Obyčejné kytičkové fotky a krátké shrnutí státních maturit...

Další nesourodá směs fotek ze včerejška a z dneška. Jak opadl mráz a dříve se rozednívá, Ťunťa dostává zabrat. Vážně mu teď dávám do těla, na vcelku obyčejný kompakt podává skvělé výkony - lepší než jsem čekala. S Některými fotkami jsem si pohrála více ohledně barev a kontrasu. Vlastně bych ty fotky mohla rozdělit typově tak do sedmi-osmi článků, ale přijde mi to zbytečné. I když spolu typově neladí, a do rubriky série asi vůbec nepatří, tak na konec.....no a co.

Pomeřně obsáhlá série "abstrakcí". Nikdy jsem na tohle moc nebyla, a hlavně, ani jsem to neuměla, jenže jakousi náhodou a následným zneužitím a rozvíjením oné náhody se mi sešly tyhle obrázky. Každý si z nich můze číst co chce (občas je na fotce k poznání i nějaký objekt), já si ovšem neodpustím aspoň názvy (a nikdo neříká, že nebudou trapné nebo k smíchu), abych projevila trochu více invence. Většina fotek je netknutá photoshopem, pouze u pár jsem neodolala a přidala kontrast. Než se někdo zeptá, nebo mě rovnou napadne chci podotknout, že se NEJEDNÁ SE PHOTOSHOPOVÉ PATLANICE, takhle je to prostě odfocené. A tentokrát opravdu prosím o komentáře, protože mě zajímají Vaše pocity s téhle série.

Tak už mám za sebou i obhajoby. Byl to děs, jako vždy. Samozřejmě jsem několikrát místo "zdrhovadlo" řekla zip, což je ve čtvrťáku opravdový trapas. Nakonec jsem ale z celých klauzurních zkoušek dostala jedničku, čiliž moje zmatená obhajoba mi to nepokazila. Ne že bych neměla co a jak obhájit, tentokrát to ušlo, jenom nějak neumím mluvit a vypadám při svém obhajování dost směšně a roztřeseně, a taktéž jsem. Na dnešní ráno jsem si zamluvila aťas poblíž, abych si sukni mohla nafotit, protože poprvé za celé "studium" jsem dokázala udělat klauzuru tak, jak jsem si to představovala. Mně moc nesedí, hlavně v pase, je šitá na figurínu - ani modelku jsem na focení neměla domluvenou. Zítra se se svojí sukní budu muset zase rozloučit. Aspoň že mám fotky. Zatím se mi docela líbí, ale těžko říct, jak se na ně budu dívat s odstupem času...

Každá fotka prošla typově jiným postprocesem, což asi není úplně správně, ale co už.

Kdyby si někdo chtěl dodatečně přečíst žblechty okolo sukně jako takové, může se podívat SEM.

Nechci se dlouho a zbytečně rozepisovat, ostatně, fotky mluví samy za sebe. Chovala jsem k němu úctu jako k charismatickému člověku a dramatikovi - budiž mu země lehká.

*fotky jsou odfocené pondělního večera a následujícího rána, večerní jsou zcela bez úprav (foceno na JPG)

Další fotky z posledního vyfoceného filmu. Jak už jste si mohli všimnout v některém z předchozích článku, rozbil se mi na Zenitovi expozimetr. Není to takový problém, stačí spolu s ním vláčet Ťunťu, ale to je občas otrava. Exponovat po paměti už mne taky napadlo, někdo to tady i navrhoval. Ráda bych to zkusila, ale ještě si to rozmyslím. Dává mi celkem zabrat i manuální ostření, ještě abych si k tomu expozici cucala z prstu. Nu což, fotky máte pod perexem.

Před časem jsme byli s panem J. na výletě v Sapě. Docela pěkný zážitek, i když je pravda, že za chvíli je všechno takové stejné a začnete se ztrácet. Atmosféra tam ovšem cítit je. A v sámoškách je toho cítit leccos. Nevím, jestli je to pouze nezvyk, ale místní sámoškový odér mi nedělal moc dobře. Nejhorší to bylo, když večer začali vykládat maso. Já jsem na tohle trochu přecitlivělá, a dělá se mi špatně i v normálním řeznictví, kde se na hygienu dbá pravděpodobně o dost víc. Pach krve mi jednoduše vadí, jenže tam to bylo cítit přímo mršinově.

Příjemnou noc. Dodělala jsem fotky z dneška, kdy jsem vstávala ve čtyři ráno kvůli soutěži v Jihlavě (lépe řečeno blízké okolí Jihlavy), nějaký Mladý módní tvůrce, kterého se naše škola účastnila s jedenácti(?) kolekcemi. Tak jsem tam jako jedna z mnoha jela v roli opičky - rozuměj chodící ramínko, neboli modelka. Vzala jsem si sebou Nikona, protože narozdíl od pár zbývajících jsem odpoledne už měla volno, tak jsem dřepěla v tom kamrlíku a dokumentovala nějaké to česání. Bohužel to nejsou žádné zázraky, světlo bylo po většinu mých pokusů tak trošku "na pěst". Míhající se ruce jsou při focení taky k popukání. Valná většina fotek je černobílá, pouze dvě jsou barevné, protože v černobílém tak nějak nefungovaly. To je k fotkám v článku asi vše...

Mimo jiné už je na webu Fotovidea umístěné konečné pořadí Fotografa roku, kde jsem opravdu v kategorii junior napsaná na prvním místě - tabulka poprvé byla otištěná už před časem. Uvidíme tedy co bude dál.

Ps. Kdo má zájem, může mrknout do Síně slávy, včera jsem tam vkládala modelkovské fotky z časopisu Fine Art Photo No. 11

Další várka z kinofilmu. Samozřejmě by bylo blogersky ekonomičtější si to pěkně roztáhnout na nějakých pět článku, jenže mně ta ekonomika moc nejde, což se dost často potkává i s leností. Je to focené na film, který jsem dostala od Martina Imana (fotograf), nějaký Solaris. Barvičky má pěkné, ovšem krabička vypadala celkem archaicky, takže mám obavy, že se dost možná už ani nevyrábí, ale třeba je to pouhá domněnka. Zneužit byl opět Růžkův skener. Dostala jsem při této příležitosti i další dva barevné filmy. To bylo keců, jak je tohle focení na film drahé, ale asi jsem se mýlila, každou chvíli mi někdo nějaký film podstrčí, skenování mám také zadarmo, fotky dále neupravuji, tak není co držkovat :). Jsou to tedy čisté skeny, i když jsem zase celý film vyplácala více-méně na kraviny. Už jsem se se Zenitem a barevným filmem celkem zkamarádila, tak by to chtělo taky nafotit něco pořádnýho...

Dnes večer jsem se vrátila od Růžka, jehož skener jsem zneužila ke zdigitalizování fotek z nedávno dofoceného filmu. Poprvé jsem fotila na barevný. Samozřejmě tam byla hromada kravin a ten bolševickej starouš mi pár fotek tak trošku pokazil. Některé ale vcelku vyšly. Jsou bez úprav, až na jednu ořezanou do čtverce, protože tam jsem posrala kompozici, ale bylo mi líto ji vyhodit. Taky jsem ještě trochu dorovnávala barvy, protože z domácího skeneru byly nazelenalé, což na indexu z fotolabu tak nebylo (nazelenalá neva, ale po vyrovnání mi to vyhovovalo víc). Původně jsem je chtěla více rozdělit, ale nakonec jsem radši nejméně nepovedé naházela prostě na hromadu, mám to teď s časem blbý, tak je to pro mě jednodušší.