METTEORWA - Články

Trojanův Dvůr

Tue, 08 May 2012 14:35:50 +0200

Poslední focení pro mladé návrhářky z Vošonu probíhalo v Trojanově Dvoře (viz. www.trojanuvdvur.cz). M. měla zadání unisex městská móda, nebo něco takového. Inspirovala se strošku "kovbojema" tak si zařídila focení na tomhle krásném statku s krásnými obyvateli (poprvé jsem viděla živého frízáka - muhehe, a stihla jsem si ho i pohladit, na fotkách venku je zase kladrubák s arabkou - potvora to byla, takový šídlo). Ve chvílích "volna", kdy se modelové s manekýnou převlíkali atd. jsem cvakala jak divá po koních. M. asi musela mít radost, když si přetáhla náhledy a na polovině fotek to místo jejích modelů byl samej kůň :).

foto pod perexem

Hele na ni jak kouká, divoška :)

Na focení bylo dovezeno i stylem zapadající auto. Samozřejmě bylo potřeba ho pořádně prozkoumat.

Tohle byl miláček. Dostal ode mě hudlana na nos. Hodněkrát :).

Jakože "backstage", v levém rohu M. slečna návrhářka s krásnou modelkou převlékajíc si boty.

Manekýnky si koní nesmějí bát, mají pak míň zakázek ;).

Slečna vizážistka musí být vždy po ruce, když je potřeba něco "opravit".

Pohádkové grošované stvoření (před chvilkou přišel z vyjížďky a hned se začal pucovat)

A balíme, jedeme...

Tak to bylo focení v Trojanově Dvoře. Počasí nebylo špatné, ale bylo dusno a lehce zamlženo. Takový divný počasí.

Vidíte co všechno dělám za kraviny místo abych se učila? :)) Ale jo, předevčírem jsem se fakt na férovku několik hodin šprtala...ještě min. jeden článek "pro rebelky" a vrhneme se na četbu a dějiny výtvarné kultury.

Pac & Pěstí Metteorwa

Zase kosa? Aspoň že na fotkách je teplo...

Sat, 05 May 2012 19:22:47 +0200

Obyčejné kytičkové fotky a krátké shrnutí státních maturit...

Ok, mám za sebou státní z češtiny a ájiny, jak to dopadne se uvidí. Čeština snad bude ok, zkušební jsem vždy měla za 2 a ze scio testu jsem měla něco přes 83%. Akorát didakťák z ájiny jsem místo hodinu psala půl hodiny, což nevím, jestli je úplně dobré znamení. Možná je to tím, jak jsem si před psaním testu zobla ginko bilobu a v záchvatu překrvení mozku to celý zvrtala. Obě slohovky z Aj jsem bohužel přetáhla o 15 slov, tak uvidíme, uvidíme. Zkrátit už to nešlo. Jinak, dneska už je sobota, fotky pro slečny z vošonu už skoro mám, tak bych se asi sakra měla jít učit na ústní. A půjdu.

Z čekání po didakťáku z Aj na slohovky. Koukám, že jsem měla fakt krátké šatky.

Z včerejší procházky s drahým. Bohužel jsme při ní zjistili, že mi někdo pravděpodobně Boženku vyhrabal a sežral a ten veliký a několikakilový kámen, který ji měl chránit je ten tam. Dost mě to vzalo, ale co s tí nadělám.

No jo, to už se stává. A já se jdu učit, fakt.

Pac & Pěstí Metteorwa

Sbohem praktická...Jupí!!!

Mon, 30 Apr 2012 15:25:57 +0200

Je to tu. V pátek se za námi definitivně zavřely dveře praxí. Byla to euforie z toho, že jsem to "aspoň nějak" stihla a praxe jsou minulostí. Ten hrozný, komunistický dům hrůzy s těžkým a nedýchatelným vzduchem v nitru. Stejně mě samozřejmě za chvíli popadla i určitá nostalgie. Je to zvláštní pocit vědět, že už si tam asi nikdy za tu zbíječku JUKI nesednu. Čtyři roky nejsou zas tak krátká doba. Nuže, tohle je výsledek...

více viz. celý článek

Více informací viz. Barvy černého kontinentu

Tak tohle je výsledek. Technologicky a vůbec to šití atd. mohlo dopadnout líp. Bude se to asi dost odrážet na části známky :)) (známkuje se zvlášť technologie - hotový výrobek, písemná technologická dokumentace a obhajoba, pak se dělá průměr) Ale zas musím říct, že je fajn, že výsledek opravdu vypadá skoro jako na návrhu, což jsem ani nečekala. Ještě to obhájíme a pak se uvidí...

Jinak dnes jsem úspěšně odevzdala přihlášku na VOŠ Hollarku, na obor Ilustrace atd. Vše by mělo být v pořádku, akorát to vypadá, že kvůli té operaci půjdu na talentovky rovnou z nemocnice, což není asi úplně košér. Nu což, když budu ještě v rauši a zdopovaná abych jim tam nefňukala, že mě to bolí, tak budu aspoň ve správném uměleckém rozpoložení.

Jinak včera jsem dofotila modely poslední holčině z Vošonu (celkem náročné focení na statku s koňmi, autem, třema lidma a ve třicetistupňovém vedru, občasně s objektivem který váží tak dvě kila bez foťáku), a v sobotu jsem ještě měla workshop, kde jsem pro změnu zase několik hodin manekýnovala. Tím se uzavřel brutální Duben, který mě takříkajíc málem "zabil"....tak tři týdny jsem neměla jediný volný den (ani víkend). To byla praktická, celotýdenní vstávání v pět, o víkendu v šest, pořád nějaké tři týdny za sebou focení těch modelů pro studentky nebo manekýnování pro studenty (známe to, prostě brnkačka, zkuste dělat tři hodiny v kuse to co děláte jako rozcvičku na těláku a laskavě bez ulejvání, u pózování fotografům je totiž takové ulejvání a nedotažené pózy dost vidět, a hlavně, že byste si za ty tři hodiny neustálého stání na podpadkách sedli na dýl, než abyste si stihli rychle vyměnit boty...chachacha, na to zapoměňte) Navíc jsem za celou dobu nespala déle než tak čtyři - pět hodin denně (kromě pár hodinových-půlhodinových šlofíků, kdy jsem po příchodů ze školy do pěti minut usla v sedě:))) ), protože po večerech a často do noci jsem dodělávala nějaké věci do školy, prezentace k maturitě nebo došívala, co jsem na praktické kvůli problémům s pasovým límcem nemohla stíhat. Maturitní model samozřejmě doma došívat nesmíme, ale povinný doplněk (nebo víc doplňků) můžeme dělat doma.

Zas tak hrozné to nebylo, vyčerpávající byl spíš ten stres kolem (praktickou jsem pár posledních dnů vážně nestíhala, k tomu vyhovět těm třem nadějným návrhářkám, přičemž každá má úplně jiný vkus a požadavky a já nevím co všechno, stihnout vyřídit tu přihlášku, tzn. vstát v půl pátý a jet o vlak dřív abych nepřišla ze školy pozdě na praxe a stíhlala to, atd.) No, jsem ráda že tohle mám za sebou. Teď už jenom maturita, talentovky a operace...fajn :))).

ps. asi bych tuhle rubriku měla přejmenovat na něco ve stylu "výtvarničení", nebo něco takového - tohle nemá s malůvkama vážně co dělat, ale jinam se to nehodí ;)

Pac & Pěstí Metteorwa

Jaro?

Fri, 20 Apr 2012 18:17:16 +0200

Další nesourodá směs fotek ze včerejška a z dneška. Jak opadl mráz a dříve se rozednívá, Ťunťa dostává zabrat. Vážně mu teď dávám do těla, na vcelku obyčejný kompakt podává skvělé výkony - lepší než jsem čekala. S Některými fotkami jsem si pohrála více ohledně barev a kontrasu. Vlastně bych ty fotky mohla rozdělit typově tak do sedmi-osmi článků, ale přijde mi to zbytečné. I když spolu typově neladí, a do rubriky série asi vůbec nepatří, tak na konec.....no a co.

foto pod perexem

Na téhle fotce mě rozčiluje zmaření kompozice. Stačilo by to vzít kousek víc vlevo a bylo by to fajn...kruci.

I přes operaci, všechno to lítání po doktorech, honění se a stresování na praktické a zoufale pasivní očekávání didaktických a ústních zkoušek korunovaných obhajobou maturitní práce, se těším na květen a červen. Už chci teplo a sluníčko. Jasně, do týdne horkých dnů budu prskat a imaginárně plivat na všechny ty turisty co se sem nahrnou, ale teď to cítím takhle. Mějte se hezky a užívejte si blížící se teplo, dokud se z něj nestane horko...

Pac & Pěstí Metteorwa

Praktická maturitní v plném proudu...

Wed, 18 Apr 2012 21:33:29 +0200

Vzdych nad praktickými maturitními zkouškami a jako "bonus" fotky prozatimního výsledku.

Třetí den praktické a já tu halenku kurňa ještě nemám. Ok, máme čas až do příštího pátku, čiliž času se zdá habaděj, ale čím víc se ho zdá, tím víc se pak divíte, že to vlastně nestíháte. Zatím mi to ale všechno vcelku klape, tak čekám kdy a v čem se to zvrtne. Taky nutno podotknout, že dnes jsem musela ráno k lékařce, aby mi narvala na dolní zuby nejbrutálnější železný prut co měla po ruce,...dát skoro třista za drátek, no to mě poser. Dále hned časně ráno spadla trolej na trase do Lysé, takže vlak měl extra zpoždění jako dáreček. Takže dnes jsem měla na šití pouze dvě hodiny (místo sedmi). Já ji zítra prostě chci mít hotovou, abych se mohla pustit do těch kraťasů, které vypadají, že budou zlobit. Navíc ta moje geniální aplikace z ultradrahých dřevěných korálků....no, zbývá toho ještě hodně.

Ukážu vám schválně pár fotek, jen nutno podotknout, že můžou trošku zkreslovat, moje dlouhovlasatá manekýnka má totiž tak o velkikost víc.

Před všitím podsádek. Pokud nevíte, co je to podsádka, negůglujte to, nemá to cenu :))

Jo a ten divnej a nesmyslnej šev na podsádce vpravo, ten tam prosím "ve skutečnosti" není. Holt jsem někde udělala chybu (stále nevím kde), na jednu stranu seděla podsádka jak ulitá...a na druhé chyběl kus jako kráva. Přitom jsou přední díly stejné, taktéž i podsádky. Chyba v Matrixu? Nu což, nastavila sem to a basta, nebudu plýtvat materiálem že...

Hala bala...nemám holt ještě zhotovenou lemovanou dirku pro protažení levého/podkrytového pásku.

Tak je to správně. I bez dirky se to dá nafingovat :).

Jo, začistit průramky je potřeba....jestli se bude opakovat etuda s podsádkami na předních dílech, tak se střelím mezi oči...

No, tohle nevypadá moc dobře, doufám že na zítřejší zkoušce to manekýnce bude "seknout", jinak budu kde? V prdeli.

Návrh pro připomenutí.

Nebojte děcka, tohle bude ještě zábavná groteska....

Pac & Pěstí Metteorwa

Penny, to nejlepší pro mě...

Wed, 18 Apr 2012 20:38:08 +0200

No, pokud mám být upřímná, tak se jedná o bordel, co jsem dneska vysypala z foťáku. Totální mišmaš. Nákup vysypanej na chodník. Ovšem, tak nějak to shrnuje těch pár okamžiků, kdy dnes vysvitlo sluníčko a bylo na něm příjemně teplo...

*až na výjimky fotky nedotčené, foceno Ťunťou

foto pod perexem

Pac & Pěstí Metteorwa

Pocity

Tue, 17 Apr 2012 20:00:23 +0200

Pomeřně obsáhlá série "abstrakcí". Nikdy jsem na tohle moc nebyla, a hlavně, ani jsem to neuměla, jenže jakousi náhodou a následným zneužitím a rozvíjením oné náhody se mi sešly tyhle obrázky. Každý si z nich můze číst co chce (občas je na fotce k poznání i nějaký objekt), já si ovšem neodpustím aspoň názvy (a nikdo neříká, že nebudou trapné nebo k smíchu), abych projevila trochu více invence. Většina fotek je netknutá photoshopem, pouze u pár jsem neodolala a přidala kontrast. Než se někdo zeptá, nebo mě rovnou napadne chci podotknout, že se NEJEDNÁ SE PHOTOSHOPOVÉ PATLANICE, takhle je to prostě odfocené. A tentokrát opravdu prosím o komentáře, protože mě zajímají Vaše pocity s téhle série.

foto pod perexem

"Domů"

"Slunce"

"Melancholie"

"Zahradní nábytek na terase"

"Přímky ve vlnách"

"Pouštní pěšina"

"Džungle"

"Muž a jeho políčko"

"Můj synu potkane"

(pravděpodobně pochopí pouze náruživí konzumenti Simpsonů)

"Antibiotika"

"Pláž"

"Drátem do oka"

"V savaně ležela čepice, ztracená"

"Multikulti"

"Svatební závoj"

"Otisky"

"Vodopád"

"Šípková Růženka"

"Tři grácie"

"Dáme lajnu?"

"Chrtí dostihy"

"Prodáno"

A na závěr ještě trojička nepatřící do série. Ale taky ve mě budí určité pocity, tak proč je sem nepropašovat. Nevím, kam bych je samostatně mohla zařadit. I tady se pokusím o nějaké (aspoň nějaké) názvy, ať nejsou chuděrky ukřivděné a odstrčené.

"Dlouhá cesta"

"Tuhý kořínek"

"Dušičky odpadlíků"

Předevčírem, tedy v pondělí, nám začaly praktické. Achjo, zatím to jde, ale počkejte, až se mi tam někde něco posere, to bude groteska.

Pac & Pěstí Metteorwa

Fialky a jiné

Tue, 17 Apr 2012 19:22:14 +0200

Takové malé, snad potěšení v těhle hnusných dnech. Nejsem velkým příznivcem sluníčkových dnů, ale po té zimě už mi to "neteplo" leze krkem. První dvě a poslední fotka jsou zcela bez úprav (kromě vyčtvercování). Foceno Ťunťou.

ostatní fotky pod perexem

Teď už skoro dogumovaná

Mon, 09 Apr 2012 00:30:19 +0200

Jen takový ufňukaný výlev, pravděpodobně nevhodný pro nečtenáře bez záliby v osobních, deníčkově laděných blábolech.

Hezký pozdní večer. Před chvílí jsem dopsala maturitní práci - technologickou část. Má něco málo přes sedmdesát postupů/bodů. Někomu to sice může znít jako hodně, ale popravdě, tolik to zase není. Ještě mi zbývají rozbory látek, které ani nevím, jak se dělají. Tak trošku jsme se to totiž skoro neučili a předmět "materiály" pro nás prvákem skončil. Další zbývající část je ještě konstruční sloučená s polohovou.....to bude rýsování...a to centropenama na pauzový papír a věřte, centropen se gumuje blbě, když tam něco poděláte. A pauzák není levný.

Jinak mi také nějak opožděně došlo, že jsem se ani nezmínila o maturitním plesu, který jsme si odbyli 24. Února. Bylo to fajn. Nejsem žádný abstinent, vlastně jsem spíš alkoholička, ale poprvé v životě se mi stalo, že bych měla nějaké menší okno. Vyšla jsem z toho ale bez větší úhony, akorát na kolenech jsem měla brutální jelita, protože jsem měla geniální nápad a to takový, že popadané balonky popraskám tak, že si do nich budu usilovně klekat. Samozřejmě tímhle inteligentním fíglem nepraskl ani jeden, ale je divu, že jsem cestou z plesu nepoztrácela čéšky. Nejvěší zážitek bylo ovšem pozorovat maminku jak tancuje u báru, protože ji má vlastní sestra se sestrou nevlastní vyprovokovaly. Velká škoda ale je, že můj milý druhý den vstával v šest ráno do práce, nejen že nemohl pít, ale navíc musel jet dříve domů.

Taky mě čeká operace čelisti, což je pakárna vzhledem k tomu, jak mi to časově vyšlo. Musím jít na předoperační vyšetření, předoperační plán a nevím kdy tam asi tak půjdu, vzhledem k tomu, že vše kolem maturity začíná vrcholit. Bylo by dost k vzteku, kdyby se mi to krylo s nějakými zkouškami. Bohužel přesná data nemůžu zjistit dříve než ve středu. Ani pro maturitní vysvědčení si nedojdu, protože v ten den do mě zrovna budou řezat. Navíc mě na ni stejně možná nevemou, protože můj BMI index neodpovídá standardu. Jak ale vyplývá z nedávného článku na seznamu, tenhle BMI index je obyčejná a značně zavádějící kundovina. I přes rádcování nutriční poradkyně (mimochodem velmi milá osůbka) jsem se nedostala na víc, než 51,6kg při výšce 169. A to je vážení pořád málo. A největší sranda na tom je, že jsem zpátky na padesáti kilech, prostě jen tak...kilo a půl fuč. Jednoduše jsem tak stavěná, podle všemožných testů krve, moči a bůhví čeho ještě jsem zdravá a v pořádku, tak co s tím mám sakra asi dělat? Žraním váhu možná naberu, ale stačí dva dny bez nuceného přežírání a měsíc nabírání je v čudu. Věřte že od toho "musím se teď najíst i když nemám hlad ani chuť, abych přibrala, musím jíst každý den maso, i když mi moc nechutná, abych přibrala, už je mi z toho sakra blbě" si člověk občas potřebuje na den-dva dáchnout, aby se z toho už nepo.....Nějaké sportování kvůli nabrání svalové hmoty (třeba plavání) mám zakázané, protože podle doktorky je to s mým režimem jen další výdej energie navíc a krátkodobě bych možná naopak ještě zhubla. Navíc teď bych tam asi těžko stíhala chodit. Vážně už bych to všechno chtěla mít za sebou. Nechci mít rovnátka deset let kvůli tomu, že lékaři se řídí nějakým stupidním a navíc neprůkazným vzorečkem.

Ale jinak se mám vlastně velmi dobře. Nejsem na smrt nemocná, žádná finanční krize mě zatím nepostihuje, mám okolo sebe lidi, kteří mě mají rádi a podporují mě v mých nikam nevedoucích koníčkách, tak se z toho snad neposeru...

A sorry za hrubky, vím, že tam někde nějaké určitě jsou, jen je teď zrovna nevidím. Dobrou noc, holoubátka.

Pac & Pěstí Metteorwa

Jedu jedu vlakem

Wed, 28 Mar 2012 17:38:29 +0200

Konečně jsem si nasyslila nějaké fotky. Většina z toho jsou stejné jako obvykle, čiliž nic moc nového ani originálního, spíš často fotka, co už jsem udělala stopadesátkrát, jen trošku jiná. Sem tam se ale naštěstí najdou i takové, co mě osobně přijdou aspoň trochu vyčnívající, jako je tahle. Nemyslím, že je to klasická líbivka, kterou každý samou láskou spapá, ale někomu by do oka snad padnout mohla. Jediná úprava je převod do čb - půl na půl zeleno/červený filtr a kontrast, pravda že tentokráte trošku brutálnější, protože jsem chtěla dostatečně zvýraznit odraz.

Pac & Pěstí Metteorwa

Sluneční

Sun, 18 Mar 2012 18:06:57 +0100

Vzkřísila jsem nějaké nedodělávky z počátku Února. Vše je focené z vlaku. U prvních dvou je zajímavé rozmnožení slunce, což je zřejmě způsobeno odrazy v dvojitých oknech vlaku a následným odrazem v objektivu. Bohužel jsem nemohla moc ovlivnit kompozici (přesněji umístění slunce), protože je to holt prostě focené z vlaku - jel v tuhle chvíli spíš vstříc slunci než vedle něj. Třetí fotka je zcela bez úprav, s ostatními už jsem pohrála ohledně kontrastu, trošku i barev a jednu jsem vyčtvercovala. Nuže...aspoň něco, po delší době.

foto pod perexem

Vygumovaná

Thu, 15 Mar 2012 14:07:33 +0100

Hlásím se po něčekaně dlouhé době. Časově mi to nějak drhne a když nějaký je, tak jsem stejně vygumovaná. Nové fotky prakticky nemám, i když se mi jich v hlavě nakládá už pěkný štos. Většina z nich se váže k prozatím šuplíkované sérii s Herculem, což je sice fajn, ale kdy se dostanu k realizaci asi pěti různých fotek, přičemž každá potřebuje jiné prostředí, kompozici, to fakt nevím. Hercul navíc není žádné tiňtítko (cca 6kg křehké sádry), což to celé dále ztěžuje.

Někdy ke konci Února jsem si byla převzít cenu za onoho Fotografa roku Junior 2011. Bylo to vcelku fajn, papu mňamózní, dva nejpovolanější odborníci a členi odborné poroty se rozkecali, jak se patří. Cen byl taky štos a jak to tak bývá, většina z toho byly pěkné pitomosti (nemyslím to ve zlém, ale téměř zákonitě, to co v takové situaci obvykle dostanete se vám prostě vůbec nehodí, nebo to už máte), ale vypisovat to nebudu, protože mi to nepřijde zajímavé, aspoň ne v tuto chvíli.

Dále také pokračuje příprava na maturitní práci, což už mě vyčerpává...na druhou stranu aspoň za něco si můžu být vděčná - za svoji lenost vymýšlet si něco složitého, protože vím, že bych to jen horko-těžko mohla následně zvládat. S 39-41 hodinami týdně, dojížděním celkově cca 3 hod. denně a vstáváním nejčastěji v pět ráno se z toho vážně začíná klubat pěkná pakárna.

Taky už jsem pomalu začala uvažovat o sehnání nějakého toho nového potkaního miláčka. Je to takové prázdno. Když se vrátím domů, tak sice absolvuji vítací rituál se psem, ale už se nemůžu jít mrknout, co dělá Božka. Už to sice docela přebolelo, ale prázdno se lusknutím prstů nevyplní.

Včera jsem se dozvěděla, že jsem byla přijatá mezi členy na blogu fotografia.blog.cz, za což můžu jen poděkovat, zvedlo mi to náladu a doufám, že budu co nejdříve schopná se aspoň minimálně do chodu klubu zapojit...

Mé literární snahy, což se týče blogu trochu omezuje "hra na redaktorku" na již zmíněném novém webu pro mladé slečny. Chcete-li se někdo podívat, jaké poklady mi tam vyšly, mrkněte SEM. Předem ale upozorňuji, že je to prostě web "pro holčičky", čemuž jsem se přizpůsobila, což znamená, že nejsem žádný zázrak, teprv se učím, procvičuji a za některé "články" se stydím už teď. A největší perly ještě nejsou publikované.....to bude mela.

A na závěr, aby ty útržky byly kompletní, doma nefunguje internet :)).

S dovolením se ještě pochlubím, pořád z toho mám radost :).

Děkuji každému, kdo měl sílu to celé přečíst, protože to jsou jenom bláboly. Mějte se všichni krásně a užívejte si nastávajícího Jara.

Pac & Pěstí Metteorwa

Boženka

Thu, 16 Feb 2012 17:28:56 +0100

Tak šel čas s Božkou...

Někdo si toho už asi všiml. 13. února mi umřela Boženka. Naštěstí netrpěla žádnou zákeřnou nemocí. Trpěla k stáru pouze vcelku běžným šedým zákalem, a nějakou dobu to s ní vypadalo špatně kvůli nafouknutému oku, plnému krve, ale toho se zbavila a několik měsíců zase vypadala v rámci možností k světu. Byla prostě jenom stará, měla našplápnuto na třetí rok. Srst už měla umaštěnou a propelichanou, zšedivěl jí čumáček a chůze jí na první pohled velice vyčerpávala, slezly jí všechny svaly i tuk, byla jako věchýtek a páteř měla na omak ostrou jako břitvu. Akorát u ní mám podezření na lehkou mrtvici, poslední dny byla dost dezorientovaná - nejdřív jsem to považovala za zhoršení nebo ztrátu sluchu, ale venku na zvuky reagovala. Navíc, poslední večer jsem si všimla, že jedno z oček má nějak divně přivřené a navíc lehce oschlé, takže měla problém s mrkáním. Takovéhle ochabnutí dost jasně na nějakou slabší mrtvičku poukazuje, proto asi byla poslední dny taková až směšně mimo...jednou, když jsem otevřela k ní do kotce, bylo nepsaným pravidlem, že vždy přiběhla a dožadovala se pamlsku nebo pohlazení. Ona se však otočila hlavou přímo do protějšího rohu, evidentně s jasným očekáváním toho, na co byla zvyklá. Nebyla však tam, kde si pravděpodobně myslela, že je a při volání reagovala dost zmateně a pokoušela se některý ze špatných rohů dokonce nějak dobýt.

Jedna věc mě ale mrzí hodně. Počítala jsem s tím, že brzy umře a chtěla jsem u toho s ní být. Ona totiž byla ten typ, který ve smrti potřebuje společnost a nebylo by to poprvé, co mi zvíře umře v náručí. Poslední večer jsem si ji chovala. Byla přítulná, hrozně chtěla pohlazení a pravidelně usínala. Jenže já pitomá jsem nepoznala, že už je jí opravdu zle. Po pomazlení jsem ji zase nechala v kotci a to byla velká chyba. Měla jsem si ji nechat u sebe a nespat klidně třeba celou noc. Jen být s ní. Druhý den jsem ji našla mrtvou. Podle toho, že neležela ve sém pelechu, v nejvzdálenějším rohu od otevírání je jasné, že nechtěla umírat sama a hledala společnost. Mrzí mě to, strašně me to mrzí.

V ten den mi vyšel první článek na novém webu "Pro Rebelky". Boženka odešla ve velkém stylu a v den své smrti kralovala titulní stránce. Má už devatenáct lajků, ale podle mě je to hlavně kvůli tomu, že v záchvatu smutku jsem cítila potřebu všem, co článek četli, sdělit že ta kráska na fotce právě zemřela.

Tak šel čas s Božkou...

úplně první fotka

To byla moje malá milá Boženka.

Pac & Pěstí Metteorwa

Kabáty do zimy sluníčkově žluté

Sat, 11 Feb 2012 15:56:30 +0100

Zdravím po dlouhé době. Nějak se mi teď časově nedaří, takže blog se posunul na vedlejší kolej. Nedávno jsme dostali ve škole za úkol menší kolekci nějakých kabáků, snad na soutěž. Je tam víc témat, tuším, ale zatvrdla jsem právě na kabátech. Samozřejmě jsem nepočítala s tím, že paní učitelka bude požadovat návrhy v barvě a i se zadními díly. Na to jsem přišla až po tom, co jsem měla hotové návrhy, provedené tlustou lihovkou (bez předkreslování, proto jsou některé sem tam takové "postižené") Takže z toho vzniklo takové nic moc patlání, ale učitelce to snad postačí a nebude prskat. Dlouho jsem si rozmýšlela barvu a vyhrála to žlutá. Moc často ji totiž nepoužívám a navíc do zimy (zvlášť "téhle") to je celkem fajn barva.

A na závěr, k zasmání, malá zrůdička ze včerejší figury. Na to že je to jako vždy bez předkreslování našvihané během 15-20 minut podle živého modelu, to snad taková tragédie není...ale např. má chudinka krátké nožky.

Ta zima už je hnus, ale na druhou stranu, ten sníh tomu dodává kouzlo...opravdový hnus jsou totiž mrazy bez sněhu a tak to i chvíli bylo...aspoň u nás.

Pac & Pěstí Metteorwa

Pololetní klauzurní práce, "fashion" fotky

Sun, 29 Jan 2012 17:05:18 +0100

Tak už mám za sebou i obhajoby. Byl to děs, jako vždy. Samozřejmě jsem několikrát místo "zdrhovadlo" řekla zip, což je ve čtvrťáku opravdový trapas. Nakonec jsem ale z celých klauzurních zkoušek dostala jedničku, čiliž moje zmatená obhajoba mi to nepokazila. Ne že bych neměla co a jak obhájit, tentokrát to ušlo, jenom nějak neumím mluvit a vypadám při svém obhajování dost směšně a roztřeseně, a taktéž jsem. Na dnešní ráno jsem si zamluvila aťas poblíž, abych si sukni mohla nafotit, protože poprvé za celé "studium" jsem dokázala udělat klauzuru tak, jak jsem si to představovala. Mně moc nesedí, hlavně v pase, je šitá na figurínu - ani modelku jsem na focení neměla domluvenou. Zítra se se svojí sukní budu muset zase rozloučit. Aspoň že mám fotky. Zatím se mi docela líbí, ale těžko říct, jak se na ně budu dívat s odstupem času...

Každá fotka prošla typově jiným postprocesem, což asi není úplně správně, ale co už.

Kdyby si někdo chtěl dodatečně přečíst žblechty okolo sukně jako takové, může se podívat SEM.

foto pod perexem

Jsou to vcelku uchýlný fotky, tak se moc neděste. Světlo je přírodní ze stropních oken, maska vypůjčená z arzenálu aťasu.

Vlakovky

Mon, 16 Jan 2012 00:35:02 +0100

Protože už mám nějakou dobu příručního Ťunťu, můžu se vrátit k některým fotkám, které jsem dříve fotívala se "zesnulým" Pinďou, ale s Nikonem a jeho padesátkou už to moc nešlo, např. takové "vlakovky". Při páteční cestě ze školy jsem pár takových nacvakala. Nic moc objevného, ale docela mne to bavilo.

foto pod perexem

A na závěr, pro pobavení, povedenej spamer. Mimochodem, ten jeho "webik" je jakási vyděračská stránka, nabádající lidi, aby posílali otázky ve formě jistě velmi tučných sms nějakému "jednoržci dobrému věštci", který jim obratem odpoví.

Zkopírovala jsem jeho komentáře s komentáři nad, aby si někdo nemyslel, že přeháním. Stihl toho za jednu minutu celkem dost :)

Aktualizace 0:47 - A první komentář pod článek napsala nějaká pitomá Catharina s textem "Ahoj, mrkni na muj web"...já ty lidi fakt nechápu :))

Prezentace [ Wohnout - Šaman ]

Mon, 09 Jan 2012 23:37:37 +0100

Tak jsem zase jednou sesmolila video s fotkami. Tentokrát je poměrně dlouhé - skoro dvakrát delší než to předešlé. Není to extra výběr, fotek je tam dosti a většina nejsou žádné zázraky, ovšem dobrá zpráva je, že tam je i hrstka fotek dosud nikde nepředvedených, což by mohlo někoho k omrknutí videa nalákat. Taktéž, jako minule, jsou fotky doprovázené písní z naší domoviny - Wohnout → Šaman → geniální věc. Nuže...

...hurá pod perex

Pac & Pěstí Metteorwa

Narcistní portrét

Sat, 07 Jan 2012 17:46:51 +0100

Mnoha stálejším návštěvníkům se asi vybaví tohle: Kluk z pátýho patra. Bez mučení přiznávám, že nejde v tomhle kontextu o zcela novou a tím pádem extra originální fotku. Stejnej model, stejné místo. Ač někdo se mnou nemusí souhlasit, podotýkám že úhel je lehce odlišný (je potřeba porovnat tuhle fotku s nejpodobnější fotkou z odkazované série - jistě je poznat, kterou myslím) , což společně s naprosto odlišným světlem vytváří jinou atmosféru. Nejvíce výrazný a odlišující je ale samozřejmě "stájling". Je to vlastně jen takový experiment, ale dopadl v celku podle mých představ. Fotek jsme nenafotili mnoho a původně jsem měla zálusk na úplně jinou, která se mi s časovým odstupem (foceno ve čtvrtek) a pohledem přes velký monitor počítače naprosto přestala líbit. Bohužel, jiná moje favoritka byla brutálně špatně zaostřená - Černý Petr tedy padnul na tuhle. Ještě mám uloženou jednu, uvidím jestli se do ní pustím, nebo ji nechám shnít. Nuže, hurá pod perex...

foto viz. celý článek

Bohužel mne zatím nenapadl nějaký výstižný název...

Akualizace 21:03 - název vymyšlen a zní "I chlapci mají své dny"

ps. větší náhled bude brzy k prohlédnutí na fejsbukových stránkách

Pac & Pěstí Metteorwa

Tak takhle to dopadlo

Sat, 07 Jan 2012 16:02:44 +0100

Se čtvrtkem má naše třída klauzury jako takové za sebou - chybí už jen obhajoba. Nesnáším obhajoby, koktám při nich, klepe se mi hlas a dostávám nevhodné záchvaty smíchu z nervozity. Překvapivě se u mých obhajob často pobaveně směje i komise. Opravdu jsou to "velice příjemné" chvilky.

pokračujte na celý článek...

Ovšem snad poprvé za celou dobu jsem se svojí klauzurou vcelku spokojená. Technické zpracování by zcela jistě mohlo být o pár tříd výš, bohužel však čas při klauzurách tlačí takřka vždy. Není tedy prostor k tomu láteřit nad každou maličkostí, hlavně když výsledek drží pohromadě a panně (popř modelce z masa a kostí) sedí a nerozpadnese při pokusu o svléknutí. I když se k technologii samozřejmě přihlíží, nejdůležitější je nápad, vystižení zadaného tématu a schopnost si výrobek obhájit. Pokud chcete svoji práci při zkouškách tohohle typu obhájit tím, že se vám to prostě takhle líbí, neobstojíte. Ano, já mám sánky ráda a cpu je všude, ale, obhájit si to musím. A tentokrát to byly právě sánky, co mi přinesly inspiraci a daly tak mé práci další rozměr. Střih a aplikace se sánky mě totiž napadly jako první. Hledala jsem čím bych mohla obhájit zejména ty sánky...a napadla mne rýžová políčka, hlavně ta stupňovitá na kopcích. Tak jsem se dostala k Číně a nakonec utlačovanému Tibetu.

Je to sice trošku opačný postup, ale to neva, komise to vědět nemusí - hlavně že to má v rámci možností hlavu a patu. Bohužel mi ve čtvrtek kleknul foťák, i tak jsem si sukni prostě chtěla okamžitě zdokumentovat (možnosti k lepšímu nafocení ještě budou). Jinak řečeno, fotky mám, ale jsou z mého normálního/obyčejného mobilu, který fotit zrovna moc neumí.

Nic moc nového na fotkách neuvidíte, změna je pouze v pár (i když důležitých) detailech.

Přibyl (ne moc světoborný) pasový límec s aplikacemi - ozdobné kovové knoflíky s řetízkem (inspirace vojenskou uniformou). Také už je hotová koncová záložka.

Pohled z boku (s tím pasovým límcem to fatk vypadá líp). Ten nacpanej koš v pozadí je taky k popukání.

Pohled zezadu - nedivte se, že je to křivý, měli byste se totiž smát tomu, jak ta panna křivě stojí :)). Jinak - krátký rozparek, záměrně červený zip, zapínání pomocí šňury protažené dvěma průchodkami (jednu jsem tam vtloukla opačně, asi budu muset komisi přiznat, že jsem byla jaksi roztržitá)

Pohled na druhý bok, abychom to měli kompletní.

Patří k tomu samozřejmě i návrhy. Tentokrát jsme naštěstí museli odevzdávat pouze pět - po minulých klauzurách a odevzdávání první části maturitní práce fakt brnkačka. Dělala jsem je až naposled, chtěla jsem mít jistotu, že sukni budu mít včas hotovou. Zbývalo mi na ně skoro půl hodiny, takže v pohodě. Z prvního dne klauzur jsem totiž měla připravené malé náčrty - tentokrát jsme odevzdávali vše na A3. I když...ty návrhy jsou dost otřesné a odbyté - kreslenou takovou tou černou lihovkou/tlusťoškou. Ale což, komise to přežije...

Ano děcka, takhle to tedy dopadlo.

Pac & Pěstí Metteorwa

Dalajláma na sukni

Thu, 05 Jan 2012 00:07:07 +0100

Dnes uběhl druhý den klauzur. Šlo to vcelku dobře, ale z posledního dne mám vždy největší strach, jednoduše proto, že je poslední. Když se vám něco pokazí na poslední chvíli, jste takříkajíc v prdeli. Ale myslím, že to nejhorší je za mnou. Malby jsou hotové, sánky taky, střih (ve skutečnosti to nemá žádný střih) sedí. Zbývají jen takové ty otravné a nekreativní věci jako všívání zipu - ó pardón, my musíme říkat zdrhovadlo, našití knoflíků (nefunkční, pouze na ozdobu, i s řetízkem), všití sukně do pasového límce...

Sukni jsem pojala stylem rádoby duchaplným. Ona sukně jako celek symbolizuje Čínu (šedá barva, strohé, ostré tvarování, červené prošívání, sánky - inspirace rýžovými políčky, dva ozdobné, kovové knoflíky s řetízkem - inspirace uniformou), "malby" vykukující v bocích symbolizují Tibet. Sukně nemá střih, je to pouze obdélník s velkými protizáhyby, které ukrývají právě ilustrace. Výhoda je, že až na obvod pasu je sukně zcela přizpůsobivá - protizáhyby se rozevřou podle toho, jak má kdo široké boky (max. 105 cm - 5 cm ještě k dobru, úplně napjaté by to totiž vypadalo debilně).

Výsledek - který ještě není hotový - by samozřejmě mohl být lepší, ale to by chtělo čas a klid a to si s klauzurami pojí málokdo - já tedy vůbec.

více viz. celý článek

Potrét Dalajlámy (bohužel nemám tušení jak správně skloňovat, zkusila jsem to tedy podle starosty) byl největší výzva. Jenže času málo. Našla jsem si dvě fotky - jednu, kde mi vyhovovalo světlo - vzhledem k použité technice - bohužel však bez brýlí, které jsou pro portrétovaného dost typické, tak jsem našla ještě další, s brýlemi z vyhovujícího úhlu. Času bylo málo, udělala jsem si tedy jednu pětiminutovou skicu tužkou na papír, abych si to procvičila. Následovalo asi deseti - patnáctiminutové skicování pastelkou rovnou na látku. Pak už se sáhlo rovnou po barvách na látku a jelo se...

První fáze...

Druhá...

A poslední. Podoba zdaleka není stoprocentní, hlavně ten příliš dlouhý nos. Ovšem vzhledem k okolnostem je to snad odpustitelné (ani s malbou jako takovou jsem se nijak zvlášť nepárala).

Detaily z prošívání...

Sánky

Našpendlená sukně, pasová linie není zcela v pořádku - je potřeba ji lehce vytvarovat kvůli pasovému límci, ale to není problém upravit.

Tohle je prosím nepovedená parodie stylizace tibetské vlajky alá větrník. Pruhy by měly být užší, respektive, měla jsem jich udělat více, vypadalo by to tak líp. Nu což...

Pohled zepředu. Toho pomačkání si moc nevšímejte, ta látka není "vyžehlená" ani když jde pod lis - ozkoušeno.

Dobrou noc.

Pac & Pěstí Metteorwa