Měsíc v Seville bez nabíječky na foťák

15. listopadu 2015 v 20:52 | Metteorwa |  Série


Hned na začátku musím říct, že je velká chyba váhat, pokud se vám naskytne taková příležitost. Ne že by vám to zrovna zajistilo lepší šance na trhu práce, ale zkušenosti se prostě hodí vždycky. A hezké vzpomínky. Tohle ovšem nebyl Erasmus jako takový, ale podprojekt "young creatives". Pobyt tedy trvá "pouze" měsíc.

víc pod perexem...


Zjednodušeně vše probíhá tak, že zájemci se přihlásí, vytvoří si portfolio svých prací, životopis a motivační dopis - vše anglicky. V dotaznících si můžete zaškrtat do které z nabízených zemí byste se nejraději vydali a jakou práci dělali. Vše se točí kolem grafiky a přidružených kreativních oborů. Následně se rozhoduje o tom kdo pojede a kam. Při výběru má nějaký vliv i škola, ale konečné slovo by měly mít firmy, které si můžou vybrat konkrétně vás....no, nějaké to papírování a vyrážíte na měsíc do ciziny.
Samozřejmě se ale nejedná o dovču. Volné víkendy jsou sice standardem, musíte ale počítat s tím, že ve všední dny opravdu docházíte do firmy, kde regulérně pracujete. Já dělala v Cubice, multimediálním ateliéru a dělala jsem tam celkem široké spektrum věcí. Třeba vyměňování španělských textů za anglické v katalogu, prezentaci nové aplikace, obálku pro další katalog, nějaké ikonky, nebo jsem "překládala" - rozuměj opět pouze vyměňovala texty - webu, animovala bannery, editovala fotky pro další web.
Může to znít jednoduše, ale pokud neumíte zacházet s programy, které k tomu potřebujete, jste tak trošku v prdeli. Já pracovala ve Photoshopu, Illustratoru, Indesignu, Flashi. Nutno dodat, že neumím španělsky. Znalost španělštiny také nebyla podmínkou. Ovšem není úplně příjemné, když máte pracovat na Macu (nejsem na něj zvyklá), který je celý ve španělštině, včetně programů. Ono se to přenastavit dá, to ne že ne, ale nechtěla jsem jim to tam rozházet. A taky jsem se díky tomu aspoň pár španělských slov naučila.
Horší bylo to, že můj šéf neuměl anglicky ani ťuk, takže když mi zadával práci, byla jsem fakt jak na trní. Vězte, že googletranslate a kreslení obrázků i pantomima nemusí vždy stačit. Fakt ne. Občas jsem vážně nechápala, co po mě chce, nebo jestli mě chválí, nebo něco vyčítá. Byla jsem prostě úplně mimo. Nikdy mi však udělanou práci neomlátil o hlavu, tak jsem to asi vždycky tak nějak trefila. Kolega Ramon sice španělsky tak nějak uměl, ale znáte to, španělská angličtina. Navíc, když si ho jednou Luis (šéf) vzal s sebou, aby mi rovnou nějak překládal, co budu dělat, ani Ramon nechápal co po mě Luis chce...takže jsem asi nebyla až tak mimo :D. Nu což.

Pobyt včetně dopravy je samozřejmě hrazený, navíc dostanete i kapesné - vařit a tak nějak obecně se o sebe musíte postarat sami. A musím potvrdit, že pokud vyloženě nerozhazujete, vystačíte s tím i na nějaké dárečky domů, zábavu, nebo i výlety. Vzít si s sebou vlastní peníze se ale samozřejmě vyplatí. Minimálně jako pojistka. Musím ale opakovat, že to opravdu není dovča a rozhodně to nefunguje tak, že nepůjdete nějaký den do práce, protože se vám nechce. On není až takový problém vás klidně poslat zase zpátky, když budete zlobit ;). Prostor pro komunikaci ale samozřejmě je, takže se šéfikem se můžete i na lecčem domluvit.....pokud vám bude aspoň trochu rozumět :).

Naším základním táborem byla Sevilla. Jelo nás celkem šest, z toho jsme byly parta čtyř holek z jednoho ročníku, takže pohoda. Pracovní dobu jsme všechny měly přívětivou, takže jsme zvládali bez problémů odpolední a večerní toulky za kulturou a památkami. A víkendy patřily výletům, navštívily jsme Granadu a vycachtaly se v moři v Cadizu. Jedním z podle mě nejlepších zážitků bylo flamenco v jakémsi baru. Taky že jsme tam šly dvakrát že jo...
Nějak těžko se to celý nakonec interpretuje. Můj malý plán, psát přímo ze Sevilly tak jednou týdně nějaký takový deníček mi jaksi evidentně nevyšel. Ale aspoň ty fotky mám. To je vám taky taková vtipná historka o tom, jak jsem se vláčela se zrcadlovkou a dvěma baterkama, abych na míste zjistila, že jsem nabíječku inteligentně nechala doma. Hehe.
Jedna z baterek ale byla plná, tak to taková tragedie taky nebyla...ale měla jsem sebou i Zenit a pár filmů. Vše tedy skončilo tím, že jsem se domů vracela s téměř plně nabitou zrcadlovkou...shit happens...
Natáčela jsem spíš hodně videí, ale nevim, jak by se spolužačky tvářily, kdyby bylo veřejné...se jich zeptám asi...

Dost keců. Zenitovou nálož z rozpálené Andalusie najdete níže...





Ale jo, i na digi jsem něco nafotila, ne že ne...




Jasně, většina fotek na poslední chvíli v letadle. Prča.

Líbilo by se vám aspoň ten měsíc někde v zahraničí žít a pracovat, nebo už jste něco takového zkusili?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 8:35 | Reagovat

Takovýhle kompaktní pobyt v zahraničí jsem nikdy neabsolvoval, ale kdysi jsem strávil rok na jednom projektu na střídačku mezi Prahou a Záhřebem, vždycky týden tady, týden tam. Kdyby nic jiného, otrkalo mě to při cestách v letadle, ze kterých jsem byl předtím dost nervózní :-). Jo, a líbí se mi stínohra na schodišti a racčí pár "kde zas furt lítáš??!!!"

2 Nicola Nicola | Web | 19. dubna 2016 v 12:53 | Reagovat

Pěkný článek, líbí se mi tvůj styl psaní. :) Když budeš chtít koukni na náš blog, potěší :)

3 EleanorVampire EleanorVampire | Web | 1. října 2017 v 14:08 | Reagovat

Náshera tyto pocity znám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama