Zápisky

PF 2012

31. prosince 2011 v 19:25

Přeji všem to nejlepší do nového roku.
[jsem tek stručná protože mám na spěch ;)]

Fotograf roku Junior, žádná čubka z Reflexu

21. prosince 2011 v 21:26

Tak to mám přímo černé na bílém. Teď už se mi zase vrátila radost z vítěztví. Vážně mám velkou radost. Trošku mi to bohužel kazí fakt, že předchozí vítězka v mé kategorii měla o mnoho bodů více, snad i druhé místo mělo víc bodů než já, což poukazuje na to, že byl nejspíš slabší rok. V předroční konkurenci bych asi neměla šanci. Ovšem, nic to nemění na tom, že letos jsem to vyhrála já a mám se tedy z čeho radovat. A tomu "Francouzovi" - spekuluji o tom, jestli není spíš Valon, mluví sice francouzsky, ale je modrooký zrzek - chci koupit aspoň flášu nějakého dobrého vína. Určitě si dá. První výtisk se svojí fotkou už dostal a měl velkou radost, ale to jsem ještě nevěděla jak to dopadne. Bohužel jsem ho v Mostecký už dlouho neviděla, tak nevím, jak se mi to s tím vínem zadaří.
Zítra se sice stejně učíme, ale vrátím se ze školy dost brzo, abych splácala "fotočlánek" ze Sapy a mohla zpracovat fotky z Václavského náměstí na téma Havlovy piety - bohužel je to pořád jen spekulace.
Na závěr aspoň ukážu jednu fotku ze Sapy...

Ps. mám už i fotky z posledního filmu, ale nějak jsem se k tomu ještě nedostala...
Pps. a rozbil se mi expozimetr na Zenitu....Do prdele!!!

Pac & Pěstí Metteorwa

A tak...

18. prosince 2011 v 20:33
Omlouvám se za neuvedení "slíbeného" fotočlánku o Sapě. Ono nevinné slovíčko "možná" naznačovalo, že to není úplně jisté. Včera jsem měla workshop (manekýnovala jsem) a krátkou návštěvku u ségry, tak jsem to nestihla s tím, že dnes to napravím. Jenže, měla jsem dneska několikahodinovou práci s fotkami pro jednu ze tří studentek z Vošonu (pardon, já nevím, jak se to píše), kterým jsem minulou středu fotila modely ke zkouškám (fotit 8 hodin v kuse je fakt sousto, zvlášť když vstanete v 5 - do školy - a vrátíte se domů v 11 večer). Protože jsem se celý týden nevyspala déle než čtyři, výjimečně pět hodin denně, to se mnou po dokončení poslední z dvaceti fotek seklo a musela jsem si jít na dvě hodiny lehnout. Navíc smrt Václava Havla mě ochromila dost na to, abych na nějakou Sapu neměla vůbec náladu, chvilku jsem si pobrečela a večer strávím zase jednou nalepená u televize. Dnes už jsem asi moc unavená, ale jsem ráda, že chodím venčit psa na Kampu, i tam se Havlovi dnes večer skládá pieta. Zítra večer, cestou ze školy, se také chci zastavit na pár jeho pomníčcích a udělat nějaké fotky, dnes už na to nemám. 18. 12. už nemá pouze můj zesnulý táta svátek, od teď to je i den, kdy zemřel Václav Havel. Nevidím v tom nějakou ironii, jen náhodu, díky které snad už nikdy na tátův svátek nezapomenu.
Pac & Pěstí Metteorwa

Rozhovor a nějaký cvak

23. listopadu 2011 v 16:06
Nedávno jsem dávala rozhovor jedné slečně, která občas píše na server 123modelky.cz - vcelku často se tam objevují i rozhovory s nějakými blogerkami, a tentokrát padla rána na mě. Musím říct, že když jsem uviděla adresu stránek, trochu jsem se vyděsila, co je to zač. Jen si zkuste říct nahlas "raz dva tři modelky", pro lepší představu :). Ovšem otázky mě moc mile překvapily a blábolilo se mi dobře. Chvíli trvalo než to bylo na stránky odsouhlasené, takže už je to měsíc, co jsem rozhovor dávala. To je tedy dost času na to, abych už začala kroutit hlavou nad tím, proč jsem tohle a tamto napsala tak, jak jsem to napsala, když by to určitě šlo lépe. Nu což.

Fotka je prakticky vyhozená ze starší Arančí série, ale nakonec mi přecejen připadá docela zajímavá, taková akční. Jinak mám už zase rozfocený film skoro do půlky a taky (kupodivu) pár nových nápadů pro zatím tutlanou sérii s Herculem - to "c" je tam asi lepší, spojitost s tím bílým, břečkoidním lepidlem byla moc okatá.
Užijte si zbytek dnešního špatnonáladového dne.

PS. odkaz přímo na rozhovor TU


Pac & Pěstí Metteorwa

Barvy černého kontinentu

11. listopadu 2011 v 12:39
Takové obyčejné povídání o útrapách příprav na závěrečnou maturitní práci.

Výstava Gitana Andaluz

26. října 2011 v 21:31
Hezký večer. Před několika málo hodinami jsme s panem J. instalovali výstavu v Zanzi baru na Malé straně. Pamatujete si moje fotky ze Španělska? Nu, tak tohle je z toho samého výletu, až na to, že jejich autorem je Gesait a na fotkách se podílím pouze jako modelka. Výstava trvá do konce Listopadu, kdo by měl cestu kolem, nebude na škodu se dojít mrknout. Tímto Vás tedy vlastně tak nenápadně na onu výstavu zvu ;).
ps. zítra snad vložím nějaké nové výcvaky a v nejlepším případě malé povídání o občasném fyzickém utrpení modelek, nebo další krátké povídání o přípravě na závěrečnou maturitní práci


Nálepka nalepena zpět aneb Akty X.

9. října 2011 v 14:16
Třetí ročník Akty X skončil. Zase mám nějaké drobnosti do síně slávy (žádná fotka se mnou nic nevyhrála, ani žádná moje fotka)...ovšem, což se týče těch, co byly vybrány na závěrečnou výstavu k příležitosti vyhlášení výsledků, byla jsem tam šestkrát - jako šestou počítám svoje "Drama u špajzu". Také v čísle Reflexu, kde jsou výsledky jsem dvakrát jako modelka, i když, opět...žádná z těch fotek nic nevyhrála, za to některé ty výherní jsou směšně malinké, což jsem úplně nepochopila. Některé výherní se mi velice líbí...u jiných mi zůstává rozum stát, proč zrovna tahle, když jsem tam viděla lepší (neobjektivně tedy)...ale ono je to tak vždy. Vernisáž pochopitelně nic moc, spousta lidí, málo vzduchu, zmatek. Bohužel i výstava narozdíl od té minulé...pardon, ale propadák. Nechci to dlouze rozebírat, jen...fyzická fotka je fyzická fotka. Blikající projekce všude po prostoru sama o sobě není špatný nápad, ale fotky to zkresluje a nic si z nich neužijete. Nepopírám že byla ohromná sranda si hrát se stíny a šťourat se v nose, štípat se do bradavky atd. (pan šéfredaktor na mě tak divně koukal, asi si myslel že jsem utekla z nějakého ústavu). Třešnička na dortu byl následný rozhovor. Chápejte, mě to samozřejmě drbe ego, ale nikdo mi nic předem neřekl, neměla jsem žádný čas na rozmyšlenou. Že to pujde natvrdo na kameru, že nebudu mít ani chvilku na rozmyšlení odpovědi a budu muset odpovídat z fleku a okamžitě, to mi došlo, až když na mě ta kamera mířila a řeklo se že točíme. Vzhledem k tomu, že mám od útlého dětství navíc ještě lehčí vadu řeči, jsem myslela že mě klepne. A napitá jsem ještě do toho byla. Nu což, naštěstí je to hodně sestříhané a ty největší bláboly vystřihnuté, takže fajn...ještě rozmazat xicht a předabovat odpovědi někým normálním a bylo by to fajn.

odkaz na "rozhovor"


Pac & Pěstí Metteorwa

Hurá na vernisáž

3. října 2011 v 20:28
Zítra večer bude vernisáž Reflexu v rámci soutěže Akty X. Oficiální výsledky budou otisknuté až ve čtvrtek, tedy v příštím čísle Reflexu. Ovšem, logicky počítám s tím, že zítra se budou slavnostně vyhlašovat. Přišla mi pozvánka, protože tam budu mít vystavenou fotku (nejsem si jistá kterou). Nic sem nevyhrála, aby si nikdo nemyslel, tyhle věci se totiž výherci dozvídají v dostatečném předstihu. Ale na vernisáž se těším, chlast za dáčo, určitě pár známých. Bohužel díky tak stupidnímu nápadu jako dělat vernisáž v úterý si to zase asi tolik neužiju. Popravdě nevím co máme za týden, takže nevím, jestli si ve středu přispím a budu vstávat až v sedm, nebo bude klasické vstávání v pět...to budu muset zjistit. Ono se to řekne, že se jeden den můžu ulejt...jenže, u nás se hlídá docházka chrobným způsobem, to zaprvé. Zadruhé, stačí něco tak stupidního jako např. "enko" z těláku a nepřipustí mě k maturitě...tákže, myslím že je jasné oč mi jde.
Jinak, nic není o moc lepší. Pořád jsem stejně troskoidní. Pomalu začínám mít strach, že to není jen tak, že jsem třeba "určitým způsobem" nemocná. Jenže, jen jestli to neni jenom nějaká výmluva že...


Pac & Pěstí Metteorwa

Nadpis by byl příliš dlouhý

25. září 2011 v 14:38
Zdar. Před asi dvěma hodinami jsem dodělala fotky z Paříže. Bylo by sice fajn, kdybych ještě dnes dokázala dát dohromady článek s fotkami z prvního dne, ale bohužel, zaručit to nemůžu. Mám ale navíc jednu veselou novinku. Včera jsem si totiž, vlastně jen tak z rozmaru skočila do Fotoškody pro dáreček k svátku. Kdysi jsem fotila na kompatíček Canon A590 IS, tehdy to byl nejlevnější dostupný kompakt s plným manuálním režimem. Ten se mi ale po čase rozbil (neměla jsem tehdy hold stativ...). To už jsem měla dost naspořeno a vyděláno na mojí současnou, opráskanou zrcadlovku z druhé ruky, s 50mm pevným objektivem. Už tehdy jsem ale doufala, že můj malý pinďa bude mít následovníka, abych mohla mít něco malého a šikovného stále při sobě, což s velkou, těžkou a drahou zrcadlovkou pochopitelně nejde. Bohužel, pinďa žádného následovníka nemá. Ovšem i tak se mi podařilo sehnat nejlevnější kompakt s plným manuálním režimem, jaký je k mání v současnosti. Lehce paradoxní na tom je, že jeho původní cena, když byl nový na trhu, byla celkem o dost vyšší než pinďova. Naštěstí už je ale na trhu dost dlouho na to, aby slevil, navíc byla ve fotoškodě akce, díky které jsem k němu dostala 16Gb paměťovku, což mi přišlo velice vhod. Jedná se o Canon SX130, překřtěný na Ťunťu.
Už jsem si zvykla na kvalitu obrazu u zrcadlovky, takže pochopitelně z obrazové kvality malého kompatíku nejsem celá hotová, ale na takového Ťunťu to je fajn obraz. A to ještě musím podoktnout, že můj nový malý společník má vyšší rozlišení než můj miláček Nikon.
Nu což, už jsem si Ťunťou stihla docela pohrát, tak vám sem dám nějaké první, testovací ukázky. U většiny jsem se pustila do výraznějších (hlavně barevných) úprav, některé jsou ale zcela netknuté. A hlavně, nic v tom nehledejte, jsou to jenom kytky. Ovšem, dvě fotky se mi líbily natolik, že za chvíli můžete čekat dvě první sólovky od Ťunti.
foto pod perexem

Už se to peče, zase...

20. září 2011 v 20:23
Hezký večer všem. Dnes dopoledne jsem se asi po čtrnácti hodinách v autobusu vypotácela na Černý most. Bylo to krásné, ať počasí přálo nebo nepřálo, bylo to krásné. Jsem plná dojmů, nových informací, zážitků a utahaná jako kotě. Nachodili jsme určitě pár desítek kilometrů (asi ne víc než padesát, odhaduju, ale stejně jsme toho našlapali dost). Nikdy by mě nenapadlo, že se toho dá stihnout tolik za relativně krátkou dobu. Jako správné děvčátko na výletě do slavné Paříže jsem si přivezla nějaké módní doplňky a víno (sýr jsem si odpustila). Nepřivezla jsem ale ani jednu obligátní Eiffelovku. Ovšem velký podíl na tom má to, že jeden bývalý mámin žáček byl francouz. Kdysi přivezl celé třídě i mamce tyhle typické klíčenky a zbylo i na mě, tak proč bych domů vozila něco, co už máme. Fotek mám více, než jsem myslela a asi je rozdělím do několika článků (pravděpodobně podle dnů). Bude to ale chvíli trvat, ale snad se máte na co těšit.

Pac & Pěstí Metteorwa

Šípkové rozloučení

15. září 2011 v 10:52
Dnes k večeru odjíždím na školní výlet na pár dní do Paříže (občas je ta naše škola docela fajn). Doufám že přivezu pár pěkných fotek, ale taková nálož jako ze Španělska to nebude. Užijte si tedy víkend, přežijte zbytek pracovního týdne a buďte tady hodní :).
Na rozloučenou sem naházím nějaké šípkové výcvaky (zase šípky uff). Některé mají trochu popohnaný kontrast, dvě jsou zcela čisté - jpg z netknutého RAWu.







Pac & Pěstí Metteorwa

Výtisk bez nahoty? Ano!.....

30. srpna 2011 v 21:21
Mám zase jednou dobré zprávy. Aspoň pro mě dobré zprávy. Mám nový výtisk k naskenování do "síně slávy". Až ho budu mít, dodám, stejně jako ten poslední z Reflexu, který jsem slíbila už někdy dávno, ale ještě jsem ho nedodala. A nejlepší na tom je, že mi poprvé otiskli fotku, která není jedna z mých úchylných inscenací. A další dobrá zpráva je, že otisknutá byla proto, protože je to vítězná fotka sedmého kola soutěže Fotograf roku v kategorii junior. Nic to sice neznamená, ale člověka to stejně potěší. Jednalo se o kolo s tématem "Tak to je náš život!", a jsem moc ráda, že jsem uspěla zrovna v tomhle kole, i když jenom jako junior. To mi tedy trošku zvedlo náladu, i když jsem nadále dost troskoidní. Rozebírat to tu nebudu, ale ventilovat by se to asi trošku mělo a blog je ideální místo. Prostě je to teď všechno takový na hovno. Radši toho nechám.
Když už jsem zmínila síň slávy, tak jsem tam přidala odkazy na nějaká videa. Jedno je takové "backstage" z focení a druhé je videoklip pro kapelu. Jako s hérečkou se mnou byl Jiří Růžek celkem spokojen, ale mně to připadá dost nechutný :). viz. Deadbeat Song. A tak teda i to druhé: Come Closer. Jen se mrkněte, ona je to popravdě dost sranda.

Nakonec ukážu tu mojí vítěznou a račte komentovat ;).


Pac & Pěstí Metteorwa

Asi mě to bolí víc než ji

11. srpna 2011 v 18:25
Vyprávění o potkaní dámě viz. pod perexem

Jsem troska...

31. července 2011 v 12:24
Dnes ráno vyšel nový rozhovor na Srdci blogu. Trochu mě to nakoplo zase něco s blogem dělat, nějak mi chudáček poslední dobou zahnívá. Nejsem zrovna v nejlepším období ani rozpoložení. Zklamala jsem sama sebe, což je podle mě jedno z nejhorších zklamání. Nálady se u mě střídají jako na houpačce, chvíli je mi na umření, pak mi nějaká prkotina zvedne náladu.
Bohužel to je jen takové to chvilkové zvednutí nálady, co brzy vyprchá. Opravdu šťastná jsem byla ve čtvrtek, nejvíc ale asi v pátek ráno. Už je to pryč a asi se to nikdy nevrátí a já prostě nikdy nebudu šťastná dýl než den. Ani si to nedokážu užít a ve štěstí obvykle brečím. To nedělá zrovna ten nejlepší dojem, já nemyslím tu decentní kapičku co steče po tváři ale hýkání a křeče. Je sice pravda že je pak to štěstí mnohem intenzivnější, ale ventilovat ho evidentně neumím. Štěstí z něčeho, z čehokoli, mě provází jen minimální dobu, pokaždé ho musím hledat znova, ale sama v sobě jsem ho nenašla nikdy. Smutek z čehokoli mě provází roky a narážím na něj pořád...hnízdí a hnízdí. To je nějaká nemoc? Nu což, nechám toho, je to hnusný psát takový věci. Nějaké nové fotky v záloze mám, ale nejsou to žádné extra pecky. Opustila mě chuť se pouštět do nějakého pořádného focení a když už nafotím něco nového, tvrdne to aspoň tři dny ve foťáku, než se uráčím s tím něco dělat. Ale snad to aspoň na chvíli zase přejde, říká se že všechno vždycky přejde...jenže mě to vždycky přejde jen na chvilku a hnízdí to dál.

Ukážu aspoň jednu fotku, vlastně je to poslední fotka co jsem doposud udělala. Není to nic moc, světlo pěkné, střechám mokro sluší ale je tam spousta rušivých elementů, ale v tomhle úhlu výhledu na Pražský hrad se jim vyhýbá těžko a na displeji jsem to ani pořádně neviděla. Vlastně je ta fotka až na krásné odlesky na střechách vpředu úplně naprd. Ale osobně z ní aspoň cítím takovou tu náladu...

Už se to peče

21. června 2011 v 20:13
Tak mám nějakých snad šedesát fotek hotových. To znamená, že v přepočtu udělám minimálně ještě jednou tolik, možná. Začíná to být dřina, je jich nějak hodně :). Tím se dostávám k tomu, že ani jedna z nich není "označená". Začínám pomalu uvažovat o tom, že si dám další práci navíc s tím, abych každou fotku podepsala. Nedávno mi totiž jedna holka zkopírovala celý článek fotek. Nemůžu popřít, že jsem byla i trochu polichocená, ovšem kazil to ten fakt, že na férovku vydávala moje fotky za svoje, a já se najednou stala kamarádkou nějaké krávy a z mojí staré Boženky se stala Žofka. Za to bych jí nejradši palici ustřelila, Boženka je Boženka a vždy bude a já nejsem žádná její kamarádka (k fotkám napsala něco ve smyslu jako že fotila potkanku své kamarádky Žofku). Ovšem jsem to vzala s klidem, měla jsem zrovna dobrou náladu a takovou nánou jsem si ji zkazit nenechala. Samozřejmě jsem článek okomentovala, ale pouze s nenápadnou narážkou. Pochválila jsem ji, jaký je talent a jak jí závidím její bezmeznou drzost. Bohužel jsem se nedočkala reakce, velice brzo po odhalení byl blog smazán. Slečinka se totiž hlásila se "svými" fotkami do fotografického klubu tady na blogu, díky čemuž také k odhalení došlo. Samozřejmě jsem nebyla jediná, od koho kopírovala, tím si jsem jistá. Měla tam i nějaké svoje fotky, předpokládám totiž že ty nejhorší, co neuměla ani zmenšit (pouze u některých fotek se to hodí, tyhle za to moc nestály), fotila sama. Ano, to jsem řekla hnusně, ale člověk se naučí fotit tak, že cvaká a cvaká dokud se nevycvaká, ne tím, že si občas od někoho zkopíruje jeho fotky, aby tam taky měla něco lepšího, než umí sama. Samozřejmě ta její hláška v menu že všechno na jejím blogu je autorské a její tvorba mě opravdu rozesmála.

Tak jsem si aspoň měla zase na co postěžovat. Stává se to na blogu denně a není to nic výjimečného všeobecně na internetu. A protože jsem nedočkavá, dám vám sem aspoň jednu z fotek, nějakou neutrální z které toho moc nepoznáte :).



Pac & Pěstí Metteorwa

Nervy v kýblu

7. června 2011 v 13:11
A to doslova. Nebudu tu vypisovat co všechno jsem za posledních pár dnů musela "stíhat", ale bylo toho dost a připadám si jako chodící mrtvola. Nohy mě ještě nesou, ale poslední dva dny cítím jak se mi klepou a sotva stojím. To se pak musí prostě jenom chodit a chodit, pokud možno co nejrychleji. Možná to trochu přeháním, ale prostě si tak připadám. To je taky jeden z důvodů, proč se tu dlouho nic nového neukázalo a taky popravdě neukáže. Ale nejedná se o žádnou katastrofu. Jen tu prostě nějakých deset dní nebudu, budu v rámci možností odpočívat a pravděpodobně i hodně fotit. Ovšem s trochou snahy ještě dnes možná přidám jednu novou fotku a tramtarará, hlavně taky nový scan do Síně slávy. Nedávno totiž v Reflexu vyšel výběr z kategorie "akt v ateliéru" v rámci soutěže Akty X. Otištěna je "snad" nejlepší desítka podle hlasování čtenářů na internetu a tři vybral Šibík (kdo neví kdo to je, tak si to vygůglí). Právě jedna z těch tří, podle výběru pana fotografa je moje. Sice ji otiskli mrňavou, ale je tam, pod ní moje jméno a žádné zkomolení se taky nekonalo. To je prosím důvod, proč se mi dnes zase jednou na chvíli nadmulo ego, které rychle propadne až do hlubin, až se dnes nemožně ztrapním ve směnárně, neseženu ty pitomý bambusový žabky, nestihnu dodělat práci pro paní učitelku na dějiny umění, před špinavým nádobím uteču k televizi, při podestýlání Boženky ji omylem vyhodím do popelnice i s pilinama a následně zjistím že mi při balení chybí nějaká velice důležitá věc a seknu sebou. To jen, abyste věděli. Za překlepy, hrubky a jiné zrůdnosti se omlouvám, ale mozek mi funguje tak nějak napůl, tak buďte pro dnešek výjimečně shovívavý. A mějte se tu hezky.
Pac & Pěstí Metteorwa

Jak nám jde první Máj...

1. května 2011 v 13:03
Nemám pro vás nic nového, žádnou novou, a už vůbec zajímavou podívanou. Přes týden jsem nenacvakala ani prd. Ale aspoň informativně, plánovaná serie má o fotku víc, což je fajn. Ale zatím nic neukážu. Chtěla bych z toho tentokrát vyždímat něco víc. Dvě hotové fotky jsou zatím málo, i když tento pátek to vypadá slibně na třetí fotku a kdo ví co budu přes týden vyvádět za skopičiny. Jinak, když je ten první Máj, dostala jsem polibek kolem sedmé ráno v autě pod odkvetlým stromem. To je totiž pravá romantika, tak uvidíme, jestli se pujdeme večer odrovnat do hospody :). Co na tom, že zítra vstávám do školy, tohle pondělí začínáme ve škole o hodinu později, tak budu vstávat až v šest.
Mimochodem, bylo mi ctí odpovídat na otázky, pro některé z vás možná známý blog, "ptame se". Kdo chce, nechť se podívá přes odkaz níže. Blog zatím funguje kratší dobu, ale už teď tam najdete více rozhovorů, z nichž některé opravdu stojí za přečtení.
Ovšem, protože je "článek" v celku o ničem, přidám aspoň jědnu fotku. Je to jedna z těch, co jsem téměř před rokem fotila na film. Není zrovna dvakrát povedená, ale mám z ní docela příjemný pocit.


Pac & Pěstí Metteorwa

Síla hlasu

30. března 2011 v 19:02
Venku se nám začalo dělat celkem hezké počasí. Už to vypadá, že zima doopravdy začíná ustupovat. A já zase chci něco psát, protože mi v hlavě utkvěla, podle mě, celkem zajímavá myšlenka. O tom, jak lidé posuzují druhé podle vzhledu, se píše často, vlastně je to snad nekonečné téma. Mně ale připadá, že velmi důležitou součástí povrchního hodnocení člověka je i jeho hlas. Dokonce může přebýt vzhled a přiměje Vás z fleku k jinému pohledu.
Dobrým příkladem může být Ted Williams*, bezdomovec s božským hlasem. Možná byste na první pohled očekávali chraplavý hlas, nebo špatnou artikulaci. Jenže jakmile Ted začal mluvit, mnoho lidí, podle mě, určitě aspoň na okamžik strnulo v údivu. Nádherný, hutný, sametový hlas a krásná artikulace z něj udělali malou hvězdu. A nejen internetovou, na základě svého "daru" konečně sehnal práci, pro kterou je jako stvořený. Bohužel, to může být i opačně. Nám, blogerům, může být srozumitelným příkladem Natalie Sadness. Kdo ví, jestli by se okolo ní rozpoutal takový rozruch, kdyby nepištěla tím svým směšným hláskem s přihlouple znějící intonací.
Hlas ale může klamat, jak vyplynulo z malého pokusu, který jsem kdysi viděla v televizi, sexy svůdný hlas může klidně patřit lidem, obecně posuzovaným jako nepřitažliví. A každý se jistě už setkal s krásnou dívkou která jen zapištěla svým protivným hláskem a měli jste chuť před ní utéct.
Vzhled se dá určitým způsobem ovlivnit. Hlas jako takový bohužel ne. Aspoň já o ničem nevím. Jediným způsob je mít trpělivost. Mně taky naše třídní zpočátku byla nesympatická a trochu mi lezla na nervy. Mohl za to její hlas a pečlivá, občas lehce zdlouhavá intonace, která mě prostě rozčiluje. Jenže když jsem si zvykla, začala jsem ji časem mít jako učitelku ráda. Mnohdy prostě stačí jen zvyk a u hlasu to nejspíš platí taky.
Sama svůj hlas posoudit moc nedokážu, přece jen se logicky slyším jinak, než mě slyší okolí, vlastně, všichni určitě známe svoje zhrození nad poslechem svého hlasu z nějaké nahrávky.
Na závěr žádné moudro, ani ponaučení. Jen jsem ráda, že jsem zase jednou něco napsala. A podvečerní měkké světlo je jako pohlazení, tak si ho užívejte.

Pac & Pěstí Metteorwa


To se teda pochlubím...

28. března 2011 v 15:55
No to byste nevěřili. V rámci třetího ročníku soutěže Akty X občas vychází článek s výběrem přihlášených fotografií. V retro fotkách jsem měla špajz, a teď v pouličních tam mám jako manekýna fotky od tří fotografů a navrh ještě dva autoportréty, no prostě frajerka sem :)). ODKAZ

Nuže, to jsem se pochlubila, a teď, aby toho nebylo málo (jak jsem si všimla, pro někoho už to novinka není) Mám teď ve Fotovideu otištěnou jednu svojí fotku v rámci výběru z kategorie "umělecká fotografie" na photoextract.com. Scan už mám, co nejdříve ho dopním do Síně slávy i s těmi zbylými, na které jsem pozapomněla. Scan bohužel musí být černobílý - při scanování se na fotkách utvářely jakési odporné žluté pruhy a nešlo s tím nic dělat, možná nějaký zvláštní tisk kvůli ochraně právě proti scanovábí, pche. A pro ty, pro které to opravdu novinka je, jedná se o fotku Medvídek II., kterou tu najdete v rubrice Experimenty, aspoň myslím.

A protože jsem se teď jenom odporně chlubila, přidám malou ukázku z filmu. Je to taktéž fotka z minulého jara, kdy nám kvetly kytičky, bohužel kompozičně nic moc, ale první pokusy jsou první pokusy...;)
ps. pouho pouhý scan bez žádných úprav


Řádění blogerské

16. března 2011 v 22:31
Tak jsem dostala chuť na pár řádků a taky zase jednou provést něco s blogem. Přidala jsem jeden nový, stálý článek, s roztomile nadneseným názvem "Síň slávy". Je to spíš takový článek pro mě, na drbání ega :)). Kdybych já blbka všude nezašantročila všechny ty diplomy za výtvarné soutěže, co jsem dostala jako děcko, mohl být trochu košatější (a méně nahatý)...nu což. Jinak se o víkendu chystám na nějaké to pořádné focení. Popravdě jsem to měla v plánu už ten víkend minulý, ale nějak jsem ani v sobotu, ani v neděli, nebyla schopná vstát dostatečně brzo.
Taky chystám ještě jeden článek, "typově" podobný tomu předchozímu. Zatím si ho nechám jako překvapení, než to dám nějak dohromady. Myslím že těm, co sem rádi chodí, by se to mohlo líbit, ale upozorňuju Vás, že žádný velký "boom" se konat nebude. Jedná se jen blbůstky pro radost, ale jak je známo, mnoha lidem takové blbůstky opravdu radost udělat dokážou (osobně bych toho ráda dosáhla).
Jinak si děcka užívejte přicházející jaro, je fajn vyjít z domu, aniž by mi zatrnulo mrazem.
Pac & Pěstí Metteorwa
 
 

Reklama