Zápisky

Sluníčko na naší pavlači znamená zkázu aneb kdo má zrcadlovku, ten je frajer

30. května 2010 v 17:45
To je to naše, Vaše kýžené "krásné" počasí. Sluníčko šisuje dámám jejich přelivy, pánům se odráží v holých lebkách jako v zrcadle...a ulízaným mladíkům rozpouští jejich gel v módně sestříhaných vlasech. Slečny schovávají rozteklý make-up pod nadměrnými brýlemi...A celá ta cizinecká sebranka i v tomhle slunečném počasí fotí Hradčany v dálce s bleskem. Všimli jste si toho někdy? Možná ani nevíte, co je (aspoň pro mě) skutečně to nejzábavnější na procházce přes Karlův most.
micina na naší pavlači-rádobysken
 Pokud se prodírate přes ten gotický skvost s jeho barokní třešničkou na dortu, jasně si všimnete že tak 50-75% kolemjdoucích má u sebe digitální zrcadlovku. 30-50% z nich právě fotí. Je až komické, jak hanebně zneužívají mladé funkce, známé jako Liveview*
Tenhle Liveview totiž pouze usnadnit práci fotografům, pokud je koukání do hledáčku vzhledem k situaci velmi nepohodlné, nebo dokonce nemožné (řekla bych že nejvíce se může osvědčit při focení makra). Oni ovšem tuto funkci používají nepřetržitě, a to i přesto že to vybíjí baterku a co je hlavní - dělají ze sebe naprosté idioty. Mladík, který si v ostrém sluníčku stínil nad displejem rukou, aby na něm vůbec něco viděl mě zarazil asi nejvíc (i proto že jsem si donedávna byla docela jistá tím, že tohle komické chování je doménou především mladých slečen)
Dalším rozšířeným zvykem je mít zapnutý blesk...vždy a všude, bez ohledu na to, co vlastně fotí. Nikdy se nad tímhle nepřestanu pozastavovat.

A tak závěrem, milá dítka, pokud si chcete koupit zrcadlovku jen kvůli image, vykašlete se na to. Jsou to jen vyhozené peníze. S tím jak s takovými přístroji pak obvykle zacházíte, vám na takové obrázky bohatě postačí obyčejný kompakt (v některých případech si troufám říct že klidně i mobil).
Tě pic, a už ze sebe nedělejte idioty.

*funkce která podobně jako u kompaktů živě zobrazuje právě snímanou scénu, což u digitálních zrcadlovek donedávna nebylo možné

Metteorwa

Skener? Ano! [střípky jara - rádobysken/ fomapan 100)]

29. května 2010 v 18:38
Tak, milá zlatá dítka, ozvala se mi jedna z těch dobrých duší. Pan fotograf, řečený Lozar mi podal ruku s tím, že už mu asi čtyři roky leží ve skřníni starší skener, který to umí i s negativy. Tak jestli ho prej nechci pujčit....no ne asi, samozřejmě že chci :) Čiliž, toto je nejspíš poslední rádobysken. 
květinka
Poslední, třetí film (fomapan 400) je dofocen a čeká jen na vyvolání. Doufám že to stihnu do té doby, než budu mít pujčenou onu zázračnou bednu.

Tak i Fomapan 100 dopadl celkem ok...

28. května 2010 v 17:35
Před chvílí jsem si přinesla domů druhý negativ, tentokráte Fomapan 100. Dopadlo to dobře, prakticky žádná fotka není úplně pokažená - aspoň v malym to tak nevypadá. Ochutnávku si samozřejmě neodpustim, jedná se o humorný rádobysken, vypadá to hrozně, ale řekla bych že zároveň i zajímavě.
*
V náhledech na přiloženém kompaktu ta fotka takhle "pojebaně" nevypadá, čiliž vypadá jako úplně normální černobílá fotka. Tohle je totiž negativ připlácnutej na okně, vyfocenej pinďou.....taky to podle toho vypadá :) (ty záhadný černý šmouhy jsou odlesky na okně a odrazu foťáku)
______________________________

ps.ano, opět se mi v půlce filmu zasekla závěrka i se zrcátkem, nevěřili byste jaká je prča pod peřinou a poslepu šťouchat do vnitřku zrcadlovky a doufat že nešťoucháte tam, kde nemáte :)

Zenit 12xp - první náhledy

24. května 2010 v 21:04
Tak jsem si dneska udělala výlet do fotoškody a vyzvedla vyvolaný negativ, spolu s kompaktem s náhledy fotek. K svému vlastnímu úžasu jsem nebyla zklamaná, ale nadšená. Samozřejmě že na filmu je spousta pokažených fotek, ale těch povedených (tedy těch co se aspoň mě líbí) je tam celkem dost, víc než jsem čekala. Teď si jen vybrat a hlavně, sehnat někoho, kdo mi negativy naskenuje...jinak bych musela vysolit pěknej balík...
*
Pro představu přikládám výřezy nafocené pinďou...no jo, kvalita hrozná, ale pro představu snad stačí.
op
02
kl
zuá

03

A zase nová hráčkáá...

19. května 2010 v 15:47
jenže neni móóje...
***
A tak se mi dostal do ruky Zenit 12xp. (made in russia)
zenit
Pro vysvětlenou, můj drahej si pořádá výstavu, jako dekoraci chce ovšem použít negativy. To mám za úkol já a jeho starý kamarád Zenit. Tenhle Zenit, to je totiž děcka starobylá, ruská zrcadlovka na kinofilm. Tady něco jako "Auto" neexistuje, a už vůbec ne nějaký náhled.....samozřejmě ani autoF. Při expozici ovšem pomáhají tři světélka - dvě červená a jedno zelené. 
zenit
Jednoduše řečeno, červené horní značí přesvětlení, zelené "tak akorát" a červené dolní podexpozici.  Bohužel ani zelené světýlko neznamená úspěch, velice totiž záleží na konkrétní expoziční situaci a jaký výsledek vlastně chcete (někdy je prostě potřeba trošku přeexponovat nebo podexponovat). To jak správně nebo nesprávně jste to vyřešili se dozvíte až po vyvolání...

Všeobecně je to nastavení oproti možnostem nejenom na mém prckovi docela zúžené. 

ISO: 25-50-100-200-400
- nastavuje se ovšem podle filmu, čiliž, nemůžu si koupit pětadvacítku film a jít si fotit za soumraku.

Čas: B - 30-X - 60 - 125 - 250 - 500
- mnohem užší rozsah než na digitálu, a taky dost velký skoky...
- B - zatím mi nikdo nevysvětlil co to vlastně je, ale při zkouškách nanečisto a bez filmu sem "B" pochopila jako takovou naprosto individuální a volbu času, něco jako "drž si to jak dlouho uznáš za vhodný"

Clona: 2 - 2,8 - 4 - 5,6 - 8 - 11 - 16
mnohem větší rozsah než na mým digitálním pinďovi (juchůů)
- nastavuje se manuálně na původním objektivu, je to nějaká padesátka či co, mám ještě druhý sklo, tkzv. "zoom" (4 - 5,6 - 8 - 11 - 16 - 22)

"Manual Focus"
- manuální ostření mě baví, ale občas do toho hledáčku nějak blbě vidim, jak to vlastně funguje se podívejte níže:
ostření
- Je potřeba ostřit na hranu, pokud je přepůlená a rozjíždí se, musíte ostřit a kroutit, dokud se vám pěkně neslije do jedné linky.

______________________________

To je prozatím k Zenitu 12xp asi vše. Jaké budou výsledky nevím, nejsem v tomhle zrovna profík, tak doufám že tu nekecám úplný blbosti, zatím ani nepočítám s vyvoláváním fotek jako takových, pokud bude něco vypadat aspoň trochu k světu, budu muset sehnat někoho kdo mi negativy naskenuje. Zatím tě pic a držte mi palce ;).

Drama u špajzu, moje drama dosud nejslavnější.....

9. května 2010 v 12:30
A stalo se nestalo, mám fotku v časáku. I když označovat Instinkt slovem časák je skoro neomalenost. Moc rozepisovat se nebudu, protože k tomu stejně nemám moc co říct.

Více o soutěži ZDE


dfdf

we

Soutěž: Vytvořte svůj autoportrét

3. dubna 2010 v 17:04
No jo, nedalo mi to, aspoň jednou bych na tom blog.cz mohla projevit trochu aktivity ;)
Více o soutěži: blog.blog.cz
Více o fotce: Ostuda aneb...

Špagety

Čtečka, Photoshop, Jaro a bolavá Prdel

21. března 2010 v 1:30
Pole



Všechno se děcka začíná vracet do normálu. Čtečku paměťovek mám. Photoshop mám. Občas se dokonce i učím, ale nepomáhá to tolik, jak bych čekala. Ono to totiž většinou dopadá úplně stejně (a né hned zase tak špatně, to jenom občas) Každý si určitě už všimnul toho příchodu Jara, na který se všichni moc těšíme, a já nejsem vyjímkou. Všechny ty problémy se ani tak nevyřešili, jako spíš vyšuměli. To není dobře...ale není zase na škodu si odpočinout, než nějaký problém zase nastane a začne Vás kopat do prdele, dokud se neunaví, nebo ho nevyřešíte.

Pac & Pěstí Metteorwa

Prozatimní a nedobrovolná neaktivita

14. března 2010 v 17:11


Ať se mi to líbí nebo ne, s fotkami mám na nějakou dobu útrum. Vzhledem k technickým potížím s compem mi nefunguje už ani můj zastaralý photoshop. Větší problém ovšem je, že můj drahý comp zničehonic přestal komunikovat s pinďou (foťákem), takže ať chci, seč můžu, spoustu nových fotek, co jsem nafotila, do pc nedostanu, bohužel totiž nemám ve výbavě ani čtečku paměťových karet. Zatím nemám ani čas to dát do pořádku, samozřejmě jsem naštvaná, ale zrovna teď mám i nějaké jiné problémy, jak ve škole, tak i osobní. Pokud se to dá do pořádku, čeká na vás hromada nových fotek, pokud ne, můžete se těšit na hromadu zoufalých, pesimistických a nezajímavých článků, jako je tenhle.

Pac & Pěstí Metteorwa

Ostuda aneb...

7. března 2010 v 7:49
...Moje první fotka v expozici je ta, kterou jsem posrala úplně nejvíc

Pro nezasvěcené přikládám odkaz do expozice na fotopátračce, kde je přímo i vysvětleno, co to vlastně ta expozice je.
Ještě pár plků k fotce jako takové

První a zásadní chyba bylo vyrovnávání bílé. Jako blázen do manuálu si i bílou vyrovnávám ručně (pokud mám určitou představu o tom, do jakých barev bude fotka laděná, několika vteřinový úkon mi ušetří několik úkonů v compu) Problém byl ve spěchu a lenosti - málo času a utíkající světlo - čiliž byla celá fotka laděná do modra, z čehož při převodu do čb/WB vzniká jedno velké, rozplizlé nic. Monochromatické "Míchání kanálů" je v tomhle případě velice užitečná věc, jedna z mých nejpoužívanějších. Ale nebyla to žádná prdel, ať jsem tahala, jak jsem chtěla, ve fotce vznikl šum a dokonce i nějaké ty malé přepaly. Nějak sem to dozmršila v křivkách a bylo hotovo. (Mimochodem, všimli jste si té špagety mezi mnou a Sirem Anthonym? Je to hlavní motiv a neni vlastně skoro vůbec vidět...) A ejhle, ono je to za tejden v expozici a admini mi ještě gratulujou....ach ta potupa.

A na závěr...

Od chvíle, kdy jsem fotku dokončila se chystám ji přefotit, bohužel mi na týden odvezli psa. I když jsem tak trochu naštvaná, moc se těším až budu mít šanci se do toho pustit. Zbývá jen ten okamžik, kdy se zjistí, že to je jen velkej trapas, nebo fotka bude úspěšná aspoň stejně jako její první (podle mě dost nepodařená) verze. Taky se vám stává, že o fotce (nebo něčem jiném) víte, že jste to posrali a ti pakouši vás za to ještě pochválí?

Zima je dlouhá

21. února 2010 v 22:53

Achjo...ta zima už je vážně dlouhá, i na mě. Poprvé od doby co stromy svlékly poslední listy se mi opravdu zastesklo po teplu a skutečných stužkách slunečního svitu, i když pálí do očí, po tváři hladí mnohem líp než vytrvalý mráz. Neustálé tání a následné zamrzání starého sněhu mě unavuje, vím že nejsem jediná. Březen snad přinese něco příjemnějšího, klidně déšť, ten je v Praze to nejhezčí, aspoň u nás na Malé straně. Všichni nemístní zalezou do luxusních hotelů, předražených restaurací a starbucksů. To je ta chvíle kdy poslední hrstka obyvatel okolí Karlova mostu může zase volně dýchat. Jarňáky už se pomalu blíží...pro mě to sice bohužel tak úplně prázdniny nebudou, ale furt lepší než škola...

Deprimující Leden páchne pomstou

9. ledna 2010 v 12:45

Nikdy bych neřekla že může za tak krátkou chvíli napadnout tolik sněhu...obzvlášť v Praze. Dokonce věřím tomu že se tady dole u Karlova mostu ještě chvíli udrží. Venku je sice hrozně mrazno, ale aspoň tam pobíhá míň blbců, překážejíc mi v cestě. Poslední dobou jsem zdeptanější než obvykle. Vyprávět "proč" je z cesty, sice bych napsala aspoň něco zajímavýho, ale jsou věci, který se na internet nepíšou, zvlášť pokud zasahují i do soukromí mě blízkých (což bohužel někteří červi mimo internet nerespektují). Poprvé za celou dobu, co jsem mlčky a "rádoby smířená" čekala, že to jednou zase bude lepší, mám chuť se mstít. Poprvé mě těší a uspokojuje představa utrpení někoho jiného. Ne cizího, ale toho kdo si to ode mě zaslouží, řádce lidí bych s chutí prostřelila palici. Bohužel jsem slabá.

Mám na hlavě natáčky

27. prosince 2009 v 22:02
Tak a je po Štědrém dnu a já si našla chvilku a hlavně náladičku na nějaká písmenka. Ježíšek byl letos šikovný a přines přesně to co jsem potřebovala a chtěla [protože většinu dárků jsem si osobně vybírala nebo objednávala já :)))] Nebylo jich ani moc, ani málo, prostě tak akorát a žádná zbytečnost. Podobně jako minulý rok jsme se všichni o svatém večeru pěkně ztřískali, já šla spát v půl páté. Kupodivu jsem jako jediná nechytla kočku a po několika těch pivech, martini a bublinkách mi po ránu bylo celkem dobře. Zítra mě čeká brzká cesta do Brna. Jedná se o focení v rámci projektu na poctu Alfonse Muchy, tím pádem mám na hlavě natáčky, aby nebylo v Brně zbytečné zdržování.
Už nebudu zdržovat, je pomalu načase osvobodit pudlici :P :))



Nebe zalila modř

15. listopadu 2009 v 16:53
Po delší době se najednou nebe zalilo ledově modrou barvou. Najednou je těžké hledat nějaký ten mráček. Dokonce i vzduch spíš hřeje, než mrazí.
S tím ovšem roste, a roste frekvence turistů před naším starým domem. Hrnou se přes Karlův most jako líná řeka.

A občas zazní z Malostranských věží trubka, oznamující "celou".
Boženka, můj potkaní vejrostek, se hezky přepapala a vypadá jako podlouhlá koule s ušima.


Kusowečka 1.59 :-*

7. listopadu 2009 v 20:09
Doufám, že aspoň někdo, kdo o tomhle blogu možná ví se leknul. Já jen nedokážu stále pochopit tuhle blogovou mánii. Ti co už blog.cz nějakou dobu navštěvují ví, že není první. Byly to pixelky, avatary, dokonce i témata jako emo, na jehož místo později nastoupilo scene. Teď jsou to "kusovky". Nejsou ale jediné, další jsou např. "Affs" (jakási obdoba SB či co) nebo "Hot or Not". Myslím, že vesměs jsou to vlastně všechno úplné nesmysly, které slouží jen ke zvýšení návštěvnosti, jenže v jakém smyslu? Někdo klikne na článek, řekne si "hm, hezkej obrázek" a většinou jde hned pryč. Navíc to jsou v naprosté většině obrázky odněkuď stažené...takže to je u mě asi nejubožejší způsob jak lákat na blog. Okopírovat obrázek, do titulku napsat kusovka a nazdar.

Fakt primitivní...


Aby se neřeklo, a abych nebyla za podvodnici, přikládám aspoň starší fotku z léta:

Oči z krajek

7. listopadu 2009 v 19:15

Po nějaké době mám zase chuť něco psát, i když nevím co. Chybí mi jeden člověk, moc mi chybí. Je štěstí že zítra večer už bude zpátky, aspoň mi to skoro slíbil. Chybí mi jeho oči z krajek a to jak se mračí, když se usmívá. Celý to je takový neobvyklý, ale hezký, zvlášť když nemám úctu k chlapům a nikdy nejspíš úplně mít nebudu. Mám na to právo, ale je zbytečný hodinu vysvětlovat proč.

Ve škole to je na nic. Sice vim, že odmaturovat nějak musim, ale na týhle škole to neni nic moc lehkýho, vzhledem k oboru a mimo jiné taky "zodpovědnosti" vyučujících. Ach, jak mi chybí ty dny ve školce, kde jsem si hrála s plastovýma koníčkama a po obědě spala. Poslední dobou už mě přestalo těšit být "svobodná". On takový, po dloouhé době volný vztah pomůže osvobodit se, ale já jsem vlastně strašně slabá a potřebuju aby mě někdo podržel, když je třeba. Ten je teď pryč, sice jenom na chvíli, ale i to mi připadá až až. Jednoduše se nemůžu dočkat, mám pocit, že mi každou chvílí vybouchne hlava.

Pac a Pěstí Metteorwa

Čas pro písmenka, zas pro jednou

29. října 2009 v 16:03

Tak jsem zase pro jednou dokopala k něčemu, jako je článek. Kdybych chtěla, našla bych asi spoustu věcí, o kterých bych mohla psát, ale mě se za prvý nechce, a pravděpodobně to nikoho nezajímá. Jisté je, že se o trošku oteplilo, což se mi líbí. Stromy jsou zas o něco barevnější, to se mi taky líbí. Bohužel ty svátky se tak trošku blíží a počet turistů poflakujících se mi před prahem roste. To se mi nelíbí. Jsou hluční, a hlavně nechápou význam chodníku ani průchodu k nám do dvora (kde je tak trochu bohužel galerie), jako pěší zóny, ale zastávky, kde si můžou klidně stát a blokovat a ještě se blbě tvářit a dělat ksichty, když potřebujete projít. Oni všichni takový naštěstí nejsou, ale dost takovejch kreténů se najde vždycky. Ve škole taky nic moc, Strnadová je nezodpovědný střevo, a nám furt vpaluje jak mi jsme nezodpovědný a neučíme se. Náš tělocvikář je vlastně vcelku v pohodě, ale zároveň to je tyran a občas vymýšlí fakt blbosti, ale mlátit do boxovacího pytle mi dělá dobře, hodně. Asi bych si nějaký měla pořídit domů.


Pac a pěstí Metteorwa

Problémy všedních zobáků

5. října 2009 v 20:43
Pavouček na babím létě už dávno odletěl, a ten, co to nestihnul, tak nejspíš umrznul. Počasí se chová nevyspitatelněji než v Září. Cesty do školy jsou za svítání mrazivější, mokřejší a tím pádem otravnější. Skrz silnou vrstvu mraků je jen málokdy rozeznat východ slunce, takže se z vlaku ani nemám na co koukat.

Po několika málo dnech absence ve škole jenom trnu, co mě zase čeká za hromadu pitomostí. Nějak se mi před očima rozplynula představa o tom, že postoupím do třeťáku, ne že bych to hned první měcíc tak posrala, ale bohužel můj studentský um je nepřítomný, pokud vůbec někdy existoval. Víkend jsem trávila nočním bděním a spaním přes den, což mi samozřejmě rozházelo vstávání do školy. Ale co, ono se to všechno nějak urovná, na kloubním to taky dneska nebylo bájo, potom co mi pan doktor pečlivě ohmatal čelisti, prohlídnul zkus a poslechl si líbezné křupání z mých úst, se usnesl, že i když je to všechno jenom na mě, tak operace je prakticky skoro nutná. Takže mě čeká asi pětiletá procedura trhání, rovnání a následně řezání do spodní čelisti a pak ještě nějakej ten čas na přizpůsobení se svalů etc. Dvakrát se mi do toho nechce, bohužel problémy s dýcháním, přeskakování čelistního kloubu a zařezávání spodních předních zubů do horního patra mě nutí jít do toho, a mít nepřirozeně srovnaný zuby. Uvidíme no.

 Pac a Pěstí Metteorwa

Noční bdění

3. října 2009 v 2:20

Tak já se tady plácám s blogem do noci, protože nic jiného se takhle v noci moc dělat nedá...možná vyrazím ven s křídou a napíšu něco hezkýho na chodníky na Kampě. Vzhledem k tomu, že sem ještě pořád nachcípaná, tak sem dneska spala snad víc než do dvanácti, teď už je mi líp a do spánku se mi dvakrát nechce. Zvlášť když zejtra, respektive dneska musim vstávat tak asi v šest. To už radši nepujdu spát vůbec. Takže když přes tejden do školy vstávám v pět, o víkendech nechodím radši ani spát a věnuju se blbostem, jako je blog. To jsem ale frajerka. Svěřovat se mi nechce už vůbec, protože to je takový složitý, a nezasahuje to jenom do mýho soukromí. Ach, jak je tohle emocionální a zdařilý článek.....tak servus, já letim na tu kampu :))

Literární záchvat

4. září 2009 v 20:14
Literární záchvat je moje ventilace pocitů a názorů, které obvykle nikoho nezajímají. To že Amerika není země svobody ale přetvářky a podvrhů, to že Turecko se zmateně snaší vykroutit z páchání genocidy v Arménii, podceňování zvířecí inteligence a přeceňování lidské výjmečnosti, pletení si potištěných papírků se štěstím. Člověk je zhoubou sama sebe, a okolí stahuje do chřtánu sebou. Jenže co když to tak není? Co když to co ti smrdí není hromada odpadků před tebou, ale hovno na podrážce, o kterém nevíš a nevidíš ho? Co když to je jen další vývoj, který my brzdíme? Těžko říct, nápadů, teorií a názorů je hodně, ale chytrý mozek, který by dokázal vše vysvětlit, osvítil i ty nejšpinavější duše, a pomohl nám pochopit náš svrab, ten nejspíš neexistuje. Jestli bůh stvořil člověka k obrazu svému tak kouří, chlastá a po večerech hraje pokr. Být vševidoucí neznamená být bohem ale trpící bytostí, hledajíc útěchu v agonii smíření.
 
 

Reklama