Metteorwa modelkou
2. února 2011 v 18:11
Už jsem fotila na mnoha zajímavých místech, v různě náročných podmínkách, ale 3D fotky, ty jsem donedávna ještě neměla. I když při focení to takový rozdíl zase není, hlavní je se opravdu snažit se nepohnout, nebo nemrkat, protože výsledek se skládá z dvou různých fotek, které až na lehce rozlišný úhel pohledu musejí být "totožné". Samozřejmě že jsem pod občasným náporem světla mrkala jak divá, ale někdy to prostě vydržet nejde. Abyste z toho něco měli, potřebujete červeno-modré 3D brýle. V tak malém formátu jako tady si toho ale i s 3D brejlema moc neužijete. A tím se dostáváme k tomu důležitému, čiliž, autorem je Jiří Růžek. Zbytek téhle sérky najdete na
téhle adrese. Další 3D i "obyč" 2D fotky od autora pak na
jiriruzek.net. A to je pro dnešek asi vše...
Pac & Pěstí Metteorwa
5. prosince 2010 v 13:54
Protože se akto-foto-soutěž ve spolupráci serveru Fotopátračka a časopisu Instinkt chýlí ke konci, jako správná narcistka předvedu pár svých posledních, týdenních chvil "slávy".
Tady jsem shodou náhod na obou fotkách já. Nutno podotknout, že na první fotce je hlavní hvězdou moje milovaná potkanka Boženka.
Fotka na který vypadám jak Spejbl :)
Takové malé dovádění, už byla dost zima.
Fotka od Palkiho vyhrála poslední čtvrtletí, tedy semifinále. Ilustrační fotku dávám proto, že bych moc ráda upozornila na příšernou hrubku v mé přezdívce (Palki za to nemůže, poprvé byla otištěná správně)
A na závěr ilustrační dvoustránka pro speciální vydání k soutěži, které vychází 7. prosince.
zleva: Lžička kávová, Vicky, Stáňa (strčená hodně dozadu, protože má dva metry a vedle ní bychom vypadaly jak trpaslojdi), Nikey, Ardens a já. Celkem sranda to byla, až na to že původně jsme měly být zahalené, jenže to bylo takový nijaký a Ardens to rozčilovalo :).
18. září 2010 v 16:03
Titulky Reflexu si všimlo docela dost lidí. Ale málo kdo z vás ví, že nejsem jenom ta z Reflexu co ukázala kozu a tu nálepku si hýčkat nehodlám :). Donedávna jsem v Instinktu měla jen svoje fotky jako rádoby fotografka, ale za poslední, asi tak měsíc a půl mám doma o dva plátky víc, a to jako rádoby modelka. Shodou okolností ten první vyšel v podobnou dobu jako onen Reflex.
číslo 31/IX
Autorem první fotky je Jiří Dvořák (jehož fotky tu shodou okolností vídáte celkem často)
Pro více info o autorovi:
Druhý vyšel celkem nedávno.
číslo 36/IX
Autorem téhle je Jiří Růžek, ale jeho fotky jste tu mám pocit ještě neměli možnost vidět. Tak to napravím aspoň odkazy:
Tak to snad nevyznívá jako vychloubačný článek, abych se zase jednou předvedla, ale já nechci být jenom ta z Reflexu, tak doufám, že to pochopíte ;)
Pac & Pěstí Metteorwa
31. srpna 2010 v 13:02
Článek lehce navazující na
Rádoby report, neboli Asiati jsou pěkně zvědavý. Vše důležité jsem už o focení asi řekla v onom článku, nebudu to protahovat. Jen jsem většinu fotek musela zmenšit, takže na některých toho není moc vidět. Pokud chcete fotky vidět v lepším rozlišení, klikněte na odkaz u autora.
Pro více info o autorovi:
24. srpna 2010 v 17:50
Tak včerejší ranní focení bylo celkem veselé. Když už jsme se chystali končit, přiběhl k nám Japonec (asi). Stejně jako všichni Japonci byl velice zvědavý a odehnat ho by bylo kruté, vzhledem k tomu jak se pořád smál a hodně lámanou angličtinou si chtěl povídat. Závěrečné stanoviště vidíte na fotce, je to focené okolo půl sedmé ráno. Takže opět brzké vstávání. Já se hrabala z postele ve čtyři ráno, abych se oholila (nejsem chlap, holila jsem si haksny), učesala a zmalovala jak se patří. Ovšem buzení pána fotografa bylo namáhavější. Původní plán byl vyhnat ho ve 4:45 z postele, ovšem to se mi podařilo až v 5:15. (za odměnu dostal kafe).
Ale zpátky k Japoncovi, on byl totiž celkem akční. Když jsem se v šatech, které pořád někde překážejí hrabala na římsu, hned mi běžel pomoct a naaranžoval nenáviděnou suknici, o kterou jsem se tak akorát přerážela. (podle fotky je vidět, že mi to asi připadalo hodně vtipný) Samozřejmě že si udělal pár snímků, proč by taky běhal v půl sedmé po Praze, střízlivej. Toť asi všechno, vždycky se najde nějakej čumil, ovšem ne tak horlivej, tak tě pic.
12. srpna 2010 v 20:22
Březnová fotka na Karlově mostě. Cvaknuta přesně v 6:13. Že je to brzo? Ani ne, jednou jsme kvůli focení vstávali cca ve tři ráno. Já musím vždy vstávat dřív, abych se namalovala, upravila vlasy a všeobecně se připravila na focení. Fotografovi stačí vstát 15 min. před odchodem, a je připraven ;) Jak je vidět jak jinak, než podle bradavek, byla pěkná kosa, ale dalo se to vydržet. Vzpomínám si že při tomhle focení nějací přihlížející dělníci pronesli vtipnou hlášku, ale já už si to nějak nepamatuju, bohužel. Balancování na podpatkách přímo u sochy nebylo úplně ok, foukalo a taky mám trošku závratě. Výsledek je ovšem dobrý, a fotka se na FP dostala do expozice (
TU)
Jiří Dvořák - nepojmenováno
Pro více info o autorovi:
11. srpna 2010 v 17:20
Autor: Petr Žižák
Více o autorovi:
Tohle je vážení moje slavná póza. Zatím jsem nenarazila na jinou modelku, která by před objektivem dělala takové píčoviny jako já, tedy konkrétně, dávala si nohu za hlavu. Je to sice celkem žádaná pózička, ale není moc jednoduché ji vyfotit tak, aby to nevypadalo blbě. Tady se to povedlo, ovšem nebyla to sranda, fotka je focená - myslím - na svitkový film, dvouokou zrcadlovkou. Čiliž žádnej digitál, ale na férovku fotka.
Je to focené mimo mé domovské město - jak jinak jsem na focení přijela samozřejmě pozdě - v ložnici pana fotografa - nebo ex-ložnici? - Jak už jsem říkala, neni to žádná sranda, já tohle sice svedu bez problému na povel, ale moc dlouho se tak vydržet nedá. Překvapivě mi přitom nejvíc vadí jak mi pánev tlačí na žebra, je to hodně nepříjemný. Ovšem všichni přihlížející bývají nadšeni.
A co na konec? Dostala jsem za to pivo, banán a čokoládovou polevu :)))
5. srpna 2010 v 17:32
Ano děcka. Mám velice, velice smíšené pocity. Radost samozřejmě převládá, a v patách jí je pýcha. Seru na falešnou skromnost, teď jsem na sebe na férovku pyšná :))). Pamatuju si, jak jsme měli doma hromadu těhle Reflexů, nejspíš po tátovi. Listovala jsem si nima jako malý děcko, a za pár let bum a jsem na titulce. Tomu říkám pořádná masáž na ego, takže si budu muset dávat pozor, a přeprat pýchu radostí, protože ta je minimálně stokrát užitečnější a zdravější.
Ta fotka je ovšem starší. Všimněte si jak mám malý prsa :)), nebrala jsem v té době ještě antikoncepci. A není to taky žádný výcvak z digitálu. Je to focený na starou, dvouokou zrcadlovku - to je ta, jak se do ní kouká ještě ze shora.
Takže hezky popořádku:
Autor: Petr Žižák
Název: Tereza
Více o autorovi:
Samozřejmě děkuju, pro mě je to propagace, pro Petra pocit výhry a ocenění jeho práce.
A na závěr si dovolím pár citací a úryvků z časopisu týkajících se přímo fotky:
"Autor fotografie Tereza ale vytvořil velmi působivou a přesvědčivou práci. Oceňuji na ní decentnost, kombinovanou se skvělým výrazem modelky. Nahota je zde přítomna pouze v náznaku, odhalena je jen část ňadra; Tereza dokazuje, že nemusí být odhaleno vše, aby akt fungoval." - Jan Šibík
"Z některých fotografií je patrno, že se autoři inspirovali v minulém ročníku, což bylo některým snímkům na škodu. Nejlepší je Tereza, protože není prvoplánová" - Marek Svoboda (UNIVERSALMcCANN)
"Viděl jsem v rámci soutěže téměř 600 fotografií. Nádherné i zcela banální. Technicky dokonalé i naprosto amatérské. Mou favoritkou byla hned Tereza." - Viliam Buchert (REFLEX)
zdroj: ručně opsáno z výtisku Reflex
Pac & Pěstí Metteorwa
29. července 2010 v 23:22
Tak a je to tu. Nakonec jsem po nějakém tom rozmýšlení dala na Ziky a Lit. Ono mě totiž nikdy nenapadlo, že by tohle mohlo někoho zajímat. Když občas vidím blogísky slečen co se fotí mobilem v zrcadle a flákají tam desítky takřka stejných fotek jednu za druhou, nevím co si mám myslet. Vím jaký má na takové slečny spousta lidí názor. Co si pak takoví lidé, nebo spíš čtenáři můžou myslet, když sem (dejme tomu) mrsknu akt (ať umělecký, nebo trochu provokativnější) a budu se k němu hrdě hlásit jako ta nahatá na obrázku? Nikdy jsem se totiž nesetkala s čistě negativním názorem na to, co dělám. Proto asi čekám nějakou zradu.
Nu což, nemám teď moc fotící období, inspirace nevyprchala, ale psychika potřebuje pauzičku. Aspoň sem budu mít co dávat. Je ovšem nemožné sem postupně vkládat všechny fotky a ke každé napsat něco zajímavého (často je těžké si vůbec vzpomenout kdy a kde se to fotilo) Budu vkládat jen jednotlivé fotky, ke kterým mám opravdu co říct, nebo nejsou focené tak dávno, že jsem ráda že si aspoň pamatuju kdo je fotil ;)
Jiří Dvořák - Vlčí máky (autor fotku nijak nepojmenoval, dovolila jsem si tedy takové orientační označení)
Foceno kdesi v Českém ráji, snad. Není to moc stará fotka, ovšem podle husí kůže a bradavek jak hřebíky je jasné, že nebylo moc teplo. Původní plán byl focení v tom méně typickém (bílofialovém?) máku, protože jsme s Jirkou věděli předem, kde to pole je. Ovšem bylo příliš blízko u silnice - po dlouhém sebezkrášlování, připravování nejvhodnějšího místa a techniky poblíž zastavilo auto. Z něho vyskočil poněkud rozčilený starší pán, co na nás začal pokřikovat, že "tohle neni opiový mák" a pak spoustu dalších nesrozumitelných výkřiků, i přes veškeré (dokonce vlídné) vysvětlování nakonec začal vyhrožovat policií.
To už nás odradilo a raději jsme sbalili a vyrazili pryč. Přes moji příšernou náladu se můj drahý focení nechtěl vzdát, nebo snad mi chtěl tu náladu spíš zvednout. Kdesi v dáli, z dálnice se něco začervenalo. Okamžitě jsme vyrazili hledat, i přesto jak to vypadá jednoduše, věřte že hledat takové konkrétní pole, které jste viděli několik málo chvil za jízdy v autě není vůbec sranda. Nakonec jsme ho ale našli.
Focení ovšem netrvalo dlouho, byla mi zima a také jsem byla protivná. Asi za deset minut to Jirka vzdal i když nebyl z fotek očividně zrovna nadšený, bylo jich opravdu jen pár. Z těch několika málo výcvaků se nakonec ta úplně poslední ukázala jako dobrá. Na FP má hezké hodnocení i hodně komentářů...(nejčastěji o tom, jak jsou ty máky červené a o mých "kozách")
To je tedy zdlouhavý příběh jedné fotky. Na závěr bych vás upozornila na jednu maličkost - všimněte si jak mi jeden z květů přesně zakrývá, vy víte co. To je právě ta těžká práce fotografa, ohlídat a zbuzerovat modelku, ať to za něco stojí a k tomu se takhle honit s jedním květem (už jsem psala že i trochu foukal vítr?) aby bylo zakryto co je potřeba.
Pro více info o autorovi:
