Já taky vařim, někdy

6. listopadu 2014 v 15:29 | Metteorwa |  Série

Protože to já mám nejradši. Ovšem nutno kápnout božskou. Nejsem takový genius, abych si vařila jen tak ze srandy bez receptů, pokud mám tedy v plánu něco konkrétního. Navíc, poprvé jsem se klasicky neudržela (spojeno s fotoabsťákem) a dokumentovala ten vzácný den (ovšem celkem podzimně ponurý), kdy jsme měli s Plavčíkem volno. Jakože oba, po dlouhé době. Taky pravděpodobně naposled na další dlouhou dobu. A celý ten převeliký, vzácný a zároveň úplně všední a obyčejný zázrak se skrývá pod perexem. A je to samý žrádlo.



Už dlouho jsem si například chtěla doma udělat nějakou obdobu falafelu. Jenže já jsem zaprvé líná, a za druhé, Plavčík vaří líp. Kromě polívek, to je moje doména, hlavně zeleninovo-kosťové vývary, které jsou tak hutné a plné všeho, co jsem doma našla, že už to ani nejsou polívky. A pro neznalého strávníka to fakt musí vypadat jako pěkná kejda, ale jsou to fakt dobrý pseudopolívky. A pálivý. Bez chilli ani ánu prostě.

Abych to tedy dokončila, v milovaném Vacku mě praštil přes oči půlený a loupaný hrách. A rovnou dva druhy - žlutý a zelený. A tak to šlo ráz naráz a za chvíli se vařilo. V podstatě nemám tušení z čeho přesně se obvykle falafel dělá, ale hrášek mi přišel jako dobrej základ. A to je vlastně skoro vše, co je potřeba vědět. Koření už ani nevím, jaké jsem tam nasypala, ale chutnalo to celkem autenticky.
A pro pocit pěkně obalit ve strouhance. A protože já nerada smažím, tak jsme pekli na sucho v troubě. Což jen tak mimochodem není úplně nejvhodnější, ale pokapání máslem to spravilo.
A vylezly z toho pseudofalafely, který šmakovaly. A ten domácí "pittachleba" taky stál za to. To už jsem ovšem bez receptu nedala a hníst musel Plavčík.

A v tom záchvatu podzimního kuchtění pak Plavčík najednou upekl ovesné sušenky polité hořkou čokoládou.



Jinak si dále průběžně neupírám malé radosti. Třeba si konečně vytisknout nějaké fotky jen tak a zařadit si je do starého fotoalba, které jsem dostata kdysi dávno, jako děcko, k Vánocům. Nebo utratit celkem pěknou částku za několik knížek, pod záminkou, že je potřebuji na seminárku. Samozřejmě, že se dají asi někde půjčit...ale jsou tak krásné, že jsem je chtěla prostě mít doma, prachy neprachy.


Jaké jsou vaše podzimní, antidepresivní radosti?

Pac & Pěstí Metteorwa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 17:51 | Reagovat

Originální recept! A výsledek je prostě k nakousnutí :-).

2 Bels Bels | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 21:38 | Reagovat

Jídlo, nic fotogeničtějšího neexistuje :3 Tak krásnou sérii už jsem dlouho nikde neviděla :D
Moje podzimní radosti? Dlouhá teplá šála, kabát a podzimní boty, kočičí srst, barevnost listí, bramborový placky, hermelín, mlha... :)

3 N. N. | Web | 7. listopadu 2014 v 12:09 | Reagovat

vidš, fotit jídlo... já si podzim krátim kreslenim jídla. jinej  nástroj, stejnej model. miluji jak jídlo vypadá.

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 21:41 | Reagovat

Sliny se sbíhají...

5 Lukáš Lukáš | Web | 17. listopadu 2014 v 13:39 | Reagovat

[1]: také se připojuji... působivé.

a mé radosti ? No jak bych to jen řekl - mé božství (a to mi dává radost po celou věčnost). Takže asi tak.

6 Ajka Ajka | Web | 19. listopadu 2014 v 11:10 | Reagovat

Pááni, to je hostina ... takové dobroty u nás můžem ;-)

7 Tess Tess | Web | 30. listopadu 2014 v 16:45 | Reagovat

ale musí se nechat že to vypadá set sakra dobře:!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama