa mu zdá najlepšie a rôzne tie fotografické pojmy sú pre mňa španielskou dedinou. Ale chcem to určite napraviť (niekedy :D)-
Čo sa upravovania týka, upravujem fotky. Kedysi som upravovala v Photoshope, ktorý som vážne zbožňovala, no momentálne mám len netbook, ktorý mi ho neutiahne a nejako som sa ešte neodhodlala k zháňaniu nejakého menej náročného programu (menej náročného pre nb, nie pre mňa :D) takže upravujem málo a len tak online cez picmonkey alebo pixlr (a to som kedysi krútila hlavou nad tými, čo upravovali cez piknic či ako sa to volalo a teraz robím to isté :D). Ale zvyčajne je to len kontrast alebo trochu úprava farieb, nejaký ten jemý retuš ale žiadne extrémne úpravy. Snažím sa ale upravovať čo najmenej, najmä fotky prírody a tak. :)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. března 2014 v 19:48 | Reagovat

Snažím se to nepřehánět, ale vzhledem k tomu, že často fotím s infrafiltry, tam se to prostě bez úprav neobejde. Myslím, že otázka nezní upravovat nebo neupravovat, ale otročit tomu nebo neotročit :-)

A k tomu deformování reality - myslím, že právě o tom tvůrčí fotografie pojednává. Ostatně fotka je výřezem reality a bez okolí a bez kontextu už jde taky svým způsobem o deformaci, ne? :-).

5 Martin fjo Vítek Martin fjo Vítek | E-mail | Web | 25. března 2014 v 8:02 | Reagovat

Terko, prostě film i čip trochu (a někdy i více) kecají. A asi jde o to, co se s tím rozhodneme udělat. Zda se pokusit to přiblížit realitě (kterou má ale každý ve své hlavě trochu jinou) nebo ty "kecy" podpořit či je převrtat na úplně jiné "kecy" :-D   ...v každém případě určitě z digi je potřeba alespoň minimální zásah, ale o tom píšeš. A když už retušuji, snažím se to dělat tak, aby to nebylo poznat (odstranění vad pleti ano, ale plasťáčky fuckt ne). A protože kecají i různá ohniska, je občas potřeba sáhnout i na postavu (ohnisko, úhel záběru, světlo vs. stín i určitá póza prostě mohou zapříčinit, že postava vypadá jinak než v reálu...  tedy..  vypadá stále stejně, ale vnímáme ji jinak a pokud je to k horšímu, jemný zásah s mírou nezabolí ;-) )...  takže ano,upravuji a retušuji a...   nestydím se za to :-D  :-D  :-D

6 Martin fjo Vítek Martin fjo Vítek | E-mail | Web | 25. března 2014 v 8:04 | Reagovat

...a vlastně ještě jedna věc...   občas se mi stane, že mi při focení něco ujede...  expo., ostření...    ale sejdou se okolnosti, kdy vše ostatní funguje a záběr je prostě dobrý...  pak může úprava pomoci a umožní fotce vyjít na světlo světa...  ale i tam platí, že je to potřeba udělat s mírou... :-P

7 m. m. | E-mail | Web | 26. března 2014 v 20:06 | Reagovat

Já se přiznám, že si svoje fotografování bez úpravy ani neumím pořádně představit. Foťák mám starej a mizernej a navíc s ním vůbec neumím a nemám na to trpělivost, ani mě to tak nebaví. Svět objektivů, stojanů, ohnisek a superblesků mě fascinuje a baví mě lidi, co se v něm orientují nebo se o něj aktivně zajímají, ale radši se na to dívám jako na něco posvátného za závojem a nesnažím se do toho proniknout.

Baví mě ale svým fotkám dodávat atmosféru, hrát si s barvami, světlem, kontrasty, stíny atd., a samozřejmě jako věčný trpitel na akné se prostě neobejdu bez trochy úprav v tomto směru. Baví mě vytahovat z fotek některé barevné detaily a dávat tomu větší hloubku a výraznost a nestydím se ani přiznat, že na to nepoužívám ani Photoshop, ale pouhopouhé Befunky, photobucket nebo Picmonkey :-D

Myslím si, že to jde. Určitě z toho neuděláš něco super úža profesionálního, co by si někdo mohl vytisknout na celou zeď, ale mně o takové rozlišení stejně nikdy nešlo, tak mi to nevadí. Někdy se přistihávám, že používám pro celé série fotek  podobné nastavení (stejné to ovšem není nikdy, protože do každé fotky přidávám minimálně pět filtrů a u všech to ručně posouvám, dokud se mi to nebude líbit), což mi pak připadá trochu jako baťovská práce, ale baví mě to i proto, že pak na tom krásně vidím svůj vlastní vývoj. Co jsem se naučila trochu používat tyhle online programy, moje fotky jsou někde totálně jinde - dřív jsem s tím neuměla udělat nic jiného než brutálně vytáhnout světlo a hodit na to fialový nebo rudý filtr :D (Ať žijí přepálené bílé obličeje). Dneska dělám fotky takové, jaké jsem si před pěti lety dávala na Deviantartu do oblíbených s tím, že proboha, takhle bych chtěla umět upravovat.

Sním o tom, že se budu v budoucnu učit další a další způsoby, že možná jednou budu mít dost času se tomu focení věnovat víc, ale pravda je, že jsem asi stejně víc pisálek a i když mě to blbnutí s fotkama baví a vždycky mi vyletí adrenalin, když se něco lidem hodně líbí, je to spíš druhotná záležitost, kterou neberu až tak vážně.

Každopádně u sebe ale stejně pozoruju už určité snobství či aroganci. Když vidím, jak se někdo prohlašuje za fotografa s naprosto příšernýma nezaostřenýma šílenostma, který se snažil zachránit zhrubnutím pomocí jednoho tlačítka a je to tam hrozně vidět, chytá mě trochu nerv a touha ho zpražit. Kdyby si vzal někdo na paškál mou vlastí tvorbu, asi bych se přitom taky nestačila divit. Ale hlavně jsem ráda, že tyhle programy jsou a že mi konečně umožnily prezentovat svět lidem tak, jak ho vidím já. Je to trochu jako malovat obraz, taky do toho dáš nějakou svou impresi.

Lidi, co se apriori staví proti jakýmkoli úpravám, miluju. Nějak nevěřím tomu, že tito nikdy žádnou úpravu udělat nepotřebovali.

Btw tu Anežku jak jsi udělala, to mi hlava nebere :) Parádní práce.

8 Lyra Lyra | E-mail | Web | 27. března 2014 v 10:08 | Reagovat

Osobně fotografie neupravuji, protože se řadím k těm neumětelům,kteří úpravy pořádně neovládají, a než abych fotografii ještě víc zničila špatně provedenou úpravou, raději ji nechám tak, jak je (maximálně si trochu pohraji s kontrasty, to ještě jakžtakž zvládám, i když to taky není žádná sláva :-)).
Každopádně neodsuzuji ty, co úpravy na fotografiích dělají. Když to umí, tak proč ne? Fotografiím to může v mnohém prospět, divák se jimi více pokochá a fotograf se zase naučí něco nového. Samozřejmě i s úpravami by se to nemělo přehánět... ale tím myslím spíš tu situaci, kdy například někdo vyfotí portrét a následně modelce zúží pas, zvětší rty atd. To už je ale zase něco úplně jiného než úpravy toho typu, o kterých jsi psala ty. :-)

9 pavel pavel | Web | 3. dubna 2014 v 23:41 | Reagovat

U té ženy ten originál považuji za nejlepší. Ty ostatní dvě jsou úpravami už "mrtvé".

10 Metteorwa Metteorwa | E-mail | Web | 7. dubna 2014 v 10:53 | Reagovat

[7]: Nejlepší je upravovat v tom, co komu nejvíc vyhovuje a baví ho to. Plácat se s fotkou v nadupaném programu je vážně potřeba, jenom když se počítá s tím že fotka určitě půjde do tisku a možná dost velkého, tam už si člověk musí sakra dávat bacha co dělá. Často, pokud chci tisknout, tak předtím fotku pečlivě kontroluju cenťák po cenťáku a když tam něco nehraje a v tisku by to mohlo dělat bordel, upravím fotku odznova. Osobně mě dost potěšilo, jak mi přišla ta zadarmo-fotokniha, že fotky v ní vypadaly mnohem líp než na monitoru, ne na opak. Toho jsem se právě bála, že jsem tam něco podělala, fakt jsem nestíhala všechny ty fotky kontrolovat. A hlavně, články jsou většinou s obrázkem prostě takové veselejší a přitažlivější, a když si je člověk může pořídit sám, o to je to lepší :).

[8]: Kdo neprská na všechny strany, rozhodně si nezaslouží označení neumětel :). Těmi jsem myslela skutečně jenom ty velké huby plné rozumů-nerozumů. Ono když tě to vyloženě nenutí si ze zvědavosti s tou fotkou víc hrát a poznávat, co to udělá, tak to prostě asi není pro tebe a má to tak být.

11 Julča Julča | Web | 11. dubna 2014 v 12:52 | Reagovat

Já myslím, že upravování - jako ten kontrast, jas a další, nebo převedení do černobílé je v pořádku, ale pokud už někdo retushuje fotku a přímo do ní zasahuje, tak to už je o něčem úplně jiném..

12 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 14:49 | Reagovat

To je pravda ;) Není co dodat..takové základní úpravy proč ne..ale ty složitější, tak to potom vypadá fotka úplně jinak a už to není výtvor fotografa a foťáku ale spíše počítače[11]:

13 Vendy Vendy | Web | 12. dubna 2014 v 20:49 | Reagovat

Upravuji, protože mě to baví, baví mě s fotkami kouzlit a vytvořit z nich snad i něco jiného. Jistě, to už se nedá pokládat za původní fotku, ale výsledek je stejně zajímavý. Někdy používám víc programů, takže ve finále už stejně nevím, jak jsem fotku vytvořila, protože postupy a nastavení už jsem zapomněla.
Jiné fotky zase nechávám neupravené, pokud se mi natolik líbí, že úprav nepotřebují (aspoň v mých očích, jinak to je otázka názoru). Neupravovat fotky? řekla bych, že to je zpozdilý názor, ne každý foťák fotí bezvadně, u zrcadlovky možná jde leccos nastavit, ale u kompaktů už jen velmi těžko. A tak se mi občas stane, že vyfotím pěknou modrou oblohu, ale po přenosu fotky do počítače je obrázek našedlý. V zimě jsem fotila krásný,s paví modří poprašek na sněhu (asi nějaké glitry nebo co) a fotka mi zoufale vyhazovala fialový odstín. Nu což.
Pokud jde o portrét nebo objekt, který by měl být stejný, tak bych volila úpravy minimální, snad trochu přiostřit nebo přidat světlo a stín. Pokud jde o vylepšení ve stylu hraní si, tak proč ne. Fotoeditorů je povícero, některé nabízejí i zajímavá pozadí a světelná zabarvení a fotka tím získává jiný rozměr.

14 Vendy Vendy | Web | 12. dubna 2014 v 20:52 | Reagovat

P.S. viděla jsem nádherné fotomontáže a prolínačky ještě v době, kdy nebyly digitály. Takže se fotograficky kouzlilo i z normálních negativů. Jen se to dělalo "ručně", s použitím různých fíglů a postupů - v počítačovém editoru stačí jen kliknout, jednoduše a rychle.

15 L L | Web | 13. dubna 2014 v 9:23 | Reagovat

"deformovanie reality", lol :D myslím, že mimo dokumentárnej fotografie ide skôr o to, ako chce realitu poňať autor, a je na ňom, či do svojej koncepcie zahrnie úpravy alebo nie :) a samozrejme, treba to s nimi vedieť a nezavádzať publikum, ako pri fotkách k filmu či v novinách, tam nejaké výrazné skresľovanie nemá čo robiť :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama