Jak jsme najeli 8000 Km a ochutnali Arménii

6. září 2015 v 19:19 | Metteorwa |  Série


Už je to za námi. Vrátili jsme se už víc než před měsícem. Dát do kupy fotky nebylo nijak zdlouhavé - měla jsem je za jeden večer. Nepočítám-li fotky Zenitové, ty stále čekají na vyvolání. Zásadní brzdou pro článek nebyla ani lenivost, ani nedostatek času. Tak nějak mi přijde, že jsem to nevědomky oddalovala ze stesku. Ze stesku po Arménii a celé té cestě.

víc v celém článku



Shrnu-li to krátce, přípravy trvaly cca deset měsíců. A celá, opravdu celá věc nás vyšla na přibližně čtvrt milionu korun. To možná vysvětluje i velký pokles mé aktivity na blogu, bylo holt nutné hodně pracovat, neutrácet za blbosti a především zvládat bez zpoždění splátky na motorku, blog i focení šli definitivně stranou. Společně s náročnějším rokem na škole to bylo peklo, ale zvládli jsme to.
Cesta sama o sobě stála padesát tisíc - na první pohled to vypadá jako hodně, ale vemte si, že to byla měsíc trvající "dovča" a zaplatili jsme z toho vše, takže benzín, kempy, hostely, jídlo a jiné potřebné věci. Nemuseli jsme se ani nijak zvlášť uskromňovat. Už samotná letenka do Arménie pro dvě osoby by klidně mohla vyjít na těch 50 000,- pokud nevychytáte nějakou akci.
Jsem na nás pyšná. Fakt to nebyla prdel. Jízda na motorce je náročná, pro řidiče i spolujezdce. Ve vedrech, kdy je 40° ve stínu a vy na sobě máte těžké motorkářské oblečení, ve kterém se cítíte, jako by bylo minimálně 60°. Na helmách si můžete klidně ugrilovat steak, nebo naopak mrznete z vyčerpání a klepete se. Počítáte každých deset kilometrů - průměrně jsme jezdili 500 - 550 Km denně, s přestávkami ob. dva dny.
Stýská se mi. Trhá mi srdce se k tomu teď vracet, protože ten měsíc utekl strašně rychle a tuhle cestu jen těžko budeme podnikat znovu - spíš pojedeme zase jinam. Je mi z toho strašně smutno, chtěla bych se vrátit. Možná se to jednou povede. Nu což, mrkněte se na barevné fotky. Černobílých je víc a ještě čekám co vyleze z filmů. Tohle tedy neni poslední článek, k interpretování našeho "dobrodružství" budu potřebovat mnohem více slov, což si nechávám na článek černobílý a nějaké doplňovačky možná na Zenit. Navíc na konci školního roku lze očekávat polotočený/poloanimovaný cestopis.

Achjo, já chci zpátky...



Jen tak mimochodem jsem od 29. srpna na pracovní stáži na měsíc ve Španělsku v Seville. Je to tu celkem fajn, taky o tom něco napíšu. Fotky budou spíše jen ze Zenitu a nějaká videa, já jsem totiž génius co si zapomněl nabíječku na baterky do Nikona doma :). Sice ji mám aspoň jednu nabitou na plný kule, ale z opatrnosti jsem si zvykla fotit jenom Zenitem a Nikona jsem zatím vůbec nevytáhla...nu což, uvidíme. Mějte se a hezky a pozdravujte ode mě Prahu. Po tý se mi stýská taky.


Pac & Pěstí Metteorwa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ludmilita Ludmilita | Web | 7. září 2015 v 20:27 | Reagovat

Kúzelné! Šiesta od konca sa mi páči asi najviac, ale všetky majú veľa do seba :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. září 2015 v 20:17 | Reagovat

No tedy - to je pane průlet krásnými místy. Opravdu originální itinerář a fotky vypadají náramně. Moc se mi líbí (mimo mnohé jiné) obrázek toho uvolněně se tvářícího postaršího Turka! :-)

3 Charlie Charlie | E-mail | Web | 23. září 2015 v 17:45 | Reagovat

Vyzerá to tam naozaj krásne.

4 Hieronymus Hieronymus | 13. prosince 2015 v 17:13 | Reagovat

Mý pravověrně jednostopařský srdce s tebou soucítí,

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama