Zápisky

Újezdský flám

1. dubna 2013 v 22:00 | Metteorwa

Výňatek z Fujiho a povídání o flámování, čórování půllitrů, zapomenutých prstýnků a první pomoci pro opilé potkany.

Fotograf roku, Anežka a jiné veselosti

24. března 2013 v 19:59 | Metteorwa


Už je to tak. V pátek jsem si byla převzít cenu za Fotografa Roku 2012 - druhé místo. Překvapivě jsem dostala brašnu, baťoh a stativ :))) - stálejší návštěvníci možná pochopí, proč mi to připadá tak směšné. Ale pravda je, že tentokrát se hodlám ujmout všech - do té větší brašny se mi totiž krásně vejde Nikon i se Zenitem dohromady a ten baťoh není brutální outdoor na lezení po skalách, ale normální baťoh, který bych snad unosila. A stativ je velbon pojmenovaný po gorile...ani není divu, je to taková zvláštní věc s nožičkama ohebnýma do všech stran, fajn vodováhou a vážně pečlivým zajištěním, řekla bych, že udrží i zrcadlovku, když nebude moc fučet. Nějaké fotky z předávání už jsou k vidění ZDE.

více v celém článku

To je mi nadělení Autorský klube...

31. prosince 2012 v 20:47 | Metteorwa
Rok 2012 pro mě byl pestrým. Maturita, nová škola (na kterou jsem tak hrozně nechtěla a nakonec jsem na ní šťastná jak blecha, i když na ni více-méně momentálně seru), mnohá zklámání, bolest a hřející úspěchy.

více v celém článku

PF 2013

23. prosince 2012 v 13:59 | Metteorwa
Není nic jednoduššího, než vám všem popřát, ať se vám splní všechna vaše přání, ať jste zdraví a v rámci možností co nejvíce šťastní.


*Pro zvědavější, jedná se o práci na VéPéčka, kopii uměleckého díla. Ještě jsem to nestihla dodělat, je to A2 tužkou dvojkou, na konci se to bude dolaďovat tužkou pětkou. Bohužel je to blbě vyfocené mobilem a jak je vidět, není to ani hotové, zdaleka. Ani jsem to jako PFko původně použít nechtěla, ale nakonec se mi to na něj hodí. Nic jiného mě totiž nenapadlo. Mějte se tedy hezky a užijte si svátky. Já pofrčím na nějaký čas pryč z města a od internetu.

Pac & Pěstí Metteorwa

Přeceněný výlev vítězství

3. listopadu 2012 v 20:24 | Mett.
Shrnutí pocitů zodpovědnosti...

Hurá, zase jednou otisknutá

28. října 2012 v 15:32 | Mett.
No jo. Na repete to nebude, to bych musela být supermanka, ale lepší než nic. Hlavně můžu být ráda, že mám zase otisknutou nějakou "pressovku", tíhnu k těmhle fotkám víc. Nicméně, kdybych se udržela aspoň třetí, bylo by to fajn.
Mám toho nějak hodně na srdci i v hlavě, ale jsem celá tak rozmrcasená, že se nedokážu smysluplně soustředit na klávesnici, takže někdy příště...

hurá pod perex ;)

Děkuju

26. října 2012 v 15:28 | Mett.
Tak to je pecka vážení. Já se konečně vzchopila, že poděkuju za hlasy a Vaši podporu, která ze mě udělala autorku fotoblogu roku, i nějaké nové výcvaky jsem k tomu udělala. A samozřejmě jsem si řekla, že čeknu, jak to probíhá dále, když se dnes bude vyhlašovat ten celkový vítěz. Dlouho mě do nosu nic takhle nepraštilo a dík samozřejmě patří i komisi, která mě obdařila takovou zodpovědností.
Holt budu muset zase trochu zamakat, ať titulu dostojím.

Vyhrabala jsem něco ze šuplíku, ať to není holé...

Slušelo by se delší vyznání, ale nějak mi to trochu vzalo slova a vůbec...vždyť stačí tak málo, prostě jenom

DĚKUJU


ps. výjimečně ponechávám hned od začátku komentáře otevřené, očekávám trochu nevole, tak aby nedošlo k nedorozumění...

Pac & Pěstí Metteorwa

Žiju a předala jsem stativ

6. října 2012 v 23:37 | Mett.
I když to tak poslední týdny asi nevypadalo, opravdu nejsem po smrti. Jenom se mi vůbec nic nechce a jsem ráda, že se aspoň doplácám do školy. I když jsem začala zase trochu více modelkovat, protože až na občasnou fyzickou námahu si pak jenom sednu na zadek a počkám si, až mi fotograf pošle nové obrázky a já si nahoním ego, jaká jsem to ale "kočka".
Skrz objektiv jsem se naposled koukla někdy v půlce září, což je smutné. Snad mě to přejde, ale co bolí, prostě bolí, a focení mám emocionálně dost spojené se zdrojem, takže mě neuvolňuje. Na tom že modelkuju mě uvolňuje fakt, že si aspoň s někým popovídám, respektive s fotografem.

viz. celý článek, seznamte se trošičku více s vítězkou letní Fotosoutěže a dočtěte nějaké výlevky....

Cesta z kopce vyžaduje odřená kolena

8. září 2012 v 10:27 | Mett.
Já myslela že to má být překvápko, ale asi ne, bylo do mě žďoucháno. Včera jsem byla na výletě na kopec, překvapivě jsem si dala pivo, jehož spotřeba u mě poslední dobou brutálně roste. Bohužel bylo nevědomně píchnuto do hodně, hodně čerstvého. To ale Standa nemohl vědět.
O tom že bych šla na křest knihy Edith jsem taky přemýšlela, ale v cestě mi stálo vyřizování dost nepříjemných a bolestivých věcí a dopadlo to jak jinak, než opět bolestivě. Z kopce jsem tedy jela někam úplně jinam. A s igelitkou. Vážne jsem nečekala, že něco dostanu. Že něco dostanu více-méně za nic. Ale což, je to milé. Žůžové tričko krásná.cz je vážně nejlepší. Třeba půjde nějak využít, kdo ví.
Bohužel mi ona igelitka jako další "zavazadlo" lehce stížila to nepříjemné vyřizování.
Vážně je mi na nic. I když je mi předhazováno, že za všechno můžu jenom já a vždycky jsem mohla a že jsem vypatlaná kráva, to je jenom bonbónek. Já jsem tedy vždycky byla trošku "depkařka", ale vždy to bylo jen o špatné náladě, když byl blbý den, nebo pár probrečených nocích. Teď je to asi trochu horší.
Na život bych si nikdy nesáhla, na to nemám odvahu a vzhledem k tomu, že mám kolem sebe pořád rodinu i nějaké ty kamarády, byl by to dost sobecký čin. Ovšem, kdyby mě zajelo auto na přechodu a ukončilo můj život, asi by mi to moc nevadilo. Už by tu po mě pár věcí zůstalo, i když se nejedná o něco zvlášť významného. Třeba by všechny ty cvaky aspoň na pár dní stouply v ceně.
Oukej, ono se všechno vždycky nakonec obrátí k lepšímu, ale teď je na to moc brzo. Vždyť já jsem jenom vypatlaná kráva a svině co umí jenom brát a využívat, a když už jsem něco dělala "pro", byla to samozřejmě jenom vypočítavost a hlavně snaha ponižovat, případně to bylo hodně rychle zapomenuto, jsem přece jenom a jenom hnusná svině, tak co. Já myslela že "tihle lidé" jsou obvykle spokojení sami se sebou a aspoň podle svých měřítek šťastní. U mě to tak bohužel není, třeba jsem ještě nedosáhla dostatečné míry vypatlání. Podle "předpovědí" je jisté, že co nevidět, budu nejvypatlanější kráva světa.
A žádné utěšující komentáře. Mně utěšování vždycky srazilo akorát níž.

Pac & Pěstí Metteorwa

Tak zvíře je věc jo?

1. září 2012 v 15:25 | Mett.
Na úvod bych chtěla podotknout, že nejsem ani psycholožka nebo bioložka. Prostě to tak vidím. Žiju s různými zvířaty od mimina a mám dost zkušeností s budováním vztahu a komunikací mezi zvířetem a člověkem. Mimo to jsem si aspoň prozatím přečetla knihu o psychologii psů, která je do určité míry odborná, ale pojatá tak, aby ji pochopil každý blb, co není líný přečíst nějaký odstavec dvakrát, nebo třikrát, pokud ho hned nepochopí. Na tenhle úryvek věty nikdy nezapomenu, dodnes mě baví: Tím prokázala teorii o neotenii, čímž pes zůstává navždy juvenilní a my in loco parentis. (název knihy - "Psi v lásce nikdy nelžou", populárnější kniha od stejného autora se jmenuje "Když sloni pláčou") Další inspirací mi je fiktivní příběh plný zajímavých a reálných poznatků "Výlučná vlastnost člověka" od Merleho - vřele doporučuji každému, i když podle mého to není zrovna jednoduché, natož odpočinkové čtení. Dále se chystám na Montyho Robertse, světoznámého zaříkávače koní. Ještě se k němu dostanu. Nuže, jdem na to...

Největší problémy vznikají v nedorozuměních...

31. července 2012 v 15:37
Mám návrh. Po tom, co mi Standa odpověděl na mail, ve kterém jsem na něj štěkala, mi bliklo. Zakopaný pes je totiž podle mě v zásadním nedorozumnění. A to začíná hned u prostého slovního spojení "Autorský klub". Možná překvapivě není důležité slovo "autorský", ale "klub".
Standa si postesknul, zjednodušeně řečeno, že jsme všichni zakomplexovaní parchanti, co se vztekají, že jim vlezl na pískoviště někdo, koho tam nechtějí. Členové i zájemci o členství si zase stýskají po Krutomluvovi a předchozích vedeních, která jim dávala pocit, že aspoň mají nějaký vliv na to, kdo v klubu bude a kdo ne, což Standa nesplňuje.
A jsme zpátky u slova "klub".
Standa si totiž vlastně podle mě stěžuje na to, že členové klubu se chovají prostě jenom jako členové klubu. Pokud totiž k vedení Ak hodlá pokračovat způsobem, jaký předvedl u přijímání Lotty - totální ignorace názoru většiny stávájících členů - nemůže Autorský klub dále pokračovat jako klub. Důvodem je, že Standa si z klubu více-méně dělá "svoji sbírku motýlů" a stávající členové mají sedět na zadku a držet hubu. A takhle žádný klub fungovat nemůže.
Napadly mě tedy dva návrhy. Bohužel, skutečně reálný je jen jeden.

- Vyloučit Lotty a dostát tím klasické představě o tom, co znamená klub.

- Zrušit blog Autorského klubu, zapomenout na autorský klub jako takový a přejít na jinou vlnu. Něco jako "výběr z Blog.cz".
Nechat členům privilegium zobrazování jejich článků ve speciálním boxíku na titulce a nové členy jednou týdně představovat stejným způsobem jako doposud, ale na Srdci blogu. V jistém smyslu by šlo o nahrazení, možná pozdvižení rubriky "Zaujalo nás".

Takové je podle mě řešení. Možná je Standa přesvědčený, že to s Lotty časem přejde, ale myslím, že díky tomu může přijít o velmi přínosné členy (a jak jsem si všimla, už přišel), a stejně si myslím, že je jisté, že situace se dřív nebo později bude opakovat.

Pac & Pěstí Metteorwa

Takže po pořádku...

31. července 2012 v 13:34
Nějaké fotky, krátké info o průběhu fotosoutěže a na nakonec Ak...sakra, to bude zlé...

No vy mi dáváte...

26. července 2012 v 11:34
Myšleno spíše pozitivně. Nemám si totiž v rámci fotosoutěže na co stěžovat. Napočítala jsem 19 zaslaných sérií, z nichž možná polovina přišla poslední den......no vy mi dáváte, není vás nějak moc? :)) Dnes napíšu tedy nový článek do rubriky příslušné fotosoutěže (uzávěrka je uzavřená, posunem se dál).


Včera jsem se vrátila z nemocnice. Chtěla jsem před odchodem na blog ještě něco napsat, ale bohužel se mi kvůli nějaké chybě nedařilo přihlásit (možná si někdo všiml krátké zprávy na fejsbůku). Včera jsem taky chtěla už něco napsat, ale než jsem např. vyřídila maily s fotkami do soutěže, přestal fungovat internet...k smíchu. Teď už logicky šlape.
Když mě naposled vážili v nemocnici, což bylo snad v pondělí, zjistilo se, že jsem za týden po operaci se zašitou a neotvíratelnou tlamou zhubla cca 2kg (na 48kg). Což je vcelku málo, vzhledem k tomu, že jedna z mých spolumarodících, taková už starší paní, zhubla za stejnou dobu 5kg.
Těmi zoufalými pokusy přibrat (které byly k ničemu a stejně mě nakonec vzali i s třema kilama pod hranicí podváhy, protože výživové hodnoty v krvi jsem měla v cajku a byla jsem zdravá jako rybička) jsem se totiž naučila, že "jíst" se dá i bez toho, abyste měli hlad, natož aby vám to nějak chutnalo - zkuste mi teď někdo nadávat do anorektičky, většina lidí by ofrnila nos a radši nejedla nic z toho určitě dřív, nebo vůbec, byla jsem jediná na pokoji, kdo aspoň těch pět prvních dní přesrkal každej ten namixovanej blemc, co dostal, ať byl hnusnej jakkoli. Moc dobře jsem věděla, že dokud budu v nemocnici, nemůžu si dovolit ofrňovat se, aby to nedopadlo špatně. Ty nemocniční břečky jsem tedy překonala...až na poslední dva dny, kafe, ve kterým jsou rozpuštěný piškoty, je totiž takový humus, že to svět neviděl...na po cca dvanácté (dostávali jsme to většinou 2x denně) jsem to už prostě fakt nemohla. Nevařilo se tam podle mě zas tak hrozně (zeleninová polívka chutnala jako zeleninová polívka), ale bylo to furt to samé dokola....zvlášť teda, když máte všechno namixované na takový fujtajbl a než to procedítě přes pevně zkousnuté, zgumičkované a zadrátované zuby a stehy, uteče dlouhá chvíle. A spousta vám toho zkončí v klíně, na rukách, na bradě a na nose...je to ještě trochu těžší, když nemáte žádný cit v bradě a dolním rtu - prý by se měl obnovit nejpozději do půl roku, ale taky nemusí do konce života, naštěstí mě v bradě soustavně mravenčí a sem tam mi v ní něco cukne, což je dobré znamení, nervíky dorůstají :).
Prostě mi posunuli dolní čelist dopředu, skoro o centimetr, což je hodně. Bohužel to má dost výrazný efekt v tom, že mnohem horší než bolest (už na bolest nic neberu a ani jsem to nijak akutně nepotřebovala) je pocit, jak vám ty ještě nepřizpůsobené svaly rvou čelist zpátky. Navíc, každý den si musím měnit ty gumičky, co to drží pohromadě, protože je to velký tlak a rychle ztrácejí tah a je fajn si aspoň jednou denně vyčistit zuby kartáčkem i zevnitř...ne že by to teda nějak moc šlo - pořád jsem ještě oteklá, což celý proces trochu ztěžuje. Nechutný na tom je, že jakmile se gumičky sundají, čelist hned viditelně zajede o kus zpátky, celá se kinklá a vůbec.....fuj. Když jsem si ty gumičky v nemocnici poprvé musela měnit sama (protože to tak bude jěště možná tak měsíc), klesnul mi tlak a málem jsem sebou sekla :)).
V nemocnici jsem taky samozřejmě trpěla dlouhou chvíli. I když tam mají wifi, já nemám notebook. Což není nic strašného, četla jsem knížky. Mimo jiné i "Snídani u Tiffanyho" která se mi vážně líbila...měla jsem tedy nutkání shlédnout slavný film (včera), což byla chyba. V kontextu s knížkou je ten film něco tak strašného, že se to nedá popsat, ať je v něm Audrey okouzlující jak chce. Chcete-li, opravdu si přečtěte tu knížku, zvlášť ti, co už viděli film, abyste viděli, o čem to skutečně bylo.
A pokud se dostanete do situace, kdy budete odkázáni na nutri-drinky, obloukem se vyhněte příchuti "tropické ovoce". Tropické ovoce je v říši nutri-drinků gastronomické trauma.

Pac & Pěstí Metteorwa

Takže teda fotosoutěž...

13. června 2012 v 19:03
Kdo chce soutěžit?

Chcete mě? Nechtěj. A stativ?

12. června 2012 v 17:14
Pro mě dnes jedna špatná zpráva. Na Hollarku mě nevzali, nejdu ani k pohovoru. To znamená, že z možných třista-dvaceti bodů jsem neměla ani sto, což je dost ubohé. Bohužel. Ale stejně mám co dělat, zvládla jsem fitting na Vošonu a v pátek mě čeká manekýnování na koberečku v překrásném sále. A já tam nechci, protože jsem hysterka. Ale na požádání budu i fotit backstage, napadlo mě to tedy původně i samotnou, ale v tom chaosu jaký tam panoval jsem měla nějak rozvrkočené myšlenky. To bude fajn, celkem ráda fotím backstge, protože u toho je sranda a člověk si zamaká. Nic proti fashion (např.), ale zlášť v aťasu to je taková až moc brnkačka. Baví mě to, těším se na fotky atd. ale nemám pocit že bych se zas tak namakala...pokud to teda není třeba osmihodinové focení, jako kdysi, to mě málem zabilo.
Jde prostě o to, že manekýna je krásně nalíčená, vůbec sama o sobě je krásná, světlo mám připravený, manekýna všechno umí, člověk jí sotva potřebuje nějak štelovat, protože je dokonalá. A já radši poskakuju v chaosu jako tajtrlík, protože si připadám, jak strašně makám a musím se za každou aspoň trochu dobrou fotkou honit a neustále být ve střehu a mít oči všude.
Pak si samozřejmě vyčítám, proč dělám takový kraviny, protože absolvování něčeho takového (např. Kutnohorské Rockovaní, aneb třináct hodin "makání") má občasně za následky tělobol a brutální únavu.


Ještě něco. Z těch věcí, co jsem dostala za Fotografa roku jsem stále dvě neudala. Fotobaťoh možná ještě adoptuju, třeba se bude někdy hodit. Se stativem je to horší. Je to kvalitní značka, ale ta moje obluda (stejné značky) má tak jako tak třikrát vyšší cenu a ten chuděrka vyhraný mi doma jen překáží. Je zcela nový, ještě v původní krabici, nepoužitý a je k němu i pouzdro s uchem (ok, je to celkem hadr, ale lépe se to s tím nosí).
Kdo by se mu chtěl podívat na zoubek, jedná se Velbon DF-40. Původní cena je 1200,-, šikulové si ho dokáží vygůglit i za 800,-. Původně jsem přemýšlela o nějaké soutěži, kde by se právě vyhrál tenhle ťunťa. Aspoň bych se nenudila, až se budu zotavovat z operace, ale nějak se na to necítím. Asi bych to pokonila. Ani se mi nepodařilo vykoumat, na jakém principu by to mělo fungovat. Fotosoutěž mě samozřejmě napadla, ale na jaké téma? Kdo by to hodnotil? A vůbec. Kdyby ovšem někdo měl nějaký návrh, nebo snad dokonce přání, uvidíme, jestli na to nebudu úplně levá.
Pokud se tohle nedořeší, můžu stativ nabídnout za 500,- k osobnímu předání v Praze. A neříkejte, že je to drahý, je to méně než polovina původní ceny a je netknutý ;).

Pac & Pěstí Metteorwa

A zejtra se budu válet

7. června 2012 v 0:57
Tak jsem dneska úspěšně odstála na Vošonu obhajoby a nějak jsem to ani nepokazila. Je hezký i užitečný zážitek být u obhajob na apsolutorium (pardon, jestli jsem to zkomolila). Nervozita sice panovala, ale obecně byla dobrá a příjemná nálada. Včera, vzhledem k hodinám vlastně spíš předevčírem, jsem i nějak zvládla odfotit modely prvandám. Není to žádný zázrak, hlavně technicky (málo světla), ale slečny snad budou spokojené.
Nevěřili byste, jak nádhernou modelku si narychlo splašily. Podívejte se níž na fotce jak je krásná a šikovná a odolná. To s tím úpěnlivým výrazem vlevo je Karel, který je také návrhář a přišel pomoct s vlasama. Po každém odfocení rychle modelku přečesal k dalšímu focení. A byla s ním sranda :), chodil k nám do Lysý, akorát o třídu výš. Tanečník.


Taky jsem dnes s jednou slečnou vedla takový jakoby rozhovor a ona z toho pak udělala článek. Takový zajímavý postup, dost mě to překvapilo. Byla milá, pěkně jsme si popovídaly a ani kupodivu nedošlo k nějakému překroucení informací, což se stává dost často. Něco je tam asi trošku nadnesené, ale nemyslím si, že by to mělo nějak vadit. Kdo by se chtěl podívat, nechť rozklikne tohle. Vážně moc milá a potěšující zkušenost.

A já si dám zejtra asi odpočinkový den. Nic domluveného nemám, akorát budu děvčátkům ještě dodělávat fotky, ať už je mají připravené.

Pac & Pěstí Metteorwa

Nestíhám, ale asi mi to dělá dobře...

5. června 2012 v 13:23
Kecy s nějakými fotoochutnávkami z Kutné Hory

Teď už skoro dogumovaná

9. dubna 2012 v 0:30
Jen takový ufňukaný výlev, pravděpodobně nevhodný pro nečtenáře bez záliby v osobních, deníčkově laděných blábolech.

Vygumovaná

15. března 2012 v 14:07
Hlásím se po něčekaně dlouhé době. Časově mi to nějak drhne a když nějaký je, tak jsem stejně vygumovaná. Nové fotky prakticky nemám, i když se mi jich v hlavě nakládá už pěkný štos. Většina z nich se váže k prozatím šuplíkované sérii s Herculem, což je sice fajn, ale kdy se dostanu k realizaci asi pěti různých fotek, přičemž každá potřebuje jiné prostředí, kompozici, to fakt nevím. Hercul navíc není žádné tiňtítko (cca 6kg křehké sádry), což to celé dále ztěžuje.
Někdy ke konci Února jsem si byla převzít cenu za onoho Fotografa roku Junior 2011. Bylo to vcelku fajn, papu mňamózní, dva nejpovolanější odborníci a členi odborné poroty se rozkecali, jak se patří. Cen byl taky štos a jak to tak bývá, většina z toho byly pěkné pitomosti (nemyslím to ve zlém, ale téměř zákonitě, to co v takové situaci obvykle dostanete se vám prostě vůbec nehodí, nebo to už máte), ale vypisovat to nebudu, protože mi to nepřijde zajímavé, aspoň ne v tuto chvíli.
Dále také pokračuje příprava na maturitní práci, což už mě vyčerpává...na druhou stranu aspoň za něco si můžu být vděčná - za svoji lenost vymýšlet si něco složitého, protože vím, že bych to jen horko-těžko mohla následně zvládat. S 39-41 hodinami týdně, dojížděním celkově cca 3 hod. denně a vstáváním nejčastěji v pět ráno se z toho vážně začíná klubat pěkná pakárna.
Taky už jsem pomalu začala uvažovat o sehnání nějakého toho nového potkaního miláčka. Je to takové prázdno. Když se vrátím domů, tak sice absolvuji vítací rituál se psem, ale už se nemůžu jít mrknout, co dělá Božka. Už to sice docela přebolelo, ale prázdno se lusknutím prstů nevyplní.
Včera jsem se dozvěděla, že jsem byla přijatá mezi členy na blogu fotografia.blog.cz, za což můžu jen poděkovat, zvedlo mi to náladu a doufám, že budu co nejdříve schopná se aspoň minimálně do chodu klubu zapojit...
Mé literární snahy, což se týče blogu trochu omezuje "hra na redaktorku" na již zmíněném novém webu pro mladé slečny. Chcete-li se někdo podívat, jaké poklady mi tam vyšly, mrkněte SEM. Předem ale upozorňuji, že je to prostě web "pro holčičky", čemuž jsem se přizpůsobila, což znamená, že nejsem žádný zázrak, teprv se učím, procvičuji a za některé "články" se stydím už teď. A největší perly ještě nejsou publikované.....to bude mela.
A na závěr, aby ty útržky byly kompletní, doma nefunguje internet :)).

S dovolením se ještě pochlubím, pořád z toho mám radost :).

Děkuji každému, kdo měl sílu to celé přečíst, protože to jsou jenom bláboly. Mějte se všichni krásně a užívejte si nastávajícího Jara.

Pac & Pěstí Metteorwa

Boženka

16. února 2012 v 17:28
Tak šel čas s Božkou...
 
 

Reklama