Je to tu. V pátek se za námi definitivně zavřely dveře praxí. Byla to euforie z toho, že jsem to "aspoň nějak" stihla a praxe jsou minulostí. Ten hrozný, komunistický dům hrůzy s těžkým a nedýchatelným vzduchem v nitru. Stejně mě samozřejmě za chvíli popadla i určitá nostalgie. Je to zvláštní pocit vědět, že už si tam asi nikdy za tu zbíječku JUKI nesednu. Čtyři roky nejsou zas tak krátká doba. Nuže, tohle je výsledek...

Vzdych nad praktickými maturitními zkouškami a jako "bonus" fotky prozatimního výsledku.

Zdravím po dlouhé době. Nějak se mi teď časově nedaří, takže blog se posunul na vedlejší kolej. Nedávno jsme dostali ve škole za úkol menší kolekci nějakých kabáků, snad na soutěž. Je tam víc témat, tuším, ale zatvrdla jsem právě na kabátech. Samozřejmě jsem nepočítala s tím, že paní učitelka bude požadovat návrhy v barvě a i se zadními díly. Na to jsem přišla až po tom, co jsem měla hotové návrhy, provedené tlustou lihovkou (bez předkreslování, proto jsou některé sem tam takové "postižené") Takže z toho vzniklo takové nic moc patlání, ale učitelce to snad postačí a nebude prskat. Dlouho jsem si rozmýšlela barvu a vyhrála to žlutá. Moc často ji totiž nepoužívám a navíc do zimy (zvlášť "téhle") to je celkem fajn barva.

A na závěr, k zasmání, malá zrůdička ze včerejší figury. Na to že je to jako vždy bez předkreslování našvihané během 15-20 minut podle živého modelu, to snad taková tragédie není...ale např. má chudinka krátké nožky.

Ta zima už je hnus, ale na druhou stranu, ten sníh tomu dodává kouzlo...opravdový hnus jsou totiž mrazy bez sněhu a tak to i chvíli bylo...aspoň u nás.

Pac & Pěstí Metteorwa

Se čtvrtkem má naše třída klauzury jako takové za sebou - chybí už jen obhajoba. Nesnáším obhajoby, koktám při nich, klepe se mi hlas a dostávám nevhodné záchvaty smíchu z nervozity. Překvapivě se u mých obhajob často pobaveně směje i komise. Opravdu jsou to "velice příjemné" chvilky.

Dnes uběhl druhý den klauzur. Šlo to vcelku dobře, ale z posledního dne mám vždy největší strach, jednoduše proto, že je poslední. Když se vám něco pokazí na poslední chvíli, jste takříkajíc v prdeli. Ale myslím, že to nejhorší je za mnou. Malby jsou hotové, sánky taky, střih (ve skutečnosti to nemá žádný střih) sedí. Zbývají jen takové ty otravné a nekreativní věci jako všívání zipu - ó pardón, my musíme říkat zdrhovadlo, našití knoflíků (nefunkční, pouze na ozdobu, i s řetízkem), všití sukně do pasového límce...

Sukni jsem pojala stylem rádoby duchaplným. Ona sukně jako celek symbolizuje Čínu (šedá barva, strohé, ostré tvarování, červené prošívání, sánky - inspirace rýžovými políčky, dva ozdobné, kovové knoflíky s řetízkem - inspirace uniformou), "malby" vykukující v bocích symbolizují Tibet. Sukně nemá střih, je to pouze obdélník s velkými protizáhyby, které ukrývají právě ilustrace. Výhoda je, že až na obvod pasu je sukně zcela přizpůsobivá - protizáhyby se rozevřou podle toho, jak má kdo široké boky (max. 105 cm - 5 cm ještě k dobru, úplně napjaté by to totiž vypadalo debilně).

Výsledek - který ještě není hotový - by samozřejmě mohl být lepší, ale to by chtělo čas a klid a to si s klauzurami pojí málokdo - já tedy vůbec.

Tuš, podle živého modelu. Je to A1 snad. A taky je to tak deseti, max. patnácti minutová záležitost bez předkreslování, tak s rezervou to berte :))

Tak nás paní učitelka na figurálku nedávno zase trápila naším sádrovým svalovcem. Moc jsem se s tím teda nepárala, tak radši nezkoumat. A taky je to focené mobilem a podle toho to vypadá - hlava je ve skutečnosti stejně tmavá jako "tělo" ;)

Další ze slibovaných kolekcí. Tu poslední sem možná někdy dám taky. Je na téma "tradičně netradiční" - téma nějaké soutěže. Taky je nejobsáhlejší. Nebudu to moc okecávat, ono taky neni co okecávat. Mám chuť jít zas něco namalovat, návrhů už mám plný zuby...

Kolekce na Avantgardu. I když mě to teda připomíná spíš meloun :). Více info Tady.