Takové malé, snad potěšení v těhle hnusných dnech. Nejsem velkým příznivcem sluníčkových dnů, ale po té zimě už mi to "neteplo" leze krkem. První dvě a poslední fotka jsou zcela bez úprav (kromě vyčtvercování). Foceno Ťunťou.

Tak to jsou ty slíbené výcvaky. Vše je focené novým přírůstkem Ťunťou. Kromě té poslední se nekonal žádný velký postproces. U té poslední jsem si právě trochu vyhrála s barvičkami, což mě přivádí k tomu, že bych zase měla vytáhnout Zenita. Mám v něm půlku barevného filmu nedofocenou a dalších pár v záloze. Malý problém je v tom, že Zenit zlobí a špatně měří expozici a taková frajerka zas nejsem, abych to dokázala úplně odhadnout jen tak z blintu, nechtěla bych riskovat že přijdu o půlku filmu. Tenhle problém se ale dá vyřešit Ťunťou, na kterém si to můžu skontrolovat, jednoduše takovej lepší expozimetr, který jako bonus i fotí :)).

První vlaštovky od Ťunti, viz. předchozí článek.

foto pod perexem

Tak pro změnu něco barevného. Žádnej zázrak, ale líbí se ta mi barevná kombinace. Práci jsem si ulehčila focením do JPG, takže až na zmenšení pro web fotka upravená není. I když poníženě přiznávám, že jsem provedla ořez, objektiv mi zaostří až od určité vzdálenosti, což mi v kompozici tentokrát úplně nevyhovovalo. No, tak jsem to ořízla a šlus :)

Tak se opět hlásím, dnes mám takový odpočinkový den. Ano, tento den bych měla strávit realizováním závěrečné práce z technologie a konstrukcí (klauzury už mám úspěšně za sebou), jenže mě se jaksi nechce. Včera jsem měla dvě focení a zítra mě pravděpodobně čeká brutální focení v ledové vodě, okolo páté-šesté ráno. S tajnou sérií se nic nepohnulo, stále zůstávám u tří hotových fotek a to není mnoho. Samozřejmě mám v plánu udělat tak sedm, možná devět, ale jde to pomalu a i když se to nezdá, těžko se to realizuje bez toho, abych se opakovala, musím si na to dávat pozor. Dnes jsem si prozatím cvakla zase nějaké ty kytičky. Těch svěžích, jarních a sladkých fotek jsem trochu přejedená. Tím myslím, že už se mi to prostě fotit nechce a protože všechny nápady šetřím na sérii, nic moc jiného tu zřejmě neuvidíte. Napadlo mě to aspoň potlačit květy suchými, které jsou neméně krásné, než ty živé. Tyhle dvě fotky beru opět jako malý trening. I když se to nezdá, za oběma fotkami je mnoho cvakání a předělávání kompozice. Jinak nejsou nijak upravené, photoshop dnes jenom zmenšoval a doostřoval :).

Ještě na závěr a dodatečně chci poděkovat za zařazení mezi top blogy na nových stránkách tomsh.cz. Opravdu mě těší, že můžu být v takovém (aspoň zatím) úzkém výběru. Stránky jsou jsou poměrně čerstvé, tak uvidíme, jak se to rozjede.

Pac & Pěstí Metteorwa

Tak vám tu ukážu dneska aspoň ty šeříky. Kromě vyčtvercování a dotažení kontrastu jsou fotky bez úprav. Vzhledem k tomu, že poslední dobou volný čas k focení investuji prakticky jenom do realizace série, kterou prozatím tajím, ničeho lepšího, než kytiček a podobných roztomilostí, se tu na delší dobu pravděpodobně nedočkáte. I když možná, přihodím nějaké fotky, které se nepoužijí přímo do série, ale bude nutno je poupravit tak, aby nebylo znát skutečný konečný výsledek jak fotky jako takové, tak celé série. Prozazím Tě pic.

Pac & Pěstí Metteorwa

Včera k večeru jsem si šla aspoň cvaknout nějaké ty kytičky, když teda tajím ty Herkulovy fotky, které jsou zatím jen dvě. Mám fotek víc, ale neměla jsem moc času, počítač zrovna trochu stávkoval a celý víkend jsem mimo net. Zatím přidám aspoň tuhle. Mám ještě nějaké ty šeříky a něco bílého, co nevím co je to přesně za keř. Ani u tohohle to nevím, ale kvítky má pěkné. Tak zatím a užijte si víkend ;)

Přidám po delší době ještě jednu. Minulý víkend jsem byla mimo domov a tenhle víkend jsem buď "manekýnovala" nebo zaspala. Bohužel nechápu, proč se mi zrovna dneska nepodařilo vstát. Půl páté není zas tak brzo, říkejte si co chcete. Svojí anti sektářskou inscenaci, o které tu mimoděk už blábolím pravděpodobně minimálně potřetí, prozatím kvůli složitosti a náročnosti realizace odkládám. Za to mě včera "inspirovala" stará, omlácená, sádrová busta koně po tatínkovi. Na Herkula se jen práší, tak bych ho mohla provětrat, ale to bych dnes ráno musela max. o páté vylézt z postele a ne se pomalu sesypat z pelechu až okolo deváté. Nu což, uvidíme tedy co ve čtvrtek.

Teď tedy zpátky k ubohému šípku. Vyfotila jsem ho, protože se na první pohled lišil, stejně jako jeho bráškové. Vždy jsem viděla jen zralé, červené šípky, ale takovéhle ne. Bohužel těmhle věcem nerozumím, tak nevím, jestli přemrznul, je něčím napadený, co já vím.

Fotka je prakticky neupravená, jen jsem přidala trochu kontrast.

Tak zase blbinky, šípečky, hrátky s barvičkama. Jedná se o šípkový keř poblíž domu hrůzy, našich praxí. Není to zrovna přenádherné místo, divný tovární domy, koleje, co nikam nevedou.....a vůbec. Ale šípkům to sluší :)

Zase taková obyčejná květinovka. Kompozičně bohužel trochu tragická, ale líbivé, studené barvičky a měkké světlo to jistí že...