Experimenty aj.

SaveTheArctic - Editorial pro MDLS

31. října 2014 v 20:36 | Metteorwa

Tak konečně. Už je to nějaká doba, co The Dark Issue vyšlo i online a tedy v kompletním znění, a to prosím zde: The Dark Issue.
Takže já po dlouhém čekání můžu hurá, konečně hurá uvést svůj krutej editorial. No, není to taková sláva, samozřejmě, ale s výsledkem jsem spokojená. Zvlášť po těch stresech s kostma a legáčkama. Není nad ten příjemný pocit, když něco plánujete, představujete si, skládáte mozaiku a pak je během jedné chvíle po všem, nafoceno, úspěšně, nějaký postproces je záležitost chvilky. A ric pic, je po všem. Dík patří úžasným modelkám Ardens a Artelce, mají na tom velké zásluhy.
V magazínu je i moc povedený rozhovor se mnou (myšleno těžce ironicky, ale co už - to víte, rozhovory na živo a z patra, to je pro mě smrt :)) ). Tam je také tak nějak vysvětleno, o čem editoriál vlastně je - pokud vás to zajímá, můžete si to urychlit tím, že v magazínu přeskočíte na stranu 42, ale mohla by to být škoda, je tam spousta zajímavých věcí.
A teď už nechám těch sebeblažných keců a nechám fotky, ať se hájí samy - viz pod perexem.

Ps. Bacha, prsa!
Pps. Bacha, pro někoho údajně nechutný!

Lesní smíření

30. října 2014 v 14:48 | Metteorwa
Takové to letní cvakání. To místo kousek od Budky se mi zalíbilo už minulý rok. Ale nějak jsem ještě nevěděla co s ním. Pomohlo mi, když jsem si všimla, že v určitou chvíli zde dopadá celkem pravidelný pruh světla. Toho jsem chtěla využít.
Nastalo tedy pozorování, kdy a jak světlo obvykle dopadá a taky čekání na jasné počasí. To se podařilo jen zpola, protože při focení zlobily mraky a střídavě zakrývaly/odkrývaly slunce. Ale nakonec se tak nějak zadařilo. Foto pod perexem.

Láska v Camargue a momentní portrét

1. července 2014 v 20:54 | Metteorwa
Tak konečně i na blogu a víc "oficiálně". Tahle fotka už tak trošku proletěla internetem, ač to taky nebyla žádná velká sláva. Upřímně mě ta fotka na první pohled úplně neuspokojila, ale přijel traktor. Takhle jsem to ale měla s více fotkami, hlavně třeba s "Andělové chlastaj taky".
Nakonec jsem ji ale přihlásila do Reflexu, tedy Aktů X, sic jde celá úroveň soutěže už dlouho pěkně do prdele a nový způsob hodnocení (který měl přijít už na začátku, když ještě nebyla česká a slovenská fotografická elita tak znechucená, že přestala přihlašovat svoje snímky) to zachránit fakt nemusí. Ono na pár výjimek neni z čeho vybírat a jako vždy se můžeme kochat díly stálic, tzn. klikačů. A kdo neví o kom mluvím, vůbec ho to nemusí zajímat, lépe pro něj.
Hlavně se mi fotka hodila k jednomu z témat (Láska), tak jsem si řekla, proč ne. Stejně tak se mi jiná hodila k dalšímu tématu, tak jsem ji přihlásila taky. Proč ne. Více pod perexem.

Rhinoceros

22. prosince 2013 v 20:23 | Metteorwa

Tak ji konečně mám, tu svoji plánovanou. Nakonec to šlo celkem po másle. Trochu jsem se bála, že podpálím byt, nebo přijdu o mnohem víc vlasů...nebo třeba o celej xicht, ale nestalo se tak. Samozřejmě to nevyšlo hned a akce se musela hodněkrát opakovat. Vybraná fotka je poslední ze série. Možná je na ní trochu vidět, že už jsem měla spoustu vlasů upálených. Kadeřnice to dá do kupy, po třech létech bez pořádné péče si to moje vlásky zaslouží. Celá fotka pod perexem.

Hollarovská párty, Facebook, storyboard, portrét

24. října 2013 v 19:03 | Metteorwa

Už to taky je nějaký ten pátek. Měli jsme na Hollarce Vernisáž. Táhla jsem sebou foťák jen tak z principu, nechtělo se mi tam moc ohánět s foťákem, podle toho to taky vypadá. Jen pár momentek, divnejch, potrhlejch. Vlastně jsem se s nima nehodlala chlubit, jen jsem sdílela celej výsyp spolužákům, vykašlala jsem se na RAW, abych to měla jednodušší. Ale zas na druhou stranu, i když to je docela úlet, já tam cejtim atmo. Což ale samozřejmě může fungovat jen z mé strany, protože já u toho byla a mám s tím spojené vcelku příjemné vzpomínky. Třeba ten mini výběr dýchne i na někoho, kdo u toho nebyl. Prostě takovej nechtěnej, neplánovanej experiment, divočina, úlet. Viz pod perexem.

Špatná cesta pro "krásu"

6. října 2013 v 15:49 | Metteorwa

Už je to téměř rok a já to nevydržela. Vůbec nějak nemám nápady a když jo, tak jsou úplně stupidní. Nenapadají mě už fotky, které by něco řekly nebo aspoň vyloudily z pozorovatele nějakou emoci nebo aspoň zamyšlení. Prostě jedno velký prd.

Franz na hrad!

16. prosince 2012 v 7:05 | Metteorwa
Jeden z tisíců výkřiků do tisíců davů.....viz pod perexem.

Panička má horečku sobotní noci

10. listopadu 2012 v 19:27 | Mett.
Pravda. Je to kravinka, jen tak. Taková oťukávačka nového fotícího koutu. Když už je to beze smyslu a sdělení, tak jsem se aspoň pokusila být vtipná...a Antonínova kreace na fotce podle mě celkem vtipná je. Takhle to dopadá, když se nám na baráku rozbije mříž. Nemohli jsme se večer vyvenčit, protože jsme se nemohli dostat ven, ale ráno už to bylo opravené.

foto pod perexem

Pořád tu s námi jsou

4. listopadu 2012 v 20:18 | Mett.
Fotka zhotovená v nočním záchvatu, někdy kolem třetí-čtvrté ráno. Konečně se mi do ruky dostalo něco tak praktického jako lampička se silným světlem, která se navíc dá na kde-co připnout. Toho se nedá nevyužít. Ovšem, taky by to chtělo nějakou čupr manekýnu, aspoň občas.
Osobně mě tam tak trochu okouzluje ten odraz kliky, zvlášť v černobílé působí skoro nereálně.
Chtěla bych tuhle fotku, i když opožděně, věnovat památce zesnulých...připadá mi totiž trochu duchařská.

foto pod perexem

40, 4

20. srpna 2012 v 20:33
Takovej hic!
Malý experiment. Jinak, což se týče focení, tak i fotošopu. Zase mě po čase popadla chuť si trochu hrát. A tohle z toho vylezlo. Trochu kravina, ale k tomu dnešnímu "krásnému" počasí se to podle mě nakonec docela hodí. Prvotním impulzem k focení ovšem bylo krásné světlo, jako obvykle.

Here comes the sun...

1. srpna 2012 v 15:08
Doma v našem starém bytě mě něco popadlo a chtěla jsem to hned vyfotit. S dočasným odklizením steelkytary (pardon, nejsem si jistá, jak se to píše, tak hádám) vznikl nový kout k focení. A jak je teď venku poslední dobou hrozné horko, nebo spíš dusno, vnuklo mi to při pohledu na ségřinýho králíka malý nápad.
Pravda, bylo to docela pracné, nešlo to raz dva, ale nakonec...
Nic extra originálního to tedy není, ale budiž. Aspoň že jsem si zase cvakla nějakou kravinu. Nic ohledně fotky nechci sáhodlouze vysvětlovat, jak to mám občas ve zvyku. Chci zase jednou nechat na pozorovatelích, jak to na ně zapůsobí...nuže, foto pod perexem

Dvojice domácích

27. července 2012 v 12:29
Po nudě v nemocnici jsem si stejně jen z absťáku chtěla něco cvaknout. No, nic moc, ale na cvičení docela dobrý, dá se vystačit i s málem.

foto pod perexem

Blízké setkání třetího druhu

29. června 2012 v 15:37
No konečně nějaká inscenačka po dlouhé době. Ovšem, výjimečně to nebylo z nedostatku nápadů, tahle chuděra totiž čekala na realizaci cca dva roky. Kupodivu je to jedna z mála fotek, co "jsem si vymyslela" a za tak dlouhou dobu (nejdelší ze všech) neprošla rapidním vývojem, jako třeba "Mešní víno", které nakonec z úplně původním nápadem nemělo skoro nic společného. A docela odpovídá i tomu, co jsem si nakládala v hlavě.
Nuže, snad to není úplně na nic, asi by to šlo i líp. Ale taky to nemuselo vyjít vůbec :).

foto pod perexem

Svaťák

1. června 2012 v 16:58
Tak po dlouhé době taky něco sprostého. Ono to sice sprosté vůbec není (ok, můj názor), ale spousta lidí to tak dnes bere, většina v určitém kontextu asi právem, někteří, kterých je asi míň, to tak berou, protože jsou sami sprostí takovou mírou, že to hážou na všechno okolo, co k tomu má aspoň minimální předpoklad, jako např. holá kůže. Nuže, nejsou to zrovna nejlepší fotky. Ale tak nějak vystihují název, opravdu jsou focené o svaťáku, kdy jsem vymýšlela všemožné kraviny abych "neměla čas se učit". Ale stačilo hodinu "kravit" a hned byla nálada i na trochu toho učení. A co, udělala jsem to, tak můžu být spokojená. Mám jedničky, dvojku z praktický a bohužel trojku z Dějin Výtvarné kultury. To mě trochu mrzí, ale nic s tím nenadělám, holt jsem pitomá a tenhle předmět jsem nikdy na jedničku nezvládala.

viz. pod perex

Naturalismus je teď prej v módě

1. prosince 2011 v 17:43
Po dlouhé, dlouhé době nějaká inscenačka (vytažená z palice asi po roce, to je rekord!). Ovšem málokdy mám s nějakou fotkou problém jako s touhle. Naposledy jsem měla problém s "Andělové chlastaj taky" viz. ZDE. Mně se ta fotka jednoduše líbí, a zároveň nelíbí. Je to focené v neděli, teprv dnes jsem se (i z časových důvodů) dokázala doplácat ke kontrole v počítači a následnému postprocesu. Je to ještě čerstvá záležitost, asi to nechám plavat a uvidíme jak se na ni budu dívat s větším časovým odstupem.

foto pod perexem

Medvídek III.

16. října 2011 v 14:45
Dneska z ničeho nic přišel nápad. Možná si někdo může pamatovat dvojici fotek s medvídkem. Ten "párový" počet se mi zrovna nezamlouvá, tak jsem si řekla, že by se to mělo uzavřít třetí fotkou do série. Nějakou dobu trvalo, než mě něco napadlo. Výsledek jsem dodělala tak před půl hoďkou. Konečně jsem použila Ťunťu na nějaké větší focení a osvědčil se dobře. Bohužel mám trošku pocit, že do série úplně nezapadá (hlavně kompozičně), ale což. Celou medvídkovu sérii můžete nově omrknout v Rychlofotogalerii ve složce Série, knokrétně TADY.

foto pod perexem

Andělové chlastaj taky

28. září 2011 v 13:04
Výsledek dnešního ranního skotačení. Jedná se o autoportrét s mým teplým spolužákem, který má čerstvě dodělané pěkné tetování. To byl taky impuls k téhle rádoby inscenaci. Už dlouho mám totiž mikinu s "andělským" potiskem. Ono se to k sobě ve skutečnosti tolik nehodí, ale na fotce to dobře splyne. Další detaily vyplynuly, včetně názvu. Dnes ráno byla překrásná mlha, sice jsem s ní nepočítala, ale aspoň díky ní bylo měkčí protisvětlo a fotka vypadá tajemněji. Kdo se bude koukat pořádně, mohl by poznat co je v pozadí. Je tam teda dost technických rezerv. Leckdo by mohl namítat, že je to blbě zaostřený. Byla možnost to opravit, ale nakonec jsem se rozhodla z toho udělat přednost [jsou to přece andělé, ti ostří být nemůžou :))] Myslím že ta neostrost dodává fotce docela zajímavý vzhled. Ale nezaměňovat s rozmazáním jako takovým, které vzniká pohybově (ať pohybem objektu, nebo fotoaparátu), tady jde o hlavní objekty lehce mimo hloubku ostrosti. Myslím že tahle fotka si jako valná většina mých "inscenací" ponese syndrom, který nevím, jak nazvat. Najdou se lidi, co mě poplácaj po rameni za dobrou práci a lidi co fotku okamžitě zavrhnou. To by bylo nejlepší. Když mi fotku pochválí každý, tak se mi přestane líbit. A když ji nepochválí ani aspoň jeden ze sta, tak mi to pochopitelně taky moc velkou radost neudělá. Navíc, s odpůrci si můžu krásně procvičit obhajování vlastní práce, to se mi bude hodit na maturitu, která tu bude v cuku letu. Tam totiž i když víte, že jste něco posrali nebo třeba ušili blbě, musíte přesvědčit komisi o opaku. Vzhledem ke stíženým podmínkám mi to sice zaostřilo blbě, ale kdyby to bylo fatální a já se s tím nechtěla smířit, do pěti minut by to mohlo být opravené, tentokrát jsem se rozhodla tohohle omylu využít. Oproti těm ostatním fotkám, které jsou ve většině "ostré" je to celkem osvěžení a vyzkoušení něčeho nového.
Takže, nebojte se komentovat a hodnotit. Ovšem, komentáře typu, že ta fotka je prostě "hnusná, blbá, trapná atd." neberu, protože to by bylo to samé, jako kdybych fotku obhajovala stylem "ty si debil, tohle je umění, protože sem to řekla, protože já sem umělec a ty tomu prdlajs rozumíš". Myslím že je jasné, co jsem tím chtěla říct ;).

FOTO POD PEREXEM

Hard Candy again

6. září 2011 v 23:21
Ještě jedna z dnešního focení, kterou jsem vyřadila ze série a udělala z ní sólovku. Tak nějak se mi tam nehodila a hlavně bylo potřeba nechat jí barvu. Navíc se z ní vlastně takovou náhodou stala volně navazující na Hard Candy in bed.
foto pod perexem

Už to nepij

21. srpna 2011 v 12:55
Tak a mám odfoceno. Z výsledku mám docela radost. Mohlo to být sice lepší, ale vzhledem k počátečním obtížím jsem ráda, že to dopadlo takhle. Zpočátku mi totiž mnoho pokusů nevycházelo podle mých představ. Zkoušela jsem různé ostřící body, dokonce jsem se pokoušela ostřit i manuálně. Nalila jsem totiž do sklenice čerstvé víno z ledničky. Jaksi mi trapně dlouho nedocházelo, že sklenička je orosená. Ok, ok, každému se někdy stane že se sám pozastaví nad vlastním dlouhým vedením. Tak jsem se na chvíli pozastavila a problém rychle vyřešila. Následovala série dalších pokusů, ze kterých nejlépe vyšel tento. Dokonce jsem se tentokrát dopracovala k názvu, který je výstižný i úsměvný zároveň...aspoň jsem se o to tedy snažila. Nu což, fotka pod perexem...

Ve víně není jen pravda, ale i inspirace

20. srpna 2011 v 22:38
Je to taková profesní deformace. Každému už se to určitě někdy stalo, nebo aspoň většině. Koukáte na věci kolem sebe, ale vnímáte je třeba trošku jinak než většina ostatních. Nemyslím to jako nějakou urážku a vyzdvihování takového vnímání jako něčeho výjimečného. Formuje se to v člověku podle toho co dělá a to v mnoha podobách. Jako menší, když jsem hlavně kreslila, malovala atd. jsem věci okolo sebe často viděla jako obrázky. Přesně si pamatuju, jak jsem omylem vysypala zrní pro naše hlodavečky na podlahu. První co mě napadlo bylo "to by byl pěkný obrázek". Teď když hlavně fotím, vidím okolo sebe záběry. Vidím všechno okolo sebe jako fotky. Dokonce už se neumím ani normálně koukat na film, protože si ho neustále formuji do zmrazených obrazů. Dneska mi tahle "deformace" přinesla i něco víc, a to nový nápad na fotku. Nevím jak to dopadne, ale protože jsem natěšená a velice dlouho jsem nevyrobila nějakou aspoň vizuálně přijatelnou inscenaci, chci se do toho pustit hned zítra. Takže, na viděnou v neděli, možná tu zase bude na koukání něco jiného než zvířátka, kytičky a kapající kohoutky.


Pac & Pěstí Metteorwa
 
 

Reklama