Série

Měsíc v Seville bez nabíječky na foťák

15. listopadu 2015 v 20:52 | Metteorwa


Hned na začátku musím říct, že je velká chyba váhat, pokud se vám naskytne taková příležitost. Ne že by vám to zrovna zajistilo lepší šance na trhu práce, ale zkušenosti se prostě hodí vždycky. A hezké vzpomínky. Tohle ovšem nebyl Erasmus jako takový, ale podprojekt "young creatives". Pobyt tedy trvá "pouze" měsíc.

víc pod perexem...

Jak Zenit vyjel na svůj největší výlet, který ho odrovnal

12. listopadu 2015 v 9:08 | Metteorwa


Dlouho dlouho mi trvalo, než jsem to dala do kupy. Nemám těch fotek zrovna hromadu, ale což. Více povídání o výletu lze přečíst v předchozím článku zde: Jednou stopou do Arménie ♥. Teď přišly na řadu fotky ze Zenitu, toho který mám kratší dobu. ETéčko. Bohužel pro něj Arménie byla osudná. Sice jsem s ním ještě odfotila měsíc ve Španělsku, ale dál už to nepujde. Už od začátku mi přišlo že zlobí, trochu drhne - možná taková nemoc nepoužívaných foťáku na poličku...můžou časem zatuhnout, třeba. Co já vím.
Pravděpodobně mu dost uškodila jízda v kufrech na motorce. Ač byl zabalej v mikině, evidentně to úplně nedokázalo utlumit ty ukrutné otřesy z nehladkých cest. Obzvlášť Náhorní Karabach a zdejší štěrk z kamenů o velikosti vajec. Ve Španělsku z něho vypadl jakýsi šroubek, nepřišla jsem na to odkud. Nakonec se zasekla závěrka a už se prostě nerozchodila. Šlus. Sic je to možná opravitelná věc, moc se mi do toho nechce. Možná si ho rozpitvám, pokud mi to nebude líto. Každopádně odvedl celkem dobrou práci, mazlík. Minutu ticha za Zenita můžete držet pod perexem.


Jednou stopou do Arménie ♥

13. října 2015 v 21:03 | Metteorwa

Že by konečně? Doufám. Všechno mi dává nějak zabrat. Jsem líná jako prase. Jakmile nic nemusím akutně, nedělám nic. Zhola nic. Říkám tomu odpočinek, ale v podstatě je to lenivé nicnedělání, čumění do blba nebo na blbosti, a marnění času. Ostudné.
Každopádně už je vážně čas na to dát dohromady Arménii. Tak nějak to shrnout. Navíc se mi to bude hodit i do školy, nějaké ty texty potřebovat budu a tímhle si ušetřím trochu času. Demeš na to? Demeš. Sladké vzpomínky na dechberoucí výhledy, nesnesitelné horko, zimu, bolest a strach. Juch.

Upozorňuju ale, že fotek je hodně a jsou prokládané i pár krátkými videi, což slabšímu připojení nemusí být po chuti...a taky je to dost zdlouhavé čtení. Asi i nudné. Tak si když tak jenom projeďte ty obrázky.

Jak jsme najeli 8000 Km a ochutnali Arménii

6. září 2015 v 19:19 | Metteorwa


Už je to za námi. Vrátili jsme se už víc než před měsícem. Dát do kupy fotky nebylo nijak zdlouhavé - měla jsem je za jeden večer. Nepočítám-li fotky Zenitové, ty stále čekají na vyvolání. Zásadní brzdou pro článek nebyla ani lenivost, ani nedostatek času. Tak nějak mi přijde, že jsem to nevědomky oddalovala ze stesku. Ze stesku po Arménii a celé té cestě.

víc v celém článku

Łeba barevná

26. května 2015 v 12:16 | Metteorwa

Stres stoupá, tlak klesá, nestíhám to! Vyhoděj mě! Che che. To si žádá barevné pohlazení, pod perexem.

Orlické hory Zenitem

11. května 2015 v 16:56 | Metteorwa


Vlastně kecám. Je tam i pár cvaků z Prahy. Jarních. Ze všech sil jsem se snažila vyhnout klasickému jarnímu klišé s kytkama. Zase ne zcela úspěšně. Ale co už, tentokráte černobíle a Zenitem. Je krásně pod perexem. Tak čus.

Na motorce do Łeby a zpět

17. dubna 2015 v 16:28 | Metteorwa

O motorce už se zde asi ví. Podnikli jsme první větší výlet, abychom se spolu lépe seznámili a ověřili si, jak moc velký opruz to je. Není to taková hrůza, čekala jsem to horší - obzvlášť bolest prdelní. A zkusím to tak nějak shrnout, jinak než obvykle. Takovej pokus. A taky samozřejmě neochudím fotky, které najdete níže. Juch.

Svatební

2. února 2015 v 19:13 | Metteorwa

To se stalo jednoho Října. A bylo to hezký. A kecy kolem jsou zbytečný.

Zazvonil zvonec a...Zenitem ještě pořád s láskou

30. ledna 2015 v 15:38 | Metteorwa

Jo. Zazvonil a možná definitivně. Všechno by mělo být ok a třetí semestr by měl být uzavřená kapitola. Juch :). A z klauzur jsem dokonce dostala jedničku, jako jedna z dvou, všichni ostatní měli dvojku. To znamená že jsem oficiálně šprtka. Aspoň jednou a z něčeho :D.
Před několika chvílema jsem tedy konečně naskenovala filmy z Vánoc. Taky se načekali, chudáci. Nu, a řekla jsem si že k tomu přihodím ještě pár jiných cvaků. Nějaké nově objevené z Camargue a pár šuplíkovek, většinou opravdu starých, třeba i pět let. Nechce se mi totiž moc psát, tak aspoň vysypu hroudu fotek, aby se neřeklo. Muhehe.

Fotešek je tentokráte opravdu celkem ranec, takže pardon za případné týrání vašeho čehokoliv.

Fotodeníček a zelené pohlazení

20. ledna 2015 v 13:31 | Metteorwa

Začíná mě zlehka zalévat pocit, že už bude brzo lépe. Dva týdny se spánkovým režimem "kolem třetí-čtvrté ráno jít konečně spát a v sedm nejpozději vstát" mě ničí. Ovšem, jeden den o víkendu jsem spala asi 8 hodin, a asi dvakrát/třikrát jsem usla odpoledne na půl hodiny, max. hodinu. Už mi to leze krkem, jsem jako zombice. Ze zkoušky na zkoušku, domů jít pracovat na zkoušku, nebo aspoň jít do práce, nebo na workshopu předstírat, že nejsem vyčerpaná na umření. Ale už to bude, už to bude...líp. Fakt. A bude se spát. Dokud nenaspím aspoň 12 hodin v kuse, tak nehraju. Ještě týden a je po všem. Kristova noho, jak já se na to těšim.
Teď dřepím ve škole a čekám už někdy od půl desátý, až se dostanu na řadu. Kruci. Ale což, uvidíme. Třeba budu mít dobrej den a nebudu muset znovu do noci něco předělávat. Třeba si dneska večer budu moct prostě pustit nějaký velmi jednoduchý film (na nic silnějšího fakt nemám) a usnout do minuty od chvíle, co si ho pustím.
Hrabala jsem se i v mobilních fotkách a udělala si na blog takový mobilo-foto-deníček s popiskama. Asi už mi hrabe. Nejlepší je, že je vlastně chronologicky obrácenej. Ale na začátek ještě něco uklidňujícího a zeleného. A aspoň trošku prosluněného.
A ty dva poslední filmy naskenované nemám. To mě extra krká. Ale dnes to možná stihnu, mám totiž sto chutí s dnešní extra porcí stresu, zkouškového dusna a vyčerpání v takové míře, že se mi podlamujou nohy seknout. Aspoň na jeden den. Klidně risknu nějaké možné komplikace. Stejně už skoro všechno mám.

Nu což študáci, nemáme to úplně lehké. Uklidňovačky a úchlný fotodeníček pod perexem.

Miláčci a tak dále

12. ledna 2015 v 18:41 | Metteorwa

Sluší jim to co? Jo, vypadají na tý pseudofotce jako dva blbouni. Ona je to jaksi tady asi novinka, že potkany už nějakou dobu mám tři. Jen starší Anežka se nechce moc kamarádit, a jak dvě malé rostou a víc se projevují, dochází mi proč. S Amálkou byla celkem v pohodě (ta skoro plešatá s dumbo ušima), za to Elišku (japonka), tu prostě nesnesla. Anežka s Eliškou si jsou totiž hodně podobné - jak vzhledově, tak i povahově. Zjednodušeně řečeno jsou obě rozené alfy - ze začátku vykulený chudinky a pak rostou a rostou a jsou z nich namachrovaný šéfky. Proto asi Anežku tak štvala a prozatím jsem je musela oddělit a nechat situaci odležet a seznamování zkusit nanovo až bude víc času (což teda nikdy víc asi nebude). Kdežto Amálku jako submisivního blbouna by Anežka určitě snesla. Ovšem Amálka taky trochu klame tělem, zas tak úplně blbá neni, umí být i slušně vychcaná, pokud jde o něco k snědku. Žrádlo je v podstatě středobod jejího světa a je to úžasnej mazánek můj blboučkej :)).
Ale víc k věci. Trochu mě mrzí, že jsem jaksi letos vysabotovala PéeFko. Nějak nebylo kdy. (škola, škola, práce, práce, práce, spát, škola, škola, škola, práce, spát). Teď už nějak považuju za zbytečné to nějak dohánět. Asi radši budu dělat že nic. Nebo si to nechám až nějak budu mít více času (ne, nebudu mít více času). Zkouškový se mi teprv rozjíždí a je fakt, že na celé vánoční prázdniny jsem si naprosto schválně dala pauzu od počítače a nechala ho dva týdny spát (zběžné několikaminutové probrouzdání webu jednou za čtyři dny pomocí tabletu nepočítám). Osobozující.

O Vánocích jsem navíc vypráskala další dva Kodaky Portra 800. Pořídila jsem si je jako dáreček sama pro sebe a rovnou je vypráskala. Fotky hodlám skenovat dnes, ač nutno uznat, že bych měla dělat spoustu jinejch věcí (škola, škola, škola), než si fotit potkany, psát na blog a skenovat si filmy. Ale znáte to.....fotky pod perexem...

Zenitem nocí

16. prosince 2014 v 16:11 | Metteorwa

Zdárek. Musím psát rychle, než mě zmerčí pan profesor na 3Déčko. V nějakém "kdysi článku" jsem se zmiňovala o barevném filmu osmistovce (Kodak Portra 800, pořád je ještě k sehnání). Že jsem zamilovaná, protože se s ním dá fotit i v horších světelných podmínkách. A taky, že je pekelně drahý. Tak tady mám konečně, po hrozně dlouhé době od chvíle, kdy jsem film nechala vyvolat, a po další dlouhochvíli ho naskenovala, ukázku, jak to dopadlo. Nutno uznat, že ty fotky jsou v podstatě spíš o ničem. Prostě jsem si ten film chtěla vyzkoušet a fotila jsem jako o život - vypráskala jsem ho asi během dvou dnů.
To ovšem nemění nic na tom, že se mi sbíhají sliny na to, jak si ušušlím nějaký prachy navíc a půjdu si zase koupit nějaký filmy. A taky do Arménie, tam jich bude potřeba ranec. Muhehe. Fakt se na to těšim.

Zenitem s láskou

9. prosince 2014 v 12:47 | Metteorwa

Ano přesně tak. Pořád to je u mě s časem stejně, jako před měsícem. Prakticky nemám kdy co a jak. A bude hůř. Předvánoční/předzkoušková klasika. Mám zařízený jeden jediný dárek. A moc pěkný. Ale jenom jeden. Ale už jsem to samozřejmě nevydržela a naskenovala si film, který už taky nějakou dobu čekal. V podstatě je pár fotek ještě z léta.
Takové černobílky na zahřátí, když se nám tak pěkně ochladilo.
Letní část je festivalová, konkrétně z Churchillla. Máme tam i jednu s Plavčíkem od našich festivalových kumpánů, vskutku roztomilou. A taky pár svatebních momentek těch našich festivalových kumpánu. Nebo koně, co na Václaváku hrál na klávesy, a já mu usekla, chudákovy, nohy. A taky velmi nechutný billboard tý čubiny, co kandidovala ve volbách, pózující v nějakém negližé a s nápisem vyvedeným v opravdu - vzhledem k situaci - otřesném fontu.

Takže asi tak. A fotky jsou pod perexem.

Já taky vařim, někdy

6. listopadu 2014 v 15:29 | Metteorwa

Protože to já mám nejradši. Ovšem nutno kápnout božskou. Nejsem takový genius, abych si vařila jen tak ze srandy bez receptů, pokud mám tedy v plánu něco konkrétního. Navíc, poprvé jsem se klasicky neudržela (spojeno s fotoabsťákem) a dokumentovala ten vzácný den (ovšem celkem podzimně ponurý), kdy jsme měli s Plavčíkem volno. Jakože oba, po dlouhé době. Taky pravděpodobně naposled na další dlouhou dobu. A celý ten převeliký, vzácný a zároveň úplně všední a obyčejný zázrak se skrývá pod perexem. A je to samý žrádlo.

Třemšínská kouzla II, Zenitem, černobíle

8. září 2014 v 19:13 | Metteorwa

Nouzovým řešením se občas holt nedá vyhnout. Ale fotky se mi přecijen trochu kupí a čas ubývá, tak je potřeba pouštět další ven. Tentokráte druhá část pokračování Třemšínských kouzel, pro změnu na černobílý film.
Vycvakala jsem jen jeden. Focení na film mě poslední dobou hodně chytlo, ač to pěkně leze do peněz. Příště se budete moct těšit na fotky z barevné Fujiny Osmistovky, moje nová kinofilmová láska. Škoda že je to tak drahý film. Ale co už, občas si radost udělám, ale teď musím šetřit. Nuže, fotomomenty z krásné brdské krajiny pod perexem...

Camargue Zenitem černobíle

2. září 2014 v 16:12 | Metteorwa

No konečně! Tenhle film pěkně dlouho čekal na vyvolání. Je to jen pár momentek, žádná sláva. Pokud se správně pamatuju, tohle byl jeden z prvních filmů, který jsem skenovala doma. Utratila jsem totiž ranec peněz za domácí skener na filmy. Sic pracuje i s áčtyřkami, primárně je propagován jako fotografický. A šlape celkem pěkně. Jen sehnat nějaký lepší software, nějak jsem se k tomu ještě nedohrabala, ups. Nu což, pokud chcete více o Camargue číst, sjeďte přes celý článek dolů a mrkněte na související články.

Třemšínská kouzla II, Zenitem, barevně

2. září 2014 v 13:38 | Metteorwa

Více než rok se s rokem sešel a nešlo to bez blahodárného pobytu v Brdské krajině. Jak krásně jsme měli, tedy, trochu pršelo, sem tam, a do Budky začalo pěkně zatékat, sem tam. Ale to na tom bylo to nejlepší. Návrat zpět do Prahy byl tehdy velice krutý. Hluk, všude lidi, všude lidi, všude lidi a pražský odér. Jako studená sprcha po tom všudypřítomném "tichu", klidu a vůni lesa a luk.
Ale Prahu mám taky ráda, a brzy jsem se aklimatizovala zpět na velkoměsto. Ovšem, přivezla jsem si připomínku té krásy nesmírné v podobě pár naexponovaných filmů. Malý návrat se konal později o prázdninách. Dneska to tedy bude barevně a někdy příště černobíle.

Fotky pod perexem.

Ach, Camague!

28. června 2014 v 18:25 | Metteorwa

No, nevydržela jsem to. Prostě si potřebuju dáchnout, tak si napíšu článek a zavzpomínám si na příjemné chvíle v nádherném Camargue. Všechno bude fajn. Fakt.
Fotky už mám připravené cca měsíc, vlastně spíš víc než měsíc, ale čas prostě nebyl (ani teď zrovna ještě moc neni). A tentokrát budu více psát a dám snad i nějaké tipy, kdybyste se třeba někdy chtěli taky vydat na tohle nádherné místo. Více pod perexem.

Camargue Zenitem barevně

27. června 2014 v 22:00 | Metteorwa

Ano, žiju. Abych ve stručnosti na úvod vysvětlila děsivou neaktivitu za poslední dobu - zkouškové. Asi není třeba moc vysvětlovat. O tom se rozepíšu, až budu mít za sebou úplně vše. Na jeden předmět (OVI - Ovládání Interaktivity - programování ActionScript3 - smrt) jsem si musela zažádat o náhradní termín. Počítala jsem se Zářím, ale bohužel, už ve středu. A ta zkouška, plus odevzdání všech úkolů, které jsou poměrně těžké...to prostě fakt neni prdel. A do toho právě máme praxe (jak jinak než navrhování, kreslení a programování jednoduchých ťukacích her pro malé děti, až do 4. 7., neee ). Už toho mám dost. Fuj.
Ale tak na uvolnění jsem si tedy utrhla čas aspoň na těch pár barevných zenitových výcvaků z Camargue♥. Více pod perexem.

Barvy z Camargue

17. května 2014 v 16:25 | Metteorwa

Další várka. Měla bych ovšem dělat radši něco do školy, tak jsem se rozhodla pro tu kratší, tedy barevnou. Nejde o fotky pouze z Camargue, na začátku je pár výcvaků z Arles. Velmi krásné městečko. Krátce jsme při přestupu stihli nahlédnout i do blázince, kde se kdysi dobrovolně léčil Vincent Van Gogh - můj oblíbenec.
Černobílá série je mnohem rozličnější a bohatší, ale tahle jako nástin taky není špatná. Samozřejmě povídání a případné rady si šetřím pro tu větší. Ale na fotkách si určitě můžete všimnout pěkného počasí, ale místy i pěkného větru. Bez větrovky jste prostě v Camargue v háji. Vážně. Více v celém článku.
 
 

Reklama