Zápisky

Bokeh

5. března 2011 v 15:34
Tak a je to tu. S velice ostudným zpožděním. Měla jsem na práci nějaké věci, nechtělo se mi patlat s článkem a hlavně, když jsem se do toho asi tak před týdnem chtěla pustit, zjistila jsem, že ony ilustrační fotky, co jsem chtěla použít, záhadně zmizeli tj. někam jsem je prostě ztratila. Tragický na tom ovšem je, že popravdě si nejsem jistá, co vlastně psát, našla jsem nějaké články, které všechno osvětlují, tak proč bych měla papouškovat.
Oukej, pár základních věcí pro začátek, které stejně většina z Vás zná.
více pod perexem

Vzdávám to, ale jen na oko

29. ledna 2011 v 15:49
A myslím to vážně. Už to nevydržím. Odteď jsou komentáře moderované, proč? Protože už mě to nebaví. Jak já jsem se naivně radovala, že jsem zase něco nafotila. A co že se stalo? Z prvních pěti komentářů byly čtyři pouze trapné, naivní a hnusné reklamy. Mnohem raději si dám práci s tím nastavit po zveřejnění článku komentáře na moderované a postupně je autorizovat, než ztrácet čas s mazáním těch keců. Možná jsem příliš hrdá na to, abych nad tím mávla rukou, ale opravdu mě to unavuje a uráží. Už to není jen občas, změnilo se to v pořád. Pokud to někomu ovšem nestačí a bude si snad dokonce myslet, že jeho reklamu zveřejním, nebo na ni budu reagovat, mýlí se a to dost šeredně. Nejen že tady jeho reklamu nikdy nikdo neuvidí, ale blokaci IP se stejně nevyhne. Stojí Vám to za to, naivní děvčátka?

Co je to s Váma holky?

23. ledna 2011 v 16:34
Žasnu, ale nedivím se. Dává to smysl? Já vím, asi moc ne. Myslím že každému už pomalu dochází, o čem chci psát. A komu ne, ten je šťastlivec který o ničem neví, a co je hlavní? Vědět ani nemusí, protože dle mého o nic nepřichází. Krásná.cz, velmi často přezdívaná Hnusná.cz mnoha blogerkám (omlouvám se za diskriminaci blogerů mužského pohlaví, ale myslím že oni to tolik snad neřeší) nadzvedla mandle a to hodně vysoko. Co pak mají být dilinky z trapných blogísků blogařská elita?
Já to nevím a nechci tu házet všechny do jednoho pytle. Z oné elity "znám" jen pár dívek. Ač nejsem fanynka tkzv. dívčích blogů plných kosmetických rad, článků o tom, co jsme si koupily za hadříky atd., přesto bych si dovolila zastat se dvou z oné údajné elity. Jedná se o Lucku Schubert, nyní vystupující jako Lucie Honest a Adelinne. Nehodlám tady nikomu lízt do prdele, navzájem své blogy pravidelně nenavštěvujeme a nejsme žádné "blogové kamarádky", ale s odstupem znám blogy obou z nich, i tak jsem si skoro jistá, že ani jedna z nich není hloupá dilina. U jedné jsem přečetla nějaké články, u druhé se zase podívala na nějaká videa. Buď jsem se zamyslela, nebo jsem se aspoň pobavila a to nemyslím ve zlém slova smyslu. Ve skutečnosti jejich blogy nejsou můj šálek čaje, ale ony si podle mě tvrdou kritiku prostě nezaslouží, jsou to podle mě chytré holky se svým názorem, bez potřeby budovat si image mrchy, zlé holky, nebo čehokoli jiného, aby byly zajímavé. Pro mě jsou pravým opakem naše Léjdy a Terezka Červená. Nehodlám je soudit jako lidi, protože osobně je neznám, ale což se týče jejich blogování, vadí mi taková ta zahleděnost sama do sebe, určitá arogance a nekonečné konkurenční boje mezi blogerkami tohoto typu. Ovšem koho by nezkazila ta vysněná vysoká návštěvnost? Připadám Vám snad já namyšlená? Upřímně doufám, že to tak není a nebude. To že jsem jako děcko vyhrála pár těch výtvarných soutěží (včetně mezinárodních), měla jsem otištěné své fotografie v časopise, jednu fotku jsem měla vystavenou na Staroměstské radnici, byla jsem na titulce Reflexu a jako modelína jsem se objevila v dalších několika vydáních časopisů a na pár výstavách, včetně krátkého rozhovoru v časopisu jako jedna z šesti nejfocenějších modelek v nejmenované fotografické soutěži nemění nic na tom, že jsem jenom člověk. Stejně jako Vy. A co z toho pro mě vyplývá? Kašlete na ně. Kromě vysoké návštěvnosti a mnoha hnusných komentářů na jejich blozích jim nemáte co závidět, to mi věřte...

Pac & Pěstí Metteorwa  

Rychlovka, tuctovka nezajímavá

16. ledna 2011 v 19:26
Hlásím jen proto, že mám nějaké neposedné prsty, a chtěla bych aspoň trochu potěšit ty, co mě tak trochu poprosili o článek týkající se bokehu. Nezapomněla jsem, ale chci aby ten článek dával trochu smysl a nebyl napsaný jen tak z hecu. Udělala jsem ovšem další pokrok, a to že jsem nafotila ilustrační fotky, které mi hodně usnadní pokusy o vysvětlování něčeho, o čem se sama musím ještě důkladněji informovat. Naštěstí jsem ve svém portfoliu našla dost fotek, které se dají dobře použít jako další ilustračky. Na to ovšem není tolik času, ale jarňáky se mi blíží, tak se snad dočkáte a doufám, že mým výkonem nebudete zklamáni, v horším případě znechuceni :). Celý víkend jsem totiž trávila mimo Prahu, mimo počítač a internet (zkuste to, i když jenom na dva dny, je to paráda ;). Nenafotila jsem ovšem nic, za to jsem se parádně přepapala (nesporná výhoda babiček, škoda že já už dávno žádnou nemám). Tolik tedy k bokehu a víkendu. Další novinka je že...tramtarará, mám svůj vlastní stativ. Velbon 2000, těžkej jako prasátko, ale o to je aspoň pevnější. Fotku zatím nemám, ale někdy se určitě moc ráda pochlubím, co jsem si za 1750,- pořídila za fešáka. Do blízké doby mám taky naplánovanou jednu hodně drsnou fotku, na jejíž realizaci se opravdu těším, předem ale vím že to bude velká makačka a možná i hodiny práce, tak aby ten výsledek potom stál za to...
To bude prozatím asi vše a přeji Vám stažené žaludky, horečky a ranní nevolnost, až zítra ráno zazvoní budík a roztříští vaše sny na střepy, které štěstí nenosí...

Odkdy si píšu na blog deníček?!
Pac & Pěstí Metteorwa

Jsem parodována

12. ledna 2011 v 20:45
Dokolečka dokola omílané téma. Všechny vás to už musí pěkně nudit, ovšem tímhle jsem se pochlubit musela. Fotku mi poslal Standa a já se nestačila divit (bohužel jsem se zapomněla zeptat, kde ji vlastně našel), už je to pár těch týdnů zpátky. Což mi připomíná, že bych to měla ukázat i samotnému autorovi fotky :). Sice se mi z pána chvílema trošičku dělá nevolno, ovšem nasmála jsem se dostatečně a můžu být hrdá na to, že mám určitě hezčí a méně chlupatý kozy :)).
metteorwa photography

Moje bradavky jsou všude, ale ten sníh je horší

15. prosince 2010 v 19:49
Dlouho, dlouho jsem nenapsala něco hezkého. Ne, že bych obvykle psala hezké věci. Mám prostě jen nutkání se vypsat, vynadávat, postěžovat si, pochlubit se. Předem se tedy omlouvám za vulgarismy, kterým se určitě nevyhnu. Stejně tak za nesmyslnost nebo všeobecnou nenávaznost všeho na všechno. Možná to nevíte, ale dojíždím do školy za Prahu, a to vlakem. V tomhle období je to ovšem hodně vyčerpávající. Na vstávání v pět jsem si jakž takž zvykla. Problém je v tom, že cesty do školy za tmy a ze školy často za tmy jsou zdlouhavé a unavující. Zvlášť když naše výuka probíhá ve třech různých budovách, které jsou rozprsklé do všech stran, každá dost daleko od nádraží a též daleko navzájem od sebe. A ne že by se často nestávalo že přecházíme tam a zpátky, brodíc se sněhem, klouzajíc se po ledu...jako husy na kuličkách. Zvlášť když je někdo takový fanatik jako já a dělá si až na výjimky každý den procházku z nádraží na Malou stranu, pěkně rovnou pod Hradčany. Žádná velká dálka to sice není, ale zkuste si to jít v tom sněžným, špinavým hnoji, smíchaným s ledem a čerstvým prašanem, do toho vítr a vánice, až vám mrzne xicht. Navíc turisté moc neubyli a většina z nich nezná, nebo spíš nerespektuje základní slušnost a ohleduplnost při pohybu v pěší zóňe.
Když už jsem u těch xichtů, před časem vyšlo speciální vydání Instinktu, Fotoextra mu snad říkají. Nejen že jsem se tam po dlouhé době konečně uplatnila zase jako fotografka a mám tam otištěnou jednu svojí fotku, ale patřím taky mezi takzvaných "6 odvážných". Tedy mezi šest modelek, které se na soutěžních fotografiích objevovaly nejčastěji. Proto tedy již nejspíš někde zmiňované focení v šesti, ale také "rozhovory" s každou z nás. Není to nic extra, ale aspoň mám co ukazovat a předhazovat všem okolo, kdyby si na mě někdo vyskakoval. Mimochodem, pokud si někdo pamatuje fotku od Palkoviče, kde vypadám jak Hurvínek, kterou jsem tu nedávno zveřejnila, mám aspoň pro sebe příjemnou zprávu. Ona zmíněná fotka totiž vyhrála celou soutěž, což mi připomíná aférku kdy podobnou soutěž ve spolupráci s Reflexem vyhrála také fotka se mnou. Moje bradavky jsou prostě všude a má to spoustu výhod i nevýhod. Ovšem a hlavně, není to takový poprask, jak si asi všichni myslí. Jen dnes ve škole mě jeden spolužák z vedlejší třídy pošťuchoval, že mě vyděl v Instinktu a to je jedna z malé hrstky mimointernetových reakcí.  
Ovšem není proč dělat aféru, aby se všichni z toho taky neposrali - tím narážím na některé, naštěstí jen internetové reakce na to že MIMO JINÉ se fotím i nahá a nestydím se za to. Protože moc dobře vím že většina těch chytrolínů nikdy nedrželi foťák v ruce, nikdy nestáli před objektivem ale všemu hrozně rozuměj. Tím bych asi skončila, nějak mě to zmohlo a potřebuju si na zítra opravdu odpočinout.  

Pac & Pěstí Mett.

Vernisáž Akty X (Reflex, nahotinky a šáňo zdarma)

8. října 2010 v 17:38
Tak v úterý večer (potom co jsem tam dopoledne byla na design bloku se školou) jsem se zastavila na vernisáž Aktů X. Začátek jsem vlastně prošvihla, přišli jsme s Jirkou asi o deset-patnáct minut později. Slyšeli jsme jen posledních pár slov. Mám tušení že to bylo něco jako "Žižák tu není". Pravda, nebyl, dorazil až skoro ve třičtvrtě na sedm (vernisáž začínala v šest). Ovšem, hlavně že dorazil. Takže když se prostory výstavy začaly trochu vyprazdňovat, zinscenovalo se opožděné předání ceny. Když jsme si tedy zašli s Jirkou na kafe a cigáro, začali nahánět i mě, ať se jdu vyfotit. Mimochodem "to" vpravo je Žižák.
Vernisáž Reflex, foto Tomáš Tesař, http://www.reflex.cz/galerie/kultura/9979/?foto=20
Šišatá hlava, divný vlasy, blbej výraz. Nu což :). Atmosféra byla v pohodě, mohlo to být třeba i lepší, ale taky o dost horší. Mimochodem Jirka měl na výstavě fotku též. Nevystavovaly se totiž jen "oceněné a umístěné" fotografie, ale i pár dalších, které se zalíbily redakci (nebo nějak tak podobně to asi bylo). Nevěděli jsme, která fotka to bude, vlastně jsme oba čekali úplně jinou...ale k mému potěšení a masáži ega jsem na ní byla já, skákajíc z vršku:
foto by gesait
Nebo se můžete kouknout tady.
Tak jsem se trochu vypsala, pochlubila, pro dnešek by to stačilo. Více o výstavě se dozvíte na Reflex.cz. Trvá ale pouze do 10. října. V článku si můžete prohlédnout fotoreportáž z vernisáže, nebo kratší video. A já si asi půjdu vyprat nějaké věci, kalhoty mám zabahněný jako čuně:).

Jak se dneska ráno fotilo...

19. září 2010 v 10:24
backstage

Tak jak teda dopadlo to focení o kterém jsem včera mluvila? Odpověď zní - celkem dobře. Sice se mi ani zdaleka nepodařilo udělat tu fotku, kterou jsem udělat chtěla, ale zase se mi jakž takž povedlo udělat něco jiného. Jisté je, že na to místo se co nejdříve vrátím, ale budu tam muset být dřív, kvůli světlu. Ještě tam moc lidí nebylo, akorát někdo proběhnul kolem, když jsem zrovna s holým zadkem nastavovala foťák :). Jinak jsem na focení měla klid, dokud jsem sbalená už neodcházela, to se to tam najednou začlo trochu rojit. 
Jediný prozatimní problém je, že nemůžu přijít na název ani jedné z fotek. Často se mi stává že název vymyslím dřív, než fotku vůbec udělám, ale teď to nějak vázne a opravdu mi to leze na mozek. Ale já na něco přijdu, stejně jako vždy, jen bude chvíli trvat, než fotky zveřejním, tak aspoň přikládám takovou jakoby ilustračku. A koho to zajímá, byla pěkná kosa a bolely mě nohy :) Tě pic.

Pohádka ze staré Prahy visí na radnici

19. září 2010 v 9:47
Díky Jirkovi, který mě k tomu překecal, jsem se zúčastnila Prahy Fotografické. Více o soutěži, nebo tedy spíše výsledky zde
metteorwa photography
Nijak oceněná nejsem, to bych si moc fandila, ale aspoň, jako mnoha dalším mi fotku vystavili. Výstava probíhá na Staroměstské radnici od 25. srpna do 26. září. Jsem trochu opožděná no, ale zašla jsem se tam podívat až před několika dny. A Od teď budu svoje úspěchy sbírat a uchovávat z naprosto prostého důvodu. Udělala jsem velkou chybu tím, že jsem až do střední svoje úspěchy nijak nebrala moc vážně...což je špatně. Za celou základku jsem posbírala několik umístění a prvních míst v různých výtvarných soutěžích, jenže po všech těch diplomech a "důkazech" jako by se slehla zem. A to je problém, protože každé takové umístění ať v mezinárodní nebo malinké výtvarné soutěži by mi mohlo pomoct při přijímání na výšku. Nu což, teď to musim všechno nějak dát dohromady, ať můžu v budoucnu odvést pozornost od chabého maturitního vysvědčení, pokud vůbec nějaké bude... 
A nakonec ještě velký dík Jirkovi, že mě překecal :)

Pac & Pěstí Metteorwa

Moje srdeční záležitost - hlasování

1. září 2010 v 13:05
Dnes začalo hlasování o fotky v kalendáři Nikon 2011 - Moje srdeční záležitost. Já mám v hlasování dvě fotky:
:)
láska
Pokud se vám fotky líbí, nezbývá mi, než vás poprosit o hlasy. Pokud se chcete o soutěži dozvědět více, klikněte sem
Pro fotky můžete hlasovat zde:

Za případné hlasy moc děkuji předem ;)

Pac & Pěstí Metteorwa

Metteorwa si koupila zrcadlovku

29. srpna 2010 v 14:25
Je to tak. Nevěřili byste kolikrát jsem měla chuť to vzdát a vůbec na to nemyslet. Z minulého léta se mi díky nějakým nesrovnalostem a neschopnosti podařilo utrhnout jen něco okolo 2 000,-. Ale tohle léto se to změnilo. Za ten rok jsem se stala o něco žádanější (jako modelka). Neberte to ovšem jako začínající kariéru či jiné do nebe sahající výhledy. Někteří lidé mi začali být ochotní za focení platit. A tak, nějakým zázrakem se mi čistě z focení podařilo vydělat 6 500,- (celkem čtyři focení). Jak vidíte, žádná závratná suma. Další 3 000,- jsem dostala z honoráře pro Jirku za nafocení účesu do kadeřnické soutěže - přičemž jsem focení díky kamarádovi a spolužákovi napůl zorganizovala a asistovala u něj. To máme 10 500. S ušetřenými penězi ze "sirotčího důchodu" jsem měla po ruce okolo 13 000. Ovšem nakonec, což jsem nečekala jsem z důchodu nemusela vzít ani korunu.
d80
Ve středu jsem na nejmenovaném serveru objevila lákavý inzerát. Nikon D80 s padesátkou objektivem, dohromady 10 500,-. Málo používaný atd. Praha. Jako hysterka jsem byla donucená okamžitě jednat. Hned jsem onomu inzerujícímu psala mail. Odpovědi se mi dostalo ale až druhý den. Za chvíli jsem dostala číslo a okamžitě jsem na něj volala. To, co jsem se dozvěděla mě pobídlo ještě víc. V den kdy jsem psala mail byl onen Nikon málem prodaný, problém byl že kupujícímu nakonec nevyšel čas, ozval se s tím, že možná zítra, tedy v ten den, kdy jsem se dovolala. Odpověděla jsem s tím, že si to ještě rozmyslím, chtěla jsem sebou vzít Jirku, abych ve zbrklosti neudělala nějakou blbost. Ovšem Jirka neměl čas a byl právem unavený. Zbrklost, nezbrklost, okamžitě jsem se vydala přes celou Prahu a udělala jsem dobře. Jen tak tak jsem předběhla další tři lidi. Pána, o kterém jsem už psala, jiného zájemce, který měl přijet včera a jednu paní která inzerujícímu volala někdy v době když jsem natěšená a nervozní seděla v metru. Bála jsem se jestli je Nikon opravdu v pořádku. Přesvědčila jsem se že ano. Byl jen trochu zaprášený, ale to bylo právě tím nepoužíváním, jakmile jsem si s ním začala hrát, manipulací se očistil sám. Objektiv je také starší a žádná sláva, ale pro začátek stačí bohatě a žádné vady nebo defektu jsem si na něm nevšimla. Jsem spokojená.

Tenhle pocit mi chyběl, pocit vítězství. Mám ji, mám zrcadlovku a vydělala jsem si na ni sama, měla jsem štěstí, předběhla jsem tři lidi a můžu být spokojená. Nic tím ovšem nekončí. Nemám ji v čem nosit, potřebuju stativ a dálkovou spoušť, až pak můžu uvažovat o dalším objektivu. Ale to už patří do dalšího dílu a nezapírám...spoušť si budu přát k svátku a stativ k Vánocům. A kašlu na nějakou skromnost, zasloužím si je víc než novou zimní bundu nebo mobil. 

Pac & Pěstí Metteorwa

Strach

17. srpna 2010 v 21:19
Každý má z něčeho strach, to je jasné. Mě nevadí zubař, ani gynekolog, ovšem nikdo mi nesmí sáhnout na pravé koleno (smích). Proč? Je zajímavé, jak může vzniknout taková skorofobie. To koleno je totiž vyhazovací. Nikdy jsem neměla žádný úraz, který by to způsobil, ovšem když jsem se vytáhla trochu víc do výšky, nastaly problémy.
Mám mezi stehenní a holenní, lýtkovou kostí velkou mezeru a v ní jen malou čéšku. Tu mezeru plní jen oslabené vazy, které to občas neuhlídají. Čéška si udělá výlet o centimetr vedle a šup, kost si hned najde cestu z hnízdečka ven. Bolí to hodně a hlavně je to pěkně nechutný...proto se bojím skákat na trampolíně, rychle běhat nebo sedět s volně svěšenýma nohama.
Bojím se i převalit v posteli - přesně tak jsem si totiž jednou vyhodila koleno cca na deset minut. Prošla jsem pěti stadii: úlek, děs a panika (co to, kruci, au to bolí), posléze zoufalé fňukání do polštáře (tak to bolí, co budu dělat, jsem v háji), pak cholerický záchvat spojený s hlasitými a velmi vulgárními výkřiky (do píči, zkurvený koleno, kterej debil tuhle věc vymyslel, se na to můžu rovnou vys..), po té pětiminutové klepání se v sedě, v tichu a kbelíkem na blití nablízku (to už bylo koleno na svém místě), a nakonec záchvat euforie a odnikud beroucí se dobré nálady.

Dost ale o koleni. Mám totiž pocit, že většina lidí bere strach jako překážku, která je brzdí, otravuje a ničí jim život, připravuje je o různé radosti. Ale každá mince má dvě strany, to přece všichni víme. Pro mě je strach i jedna věc která je nezbytně nutná k životu. To co úplně všechny drží při životě, je právě strach o ten svůj vlastní život. Kdybyste se nebáli, že se můžete zabít, mohli byste všichni skákat z okna, nebo běhat po dálnici, protože byste se prostě nebáli...ovšem, doplatili byste svým vlastním životem. Tohle je pro mě ten pravý smysl strachu.

Strachem o někoho blízkého se utvrzujete, že toho druhého milujete, ať je to láska rodičovská, kamarádská, nebo ta životní. Jednoduše...já se nechci přestat bát. Chci se bát jen proto, abych si o to víc užila okamžiky, kdy mě strach přejde. Nemusíte se bát svého strachu, musíte se s ním aspoň zkusit poprat a ukázat mu kdo je pán, abyste to nakonec nebyli Vy, kdo skončí na vodítku.

Pac & Pěstí Metteorwa

Metteorwa vedle Natalie Sadness

15. srpna 2010 v 19:08
To bych nebyla já, abych se zase hned nevyjadřovala. Ovšem kdo by se hned nevyjadřoval, když
reflex
ho někdo někde řeší, že. Kdo je trochu v obraze, je mu jasné, že jde o článek na srdci blogu, Blogerky z Blog.cz na titulní stránce Reflexu. To, co mě na tom fascinuje, je ta rozdílnost. Já se tam dostala náhodou a v anonymitě. Natalia Sadness díky internetové popularitě způsobené......dejme tomu prostě "jejím stylem". Bohužel, musím podotknout, že její popularita nespočívá v obdivu, ale v naprosté většině úplně naopak. 
Mám na ní taky svůj názor, už jsem uvažovala o tom se vyjádřit, ale nechtěla jsem řešit to, co teď řeší úplně všichni. Jenže teď už jsem do toho chtě nechtě tak trošku zapletená. Samozřejmě mi to nedalo a hezky jsem si přečetla všechny komentáře ke zmiňovanému článku. Většina se vyjadřuje hlavně k Natálce, což mě neudivuje. Všichni se pozastavují nad jejím vystřelením nahoru, bez ocenitelné zásluhy. Ovšem, nic není jen černé a bílé. Ta holka měla prostě štěstí, stejně jako já. Ovšem spousta vulgárních a nenávistných komentářů (netýká se jen již zmiňovaného článku) mě trochu zaráží. 
Někteří lidé se asi vyjadřují impulzivně a dřív, než se trochu zamyslí. Ano, je to jasné, je růžová, blonďatá a hlavně úplně blbá...jenže kolik z nás ji zná osobně? Velký podíl na tom asi má ten nezaměnitelný hlásek a intonace, která "budí dojem blbosti" (a mě osobně ale opravdu leze na nervy). Jinak přece takových barbínek potkáte na ulicích spousty. Na její blog jsem jen nahlédla. Ano, je to pravda, osobně jsem tam nenašla nic, co by mě zajímalo, nebo jakkoli zaujalo. Popravdě, ty videoklipy, které jsem nevydržela dokoukat do konce mi připadaly víc než trapné. Ale co na tom?
Mám pocit, že mnoho buřičů tak trošku zapomíná na to, že je to patnáctiletá dívenka a chová se úměrně k svému věku (aspoň vzhledem k dnešní době). K tomu je to dívenka očividně sebevědomá, možná až moc ale...vemte si, pod jakým tlakem musela být, co si musela "vyslechnout" za nadávky, a do teď se to na ní nejspíš valí ze všech stran. Na to kolik jí je, musím uznat - vyrovnala se s tím na výbornou a nenechala se zlomit, naopak vše obrátila ve svůj prospěch. Nepochybuji že naprostá většina dívek jejího věku by se stáhla do anonymity, né-li se psychicky zhroutila. 
Je pravda, že já jsem v patnácti byla úplně jinde, ovšem vím jak jsem se chovala, jak jsem byla ostříhaná na kluka a nikdo si mě nevšímal. Teď je to jinak, a jsem za to ráda, a hrdě se hlásím k tomu že z větší části mojí vlastní zásluhou. (ano, přečetla jsem všechny komentáře a některé opravdu hřejí) 
Můj čistý osobní a nezaujatý názor: Je růžová, blonďatá a věnuje se holčičím věcem, to není žádný hřích. Pro mě není výjimečná, a její vzestup byl tak trochu o štěstí, ne o snaze. Myslím že její hvězda rychle uhasne, stejně tak jako vzplála. 
Zbývá nám poslední, jen čekat jestli její růžová hvězdička rychle vyhasne, tak jak většina předpokládá, nebo něčím překvapí, chytí se příležitosti...a prostě tak trochu nakope prdel těm, co jí nadávali. 
To je ode mne asi vše. Jen mě začíná znepokojovat, jak často se poslední dobou v titulcích mých rádobyčlánků opakuje slovo "Metteorwa".......někdo by mi to měl zatrhnout :))

Pac & Pěstí Metteorwa 

Anorektička?

4. srpna 2010 v 20:03
Píšu protože se potřebuju trochu vyvztekat. Jak mám svému drahému udělat večeři když ten podělanej sporák nefunguje? -nesnášim elektrický sporáky, těším se domů na náš smradlavej na plyn, to je jen škrt, puf, a za chvíli je uvařeno - A já mám taky sakra hlad! :)). No nic. Když tak přemýšlím nad tím sporákem a tím jak mám hlad, tak mě napadlo o čem bych mohla psát. Velice sebestředné a narcistické téma. Všimla jsem si jednoho komentáře k mým fotkám. Bylo to něco ve smyslu, že ze mě lezou žebra a že to není hezké - což chápu, jsem na to zvyklá, i když to nevypadá zdravě, v mnoha ohledech se to dá šikovně využít - To co mě u toho zarazilo byl "přívětek" v době drastických diet, nebo něco takového. Nevím jestli to byla narážka na to, že tím můžu provokovat jiné slečny, aby hubly, nebo snad dokonce že se já dopouštím něčeho takového, jako je dieta. Ano, nedodržuji správnou životosprávu, málo piju, a nejím pravidelně, ovšem když jítm tak s chutí a často i hodně. Ovšem nemění to nic na tom, že asi u všech slečen a dam záleží i na psychickém rozpoložení. Když jsem na tom špatně, za jeden den sním dva kousky čokolády a tím to hasne. Ano, je to špatně, ale nestává se to často. Ovšem za vinu to může mít i nedostatek spánku a dostatek pohybu. Nesportuji, ovšem v době školy se nachodím dost, včetně procházek se psem - je to agresor a vášnivý stopař, musí být na vodítku, nejedná se tedy o procházení se, ale o rychlochůzi s účinným posilováním rukou - a taky se naspím okolo pěti hodin denně, což je málo.
A co víc? Nejsem věchýtech od hlavy k patě. Každému se v těle tuk ukláda trošku jinak, mě především na stehna. Nejsem žádný mastodont, ovšem v poměru k tělu mám macatý stehna a tlustý lejtka, celuditida mi taky není cizí.
Ovšem nic se tím nespraví. Při výšce 169 cm mám 49 kg. - váha se různě mění, nikdy ale nepřekročila 52, a to už je pěkná doba zpátky -  
Mám tedy přibližně 16 kg podváhu, s přihlédnutím na váhu ideální v poměru věku, výšky, váhy, rozdílu mezi boky a pasem.
Jsem prostě taková sama od sebe, ničím drastickým a už vůbec ne hladověním jsem toho nedosáhla. Problémy žen držících diety ovšem špatně chápu, protože při své váze držet dietu by pro mě byla sebevražda, a hlavně to nepotřebuji ani z estetických, ani zdravotních důvodů - to asi spíš naopak - Ovšem rozdíl je mezi tím chtít něčeho dosáhnout, zlepšit si sebevědomí a zdraví, nebo ztratit soudnost a překročit hranici. Bohužel v tom druhém případě už se asi jedná opravdu o nemoc, kterou je potřeba léčit, a hlavně začít včas.
A věřte že chlapi hubené neradi ;)
Popravdě dokola poslouchat jak jsem hrozně hubená, nezdravá, jak určitě vůbec nejím - což není pravda - není taky zrovna k popukání.
Možná bych byla schopná rozepsat se víc, ovšem myslím že už by toho bylo moc a tím pádem by to bylo zbytečné, tak se mějte hezky a já jdu rozmlátit ten podělanej sporák!!!

Pac & Pěstí Metteorwa

Skandál aneb, nebudeme chodit kolem horké kaše...

25. července 2010 v 18:10
Abych předešla nějakým nedorozuměním, nebudu to protahovat (nebo vlastně asi spíš jo). Kdysi jsem sem dávala svoje modelkovské fotky, vždy po nějakých sériích. Samozřejmě jsem vybírala jen ty bez nahoty, protože jsem se bála, co si proboha ty ostatní o mě budou myslet. Navíc vkládat články se sériemi mých fotek mi za chvíli bylo trapnější a trapnější. Vykašlala jsem se na to. Ale ať to zakrývám jakkoli, je to přece blog o mě. Za tu dobu, co jsem s tím začala mi došlo, že se vlastně nemám za co stydět. Samozřejmě na sobě mám spoustu chyb, ale hodně lidí je přehlídne, nebo je fotograf šikovně potlačí. Tak co na tom? 

Dávat nějak dohromady tu spoustu fotek je hrozná otrava, formou videa je to jednodušší ;)

Aktualizace 29. 7. - bohužel chyba není na mé straně, video je normálně funkční, ale na blogu se ani po opakovaném vložení prostě nezobrazuje. Přikládám ODKAZ


Tak, a je to venku, Metteorwa je nestydatá holka :) A myslete si co chcete, jsem ráda že jsem to ze sebe dostala....ať kvůli vlastnímu egu nebo skryté touze po vašich názorech...

Pac & Pěstí Metteorwa

Chcete výstavu?

25. července 2010 v 0:03
 Jak já to mám říct. Už nad tím přemýšlím delší dobu. Zvlášť teď, když si Jirka tu výstavu taky udělal. Popravdě, láká mě to hodně, ale bojím se velkého nezdaru. Nejsem v téhle oblasti moc sebevědomá. Ano, setkala jsem se i s kritikou, ale měla jsem štěstí. Vždycky v ní bylo něco pozitivního, co mě posunulo dál. Stejně tak se setkávám i s ohlasy, které mě těší, ale stačí to? Nevím. Sebevědomí mi zdvihlo otisknutí mých fotek v časopise (myslím že v dobrém časopise), a to hned dvakrát. 

 Dalším problémem jsou peníze. Fotky se netisknou zadarmo, instalují se těžko samy a už vůbec ne jen tak do prázdna. Chce to prostor, který by se určitě našel, ano. Ale buď bude vernisáž, nebo se bude zase platit(v tom lepším případě). Vernisáž, to je pro mě děcka katastrofa. Myslím že z rodiny nebo spolužáků a kamarádů by aspoň někdo přišel...ale spíš věřím tomu, že by se dostavili hlavně "kolegové" z FP. Někteří z nich mi to přejí, já to vím a za jejich podporu jsem jim samozřejmě vděčná, asi víc než vůbec tuší. Druhá polovina by přišla ze zvědavosti, zhodnotit a hlavně zkritizovat. I to je pro mě pozitivní ohlas, protože takových názorů si cením. A zbytek, to radši nevím. Ale stejně mi to vrtá hlavou, přišel by vůbec někdo? Copak se můžu před ně postavit a mluvit? Nemůžu. Ať budím jakýkoli dojem, cítím před těmi lidmi pokoru, a ta je u mě dost vážně propojená s nervozitou. 

 Ať mám sebevědomí pod bodem mrazu jakkoli, výstava by měla i něco vydělat, respektive aspoň částečně vrátit investici, která by nebyla malá. Kolik můžu chtít za jednu fotku? Nechci se podcenit a prodělat tím, ale zároveň se samozřejmě nechci přecenit a tím pádem urazit všechny ostatní svou drzostí. 

 Je to těžká volba, může to být velký krok vpřed, nebo taky kopanec až na úplné dno. Nevím si s tím rady, ale láká mě to víc a víc, a pořád víc to sama se sebou řeším. Tak co vy na to? Poprvé v mé blogařské kariéře se doopravdy potřebuji poradit s někým jiným, než jen s partnerem, rodinou, kamarády nebo ostatními fotografy a modelkami. Myslím tím samozřejmě i ostatní blogaře. 

 Bez ohledu na to, jestli byste měli čas, nebo neměli v kapse ani korunu...šli byste se podívat? Koupili byste si fotku? Hm? Komentáře ocením víc, ale pro nemluvy jsem připravila jednoduchou anketu. Předem děkuji za názory a doufám že se jich sejde aspoň pár.

Pac & Pěstí Metteorwa

Výstava - Gesait

13. července 2010 v 16:25
*
Když budete mít čas, můžete zajít právě sem, zabloudit pěkně té uličky a podívat se na výstavu mé drahé polovičky. Kromě fotek si můžete prohlédnout i netradiční instalaci ;).

Kam jsem zahrabala to Chilli...In Instinkt

27. června 2010 v 16:52
A je to zase tady...
Instinkt
Lehké navázání na Drama u špajzu, moje drama dosud nejslavnější. Je to tak, už zase se mi poštěstilo propagovat ty svoje úchylárny v časopise Instinkt, a musím říct, že jsem si mimochodem početla dobře. 

viz
Tentokrát jsem potěšená o něco víc, protože mám svojí fotku pěkně přes celou stránku (vzhledem k její nekvalitě bych jí ovšem radši udělala menší:)).
dukaz
A na konec přikládám výřez, abyste to viděli pěkně černé na bílém, otištěná adresa blogu je pro vás, blogery, asi důkaz nejzásadnější ;).
Pac & Pěstí Metteorwa

Jsem plnoletá...

24. června 2010 v 14:57
...ale svět se kvůli tomu nezměnil.

***





Já jsem si vždycky myslela, že osmnáctky jsou velký "boom", ale u mě tomu asi tak prostě není. Sebevědomí moc nevzrostlo, možná skoro trochu pokleslo. Připadám si stará, a hlavně už musím být taky za tu rozumnou, plnoletou, co nedělá blbosti. Od teď jsem z principu na některé věci prostě sama a za chvíli to bude horší. Už dva týdny jsem "dospělá" a nevidím na tom nic extra, tak akorát si nemusím nervozně kousat ret, když jdu pro cigára, nebo jiné, dětem odepírané jedy. Víte co? Jdu s Antonínem na procházku, on mě protáhne skrz několika křovisky a nemastná, neslaná a neutrálně ponurá nálada se změní v rozčilení na "bezbranné", vychytralé zvíře s neuvěřitelným ksichtem.  

Tě pic, děcka

Kdo je vlastně Pinďa

6. června 2010 v 17:15
*
Už je to celkem dlouhá doba, co tady řádím, ovšem nikdy jsem neukázala, kdo je vlastně ten Pinďa, celým jménem Canon A590 IS. Měla jsem chvíli na hlídání Nikon D90, což už je úplně jiná mašina. Ve věci financí přibližně desetkrát dražší. Bohužel mi nebylo dobře a všechny múzy mě kopaly do prdele, tak jsem aspoň zneužila Nikona k nafocení Pindi.
*Fotky možná budí ateliérový dojem - aspoň doufám, tak trochu jsem se o to snažila. K tomu aby to tak vypadalo bylo potřeba myslet, ovšem realizace byla vcelku banální
*
Je to focený odpoledne, kdy dopadá slunce v plné parádě ke mě do pokoje na podlahu. Protože bylo dost slunečno, bylo světlo hodně ostré, takže předměty v pozadí, které nebyly osvícené se ztrácejí takřka ve tmě (na poslední fotce je ještě trochu znát nějaký prostor).
Ovšem boční, ostré světlo na foťáku moc dobře nevypadalo a vznikaly přepaly, zároveň se ztrátou některých detailů. Vyřešit to ovšem nebyl problém, stačila nějaká bílá plocha (např. vnitřek nějakých desek na obrázky, které ani nejsou moje, ale mám je prostě doma) a pootočit Pinďu kousek "zády" ke slunci. I když se jednalo jen o matnou, umatlanou a nevelkou plochu, stačila bohatě (je celkem dobře vidět na odraze v displeji foťáku)
Aby fotky vyšly, tak jak jsem chtěla, podexponovala jsem o 2 AV.

Pac & Pěstí Metteorwa
 
 

Reklama