Po dlouhé, dlouhé době nějaká inscenačka (vytažená z palice asi po roce, to je rekord!). Ovšem málokdy mám s nějakou fotkou problém jako s touhle. Naposledy jsem měla problém s "Andělové chlastaj taky" viz. ZDE. Mně se ta fotka jednoduše líbí, a zároveň nelíbí. Je to focené v neděli, teprv dnes jsem se (i z časových důvodů) dokázala doplácat ke kontrole v počítači a následnému postprocesu. Je to ještě čerstvá záležitost, asi to nechám plavat a uvidíme jak se na ni budu dívat s větším časovým odstupem.

Dneska z ničeho nic přišel nápad. Možná si někdo může pamatovat dvojici fotek s medvídkem. Ten "párový" počet se mi zrovna nezamlouvá, tak jsem si řekla, že by se to mělo uzavřít třetí fotkou do série. Nějakou dobu trvalo, než mě něco napadlo. Výsledek jsem dodělala tak před půl hoďkou. Konečně jsem použila Ťunťu na nějaké větší focení a osvědčil se dobře. Bohužel mám trošku pocit, že do série úplně nezapadá (hlavně kompozičně), ale což. Celou medvídkovu sérii můžete nově omrknout v Rychlofotogalerii ve složce Série, knokrétně TADY.

Výsledek dnešního ranního skotačení. Jedná se o autoportrét s mým teplým spolužákem, který má čerstvě dodělané pěkné tetování. To byl taky impuls k téhle rádoby inscenaci. Už dlouho mám totiž mikinu s "andělským" potiskem. Ono se to k sobě ve skutečnosti tolik nehodí, ale na fotce to dobře splyne. Další detaily vyplynuly, včetně názvu. Dnes ráno byla překrásná mlha, sice jsem s ní nepočítala, ale aspoň díky ní bylo měkčí protisvětlo a fotka vypadá tajemněji. Kdo se bude koukat pořádně, mohl by poznat co je v pozadí. Je tam teda dost technických rezerv. Leckdo by mohl namítat, že je to blbě zaostřený. Byla možnost to opravit, ale nakonec jsem se rozhodla z toho udělat přednost [jsou to přece andělé, ti ostří být nemůžou :))] Myslím že ta neostrost dodává fotce docela zajímavý vzhled. Ale nezaměňovat s rozmazáním jako takovým, které vzniká pohybově (ať pohybem objektu, nebo fotoaparátu), tady jde o hlavní objekty lehce mimo hloubku ostrosti. Myslím že tahle fotka si jako valná většina mých "inscenací" ponese syndrom, který nevím, jak nazvat. Najdou se lidi, co mě poplácaj po rameni za dobrou práci a lidi co fotku okamžitě zavrhnou. To by bylo nejlepší. Když mi fotku pochválí každý, tak se mi přestane líbit. A když ji nepochválí ani aspoň jeden ze sta, tak mi to pochopitelně taky moc velkou radost neudělá. Navíc, s odpůrci si můžu krásně procvičit obhajování vlastní práce, to se mi bude hodit na maturitu, která tu bude v cuku letu. Tam totiž i když víte, že jste něco posrali nebo třeba ušili blbě, musíte přesvědčit komisi o opaku. Vzhledem ke stíženým podmínkám mi to sice zaostřilo blbě, ale kdyby to bylo fatální a já se s tím nechtěla smířit, do pěti minut by to mohlo být opravené, tentokrát jsem se rozhodla tohohle omylu využít. Oproti těm ostatním fotkám, které jsou ve většině "ostré" je to celkem osvěžení a vyzkoušení něčeho nového.

Takže, nebojte se komentovat a hodnotit. Ovšem, komentáře typu, že ta fotka je prostě "hnusná, blbá, trapná atd." neberu, protože to by bylo to samé, jako kdybych fotku obhajovala stylem "ty si debil, tohle je umění, protože sem to řekla, protože já sem umělec a ty tomu prdlajs rozumíš". Myslím že je jasné, co jsem tím chtěla říct ;).

FOTO POD PEREXEM

Ještě jedna z dnešního focení, kterou jsem vyřadila ze série a udělala z ní sólovku. Tak nějak se mi tam nehodila a hlavně bylo potřeba nechat jí barvu. Navíc se z ní vlastně takovou náhodou stala volně navazující na Hard Candy in bed.

foto pod perexem

Tak a mám odfoceno. Z výsledku mám docela radost. Mohlo to být sice lepší, ale vzhledem k počátečním obtížím jsem ráda, že to dopadlo takhle. Zpočátku mi totiž mnoho pokusů nevycházelo podle mých představ. Zkoušela jsem různé ostřící body, dokonce jsem se pokoušela ostřit i manuálně. Nalila jsem totiž do sklenice čerstvé víno z ledničky. Jaksi mi trapně dlouho nedocházelo, že sklenička je orosená. Ok, ok, každému se někdy stane že se sám pozastaví nad vlastním dlouhým vedením. Tak jsem se na chvíli pozastavila a problém rychle vyřešila. Následovala série dalších pokusů, ze kterých nejlépe vyšel tento. Dokonce jsem se tentokrát dopracovala k názvu, který je výstižný i úsměvný zároveň...aspoň jsem se o to tedy snažila. Nu což, fotka pod perexem...

Je to taková profesní deformace. Každému už se to určitě někdy stalo, nebo aspoň většině. Koukáte na věci kolem sebe, ale vnímáte je třeba trošku jinak než většina ostatních. Nemyslím to jako nějakou urážku a vyzdvihování takového vnímání jako něčeho výjimečného. Formuje se to v člověku podle toho co dělá a to v mnoha podobách. Jako menší, když jsem hlavně kreslila, malovala atd. jsem věci okolo sebe často viděla jako obrázky. Přesně si pamatuju, jak jsem omylem vysypala zrní pro naše hlodavečky na podlahu. První co mě napadlo bylo "to by byl pěkný obrázek". Teď když hlavně fotím, vidím okolo sebe záběry. Vidím všechno okolo sebe jako fotky. Dokonce už se neumím ani normálně koukat na film, protože si ho neustále formuji do zmrazených obrazů. Dneska mi tahle "deformace" přinesla i něco víc, a to nový nápad na fotku. Nevím jak to dopadne, ale protože jsem natěšená a velice dlouho jsem nevyrobila nějakou aspoň vizuálně přijatelnou inscenaci, chci se do toho pustit hned zítra. Takže, na viděnou v neděli, možná tu zase bude na koukání něco jiného než zvířátka, kytičky a kapající kohoutky.

Pac & Pěstí Metteorwa

Mam fotek víc, ale nakonec vložím jen tuhle jednu, protože je podle mě nejpovedenější. Bohužel bylo málo světla a k chycení kapky jsem potřebala kratší čas, takže je to focené na ISO 1600. Je to vidět, ale u črnobílé to nevadí a nemyslím že to na fotce nějak hodně překáží.

Tak se konečně zase hlásím. Všechno ve škole, v rámci možností dopadlo OK a jsem napůl vybalená. Kde jsem byla ale zatím neřeknu, myslím že čmuchalové by to mohli někde vyšťourat, ale nemusí to troubit dál. Nafotila jsem celkem dost fotek a chci je chronologicky zahrnout do jednoho článku s popisky. Fotka níže, kterou zatím ukážu je jediná úchylná inscenace z celého výletu. Měla jsem ji naplánovanou už před odcestotávím, nic jiného mě tam už nenapadlo, měla jsem jiné "starosti" a přes hledáček jsem sledovala spíš okolí než abych se párala s nějakým inscenováním. Jak už jsem asi psala, fotek jsem si přivezla vcelku požehnaně, ale snad ne zas tolik, aby to bylo nestravitelné. Taky budu mít pravděpodobně i hromádku těch modelkovských. A scen z Reflexu je napůl cesty, ale zatím jsem se nedostala k jeho nasosání do Síně slávy. Jinak přeju hezký večer a užívejte si konec školního roku, jak to jen jde, protože prázdniny vždycky utečou jako voda ;).

Pac & Pěstí Metteorwa

To je prosím ta strašně dlouho plánovaná inscenace, která je nakonec ve všem úplně (tím myslím opravdu úplně) jiná, než byla původní představa, ale jsem docela spokojená, musím přiznat. Kdybych měla po ruce víc "fotogenické tekutiny", vydržela bych tam blbnout dýl, ale tahle fotka vyšla asi nejlépe. Název nese větší význam než "pouze název", ale myslím, že význam fotky, který jsem zamýšlela, není příliš čitelný (což na druhou stranu může být i dobře). Ale řekla jsem si, že pro začátek, jako výzkum, vás v tom nechám a uvidím, jak fotka působí na nezávislé pozorovatele ve spojení s názvem. Nepochybuji, že se může sejít spousta zajímavých fantazií, které by mě v životě ani nenapadly :). Jinak, pro rejpálky, tekutina je na fotce opravdu dost světlá (holt nebyly prostředky), takže asi moc nepřipomíná klasické červené víno. Jenže já se před inscenováním pro jistotu poučila (nebo se aspoň snažila) a to mimo jiné tak, že se používá i bílé měšní víno (s praktických důvodů), což já osobně dosud netušila. Červené víno je samozřejmě symboličtější.

foto pod perexem

Je to zkušební fotka z dnešního ranního focení. Přesně tak, na třetí (čtvrtý?) pokus se mi (respektive tentokrát nám) podařilo vstát. Sice kvůli úplně jiné fotce, ale to je vedlejší :). Já ji totiž zatím nikam dávat nebudu, pokud pujde všechno aspoň snesitelně blbě (hladce to asi nikdy nepujde), bude to možná překvápko a konečně něco NĚCO. Kompozici prosím přehlížejte, je to hrozný, ale výsledná fotka, z které teď vidíte jen torzo, je na tom líp. Odraz na hladině je useklý kvůli písčitému břehu, nelíbil se mi tam, ale potopit chudáka Herkula dál nešlo, a při záběru níž se zase odraz logicky samozřejmě ztratil a jít blíž taky nebylo možné. Jinak jsem tentokrát měla "asistenta" ale to slovo se mi vůbec nelíbí, jednoduše mi můj muž pomáhal (patří mu úcta za to, že vstal se mnou, chudák, ale na druhou stranu si nakonec nafotil i něco svého) a hlídal všelijaké drobnosti a upozorňoval kam a jak, abych nemusela po každé fotce běhat tam a zpátky. Jinak jsem fotila rovnou do WB na jpg, protože v téhle budoucí serii chci fotky upravovat opravdu jen minimálně, v nejlepším případě vůbec. Výsledná fotka je trochu upravená, ale není to snad ani poznat, světlo bylo ještě hodně měkké a nejsvětlejší části fotky trochu vyšedlé, tak jsem to trošičku povytáhla v úrovních. To jsem to zase okecala, nuže, hurá pod perex...